Rozporuplné stanovisko

Vladimír Iljič Lenin

Rozporuplné stanovisko

Sjezdovou rezoluci obsahující odsouzení naší strany, kterou uveřejňují dnešní noviny, bude každý uvědomělý dělník a voják patrně srovnávat s prohlášením naší strany adresovaným celoruskému sjezdu sovětů, s prohlášením zveřejněným 11. června a dnes otištěným v Pravdě.^{^[120]}

Rozporuplnost stanoviska předáků na sjezdu se plně projevila v jejich rezoluci a naše prohlášení to názorně ukázalo.

Základem úspěchu a síly revoluce v Rusku je jednota celé revolučně demokratické fronty — dělníků, vojáků a rolníků,“ praví se v prvním a nejdůležitějším bodu rezoluce sjezdu. Tento bod by byl samozřejmě naprosto správný, kdyby se zde „jednotou“ rozuměla jednota boje proti kontrarevoluci. Ale co dělat, když jistá část „dělníků, vojáků a rolníků“ prostřednictvím svých vůdců tvoří bloky, spojuje se s kontrarevolucí? Není snad jasné, že právě tato část „demokratické fronty“ ve skutečnosti přestává být „revoluční“?

Narodnici (eseři) a menševici se budou pravděpodobně rozčilovat, že jsme vůbec považovali za možné a myslitelné, aby se nějaká část „dělníků, vojáků a rolníků“ „spojila“ s kontrarevolucí.

Těm, kdo by se takovým rozčilováním pokusili zastřít naše argumenty a zamluvit podstatu věci, odpovíme jednoduše tím, že poukážeme na 3. bod této rezoluce: „ . ..sílí odpor kontrarevolučních vrstev majetných tříd.“ Tohle už je věcná připomínka! A byla by to naprostá pravda, kdyby se řeklo: buržoazie nebo kapitalistů a statkářů (místo „majetných tříd“, k nimž patří i zámožná část maloburžoazie).

Je jisté, že odpor buržoazie sílí.

Ale vždyť právě v rukou buržoazie je většina prozatímní vlády, sniž jsou spojeni — nejen v obecně politickém smyslu, ale i organizačně, v jedné instituci, ve vládě — vůdcové eserů a menševiků!

V tom je celá podstata rozporuplného stanoviska vůdců sovětu, v tom je hlavní příčina nedůslednosti celé jejich politiky: prostřednictvím vlády jsou spojeni s buržoazií, ve vládě jsou podřízeni většině buržoazních ministrů, a přitom jsou nuceni přiznat, že „sílí odpor kontrarevolučních vrstev majetných tříd“!!

Je jasné, že za této situace může strana revolučního proletariátu uznat „jednotu“ nechvalně známé „revoluční“ (slovy, ale ne skutky) demokracie jen „do určité míry“. Jsme pro jednotu s ní, pokud bojuje proti kontrarevoluci. Nejsme pro jednotu s ní, pokud se spojuje s kontrarevolucí.

Život nás teď nutí zabývat se právě otázkou „sílícího odporu kontrarevoluční buržoazie“; obcházet tuto hlavní a zásadní otázku všeobecnými frázemi o „jednotě“ či „koordinovanosti akcí revoluční demokracie“. A přitom zastírat jednotu či koordinovanost její části s kontrarevolucí je nelogické a nesmyslné.

Z toho vyplývá, že ze zásadních důvodů automaticky ztrácejí význam všechny úvahy obsažené v rezoluci sjezdu, které odsuzují naši demonstraci jako „tajnou“ a připouštějí masové akce a demonstrace jen s vědomím nebo se souhlasem sovětů. Takové úvahy nejsou k ničemu. Proletářská strana s nimi nikdy nebude souhlasit, jak už bylo řečeno v našem prohlášení celoruskému sjezdu. Protože každá demonstrace, je-li pokojná, je pouze agitací a agitaci nelze zakázat ani nelze někomu vnutit její uniformitu.

Po formální stránce je rezoluce ještě slabší. Kdo chce něco zakazovat nebo nařizovat, musí mít ve státě moc. Staňte se mocí, nynější páni vůdcové sovětu — jsme pro to, i když jsme vašimi odpůrci — a pak budete mít právo něco zakazovat nebo nařizovat. Dokud tuto celostátní moc nemáte, dokud nad sebou trpíte moc deseti buržoazních ministrů, jste svazováni svou vlastní slabostí a nerozhodností.

Frázemi o „jasně vyjádřené vůli“ apod. se to odbýt nedá: je-Ii to vůle státu, musí být vyjádřena zákonem vyhlášeným státní mocí; jinak je slovo „vůle“ jen prázdným slovem hozeným do větru. A jakmile byste, pánové, začali uvažovat o zákonu, museli byste přijít na to, že ústava svobodných republik nesmí zakazovat pokojné demonstrace ani žádné masové akce kterékoli strany, kterékoli skupiny.

Z rozporuplného stanoviska vzešly velmi podivné revoluční představy — představy o boji proti kontrarevoluci, o státu (o ústavě) a o právu vůbec. Jakmile odpadly zuřivé výpady proti naší straně, nezbylo nic, absolutně nic!

Po zuřivých výpadech proti demonstraci svolávané z naší iniciativy byla demonstrace... o týden odložena.

Pravda, č. 81
27. (14.) června 1917

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:

120 Jde o prohlášení ústředního výboru SDDSR(b) a byra bolševické frakce na I. celoruském sjezdu sovětů, které bylo zveřejněno 11. (24.) června 1917 na společném zasedání předsednictva sjezdu sovětů a výkonného výboru petrohradského sovětu, výkonného výboru sovětu rolnických poslanců a byra všech sjezdových frakcí. Jeho základem se stal návrh napsaný Leninem (viz tento svazek zde).

V prohlášení se uvádělo, že demonstrace plánovaná na 10. (23.) června se nekonala ne kvůli zákazu prosazenému esersko-menševickou většinou sjezdu sovětů, ale protože ji ústřední výbor bolševické strany odvolal. Poukazovalo se v něm na to, že eseři a menševici ustupují kontrarevolučním a reakčním silám, a na to, že obviňování bolševiků z vojenského spiknutí jsou jenom pomluvy menševicko-eserského bloku.

Bolševici chtěli prohlášení zveřejnit na zasedání sjezdu sovětů 12. (25.) června, avšak předsedající tomu zabránil. Prohlášení bylo odevzdáno předsednictvu sjezdu sovětů. Přestože bolševici demonstraci odvolali, byla na tomto sjezdovém zasedání schválena rezoluce odsuzující bolševickou stranu.