Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Bolševismus a „rozklad“ armády
Všichni volají po „vládě pevné ruky“. Záchranu vidí v diktatuře, v „železné kázni“, v tom, že všichni, kteří se nechtějí podřídit, ať jsou „zprava“ nebo „zleva“, budou donuceni mlčet a poslouchat. My víme, koho chtějí umlčet. Pravičáci nekřičí, ti pracují. Jedni ve vládě, druzí v továrnách tím, že vyhrožují výlukami, že vydávají nařízení o rozpuštění pluků a vyhrožují vězením. Konovalovové a Tereščenkové za pomoci Kerenských a Skobelevů — ti všichni organizovaně pracují ve svůj prospěch. A ty není třeba nutit, aby mlčeli...
My máme k dispozici jedině slovo.
A o toto slovo nás chtějí připravit...
Naše Pravda se na frontu nedostane. Kyjevští „tiskoví důvěrníci“ se rozhodli, že nebudou Pravdu kolportovat. Zemský svaz[a] ve svých stáncích Pravdu neprodává. A nakonec nám ještě slibují, že povedou „soustavný boj proti propagování leninismu“... (Izvěstija sověta rabočich i soldatskich deputatov). Zato nám však připisují na vrub každý živelný protest, každý výstřelek, ať se stane kdekoli.
I to je způsob, jak bojovat proti bolševismu.
Osvědčený způsob.
Masy, které nemají možnost dostat jasné direktivy a instinktivně cítí, že stanovisko oficiálních vůdců demokracie je falešné a neuspokojivé, jsou nuceny hledat si tápavě cestu samy...
V důsledku toho se k bolševismu hlásí každý nespokojený, uvědomělý revolucionář, rozhořčený bojovník, kterému se stýská po domově a nevidí konec války, a někdy dokonce i člověk, který se bojí o svou kůži...
Tam, kde má bolševismus možnost veřejně vystupovat, tam dezorganizace není.
Kde nejsou bolševici nebo kde nesmějí promluvit, tam dochází k přehmatům, tam se daří rozkladu a pseudobolševikům...
A to právě potřebují naši nepřátelé.
Potřebují důvod, aby mohli říci, že „bolševici rozkládají armádu“, a potom je umlčet.
Abychom se jednou provždy distancovali od pomluv „nepřátel“ i od neúnosného překrucování bolševismu, uvedeme závěr provolání, které před celoruským sjezdem rozšiřoval mezi vojáky jeden z delegátů:
Zní takto:
„Soudruzi! Musíte říci své slovo!
Nepotřebujeme dohodu s buržoazií!
Všechnu moc sovětu dělnických a vojenských zástupců!
To neznamená, že je třeba okamžitě svrhnout nynější vládu, neposlouchat ji. Dokud za ní jde většina lidu a věří, že pět socialistů zvládne ty ostatní, nesmíme jednotlivými vzpourami tříštit vlastní síly.
To rozhodně ne!
Šetřte síly! Organizujte schůze! Vydávejte rezoluce! Žádejte, aby všechna moc byla předána sovětu dělnických a vojenských zástupců! Přesvědčujte ty, kteří nesouhlasí! Posílejte mi své rezoluce jménem pluku do Petrohradu na sjezd, abych se tam mohl odvolat na vaše hlasy!
Dejte si však pozor na provokatéry, kteří se budou vydávat za bolševiky a budou se vás pokoušet svést k nepokojům a vzpourám, aby tak zakryli vlastní zbabělost. Pamatujte si, že i když s vámi teď půjdou, v prvním nebezpečném momentě vás zaprodají starému režimu.
Opravdoví bolševici vás nevyzývají ke vzpouře, ale k uvědomělému revolučnímu boji.
Soudruzi! Celoruský sjezd zvolí zástupce, kterým se bude prozatímní vláda zodpovídat do té doby, než bude svoláno Ústavodárné shromáždění.
Soudruzi! Na tomto sjezdu budu žádat:
Za prvé: aby všechna moc byla předána sovětu dělnických a vojenských zástupcú.
Za druhé: aby byla jménem lidu okamžitě zaslána výzva národům a vládám všech bojujících mocností, spojeneckých i nepřátelských, s návrhy na uzavření míru bez anexí a kontribucí. Ať potom některá z těchto vlád zkusí odmítnout — vlastní lid ji svrhne.
Za třetí: aby konfiskací válečných zisků kapitalistů byly odebrány pro potřeby státu peníze těm, kteří na válce zbohatli.
Soudruzi! Válka může skončit jedině tehdy, převezme-li moc demokracie v Rusku, v Německu, ve Francii, budou-li svrženy buržoazní vlády ve všech zemích.
Naše revoluce k tomu položila základy a naším úkolem je dát světové revoluci nový impuls tím, že se lidová vláda v Rusku, která bude mít neomezenou moc, obrátí na všechny evropské vlády s návrhem na uzavření míru, že upevní spojenectví s revoluční demokracií západní Evropy.
A potom běda buržoazní vládě, která přesto bude chtít dál válčit!
Společně s lidem takové země povedeme proti této vládě revoluční válku.
Byl jsem zvolen na sjezd do Petrohradu, abych toto všechno řekl vaším jménem naší vládě v Petrohradu.
Člen armádního výboru XI. armády, delegát ústředního výboru Sociálně demokratické dělnické strany (bolševiků) Ruska na sjezdu jihozápadního frontu praporčík Krylenko[100].“
Každý, kdo si dal tu práci a přečetl si rezoluce naší strany, musí vidět, že soudruh Krylenko vyjádřil jejich podstatu naprosto správně.
Bolševici nevyzývají proletariát, chudé rolníky a všechny pracující a vykořisťované k nepokojům a vzpourám, nýbrž k uvědomělému revolučnímu boji.
Jedině opravdu lidová vláda, tj. vláda, v níž má lid většinu, si dokáže zvolit správnou cestu, po níž se bude lidstvo ubírat ke svržení kapitalistického jha a k vysvobození z hrůz a útrap imperialistické války, k trvalému a spravedlivému míru.
Pravda, č. 72
16. (3.) června 1917Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Celoruský svaz zemstev pro pomoc nemocným a raněným vojákům společně s Celoruským svazem měst vytvořily roku 1914 celoruskou organizaci sdružující liberální statkáře a buržoazii. Podporovala carismus a účast v imperialistické válce. Její představitelé se stali členy prozatímní vlády. Čes. red.
100 V textu citovaný leták delegáta I. celoruského sjezdu sovětů dělnických a vojenských zástupců N. V. Krylenka vojákům, dělníkům a rolníkům, jenž vysvětluje program bolševiků, byl v plném znění uveřejněn v knize Bolševické organizace Ukrajiny v období přípravy a realizace Říjnové revoluce (březen—listopad 1917), Kyjev 1957, s. 371—374.