Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Dohoda s kapitalisty, nebo svržení kapitalistů?
(Jak ukončit válku)Všichni přemýšlejí a hovoří o tom, jak ukončit válku.
Téměř všichni dělníci a rolníci se shodují v tom, že válku začali kapitalisté a že ji potřebují kapitalisté všech zemí. Totéž se uvádí v rezolucích sovětů dělnických, vojenských a rolnických zástupců.
A to je bezesporu pravda.
Názory se začínají různit až dál, v otázce, jakým způsobem dosáhnout ukončení války (protože všichni si uvědomují, že naráz se ukončit nedá). Zvolit dohody s kapitalisty, a pokud ano, tak jaké? Nebo zvolit dělnickou revoluci, tj. svrhnout kapitalisty. To je hlavní a zásadní otázka.
V této otázce se naše strana rozešla s petrohradským sovětem dělnických a vojenských zástupců a s Celoruským sovětem rolnických zástupců, protože oba chtějí shodně řešit otázku ve prospěch kapitalistů a prostřednictvím kapitalistů.
Zvlášť názorně to potvrdila rezoluce Celoruského sovětu rolnických zástupců o válce. V souladu se smutně proslulým — a právě tak zmateným — provoláním k národům světa (ze 14. března) tato rezoluce žádá:
„mír bez anexí a peněžitých náhrad s právem každého národa — at už žije v rámci kteréhokoli státu — samostatně rozhodnout o svém osudu.“
Tady je otázka anexí (zabírání území) formulována jinak, než jak ji nedávno formulovaly listy Izvestija petrogradskogo soveta rabočich i soldatskich děputatov a Dělo naroda (viz Pravda, č. 60 z 18. května[a]).
Tyto dva orgány, řízené blokem narodniků a menševiků, naprosto zmateně prohlásily: bez anexí — to znamená nechat všechno tak, jak to bylo před válkou (latinsky se říká: mír bez anexí znamená status quo).
Toto řešení — po pravdě řečeno — znamená řešit otázku dohodou s kapitalisty a mezi kapitalisty. Znamená: staré (předválečné) anexe ponechme, ale nové už neprovádějme.
Toto řešení za prvé nemůže socialista schvalovat, nechce-li zradit socialismus. Socialista přece nebude smiřovat kapitalisty na základě starého dělení kořisti, tj. anexí. To je jasné. A za druhé se toto řešení stejně nedá realizovat bez revoluce proti kapitálu, přinejmenším britskému a japonskému, protože každému soudnému člověku dá zdravý rozum, že bez revoluce se Japonsko nevzdá Kiau -Čaa a Británie Bagdádu a kolonií v Africe.
Rolnické řešení definovalo zabírání území (anexe) jinak, tím, že vyhlásilo právo na svobodu, na „samostatné rozhodování o vlastním osudu“ pro „každý“ národ (tedy i anektovaný, tj. násilně připojený před válkou).
To je jedině správné řešení z hlediska skutečně důsledného demokrata a tím spíš socialisty. Žádný socialista, pokud je socialistou, nemůže formulovat otázku anexí (zabírání území) jinak, nemůže upírat žádnému národu právo na sebeurčení, na svobodu oddělit se.
Nedělejme si však iluze: tento požadavek znamená revoluci proti kapitalistům. Především a v první řadě nebudou s tímto požadavkem (bez revoluce) souhlasit britští kapitalisté, kteří mají anektovaných území (zabraných území) víc než kterýkoli národ na světě.
Ani jeden z obou požadavků, ani jedno z obou přání — jak přání vzdát se anexí ve smyslu obnovení starého („status quo“), tak přání vzdát se všech zabraných území, nových i starých — nejsou reálné bez revoluce proti kapitálu, bez svržení kapitalistů. V tom sobě ani lidu nic nenalhávejme!
Buď propagovat a očekávat dohodu s kapitalisty, a to je totéž jako posilovat důvěru národů k jejich nejhorším nepřátelům, nebo propagovat důvěru k dělnické revoluci, jedině k ní a veškeré úsilí soustředit na svržení kapitalistů.
Je třeba si zvolit jednu z těchto dvou cest vedoucích k ukončení války.
Pravda, č. 65
7. června (25. května) 1917Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky: