Tajemství zahraniční politiky

Vladimír Iljič Lenin

Tajemství zahraniční politiky

Jaká škoda, že lidové masy nemohou číst ani knihy o dějinách diplomacie, ani úvodníky kapitalistických novin! A ještě větší škoda — to slovo je ostatně v tomto případě příliš slabé — že ministři strany socialistů-revolucionářů a sociálních demokratů-menševiků spolu se svými kolegy, chtivými ministerských křesel, se ani slůvkem nezmiňují o faktech z těchto dějin, ani o článcích „velikánů“ diplomatického světa, přestože je jim obojí dobře známo.

Reč přináší podle jejího názoru věrohodnou zprávu listu Biržovka, jejímž pravým smyslem je tvrzeni, že Anglie vůbec není proti tomu vzdát se „rozkouskování Turecka a rozdělení Rakouska-Uherska“, tj. že Anglie je ochotna souhlasit, aby Rusko nedostalo cizí území, které mělo podle starých smluv přislíbeno (Cařihrad, Arménie, Halič). V tomto smyslu a jedině v tomto smyslu je Anglie ochotna smlouvy revidovat.

A Reč rozhořčeně píše:

„Tohleje tedy první výsledek vítězství nového hesla“ (tj. hesla mír bez anexí a kontribucí). „K. revizi dohod pravděpodobně dojde; předběžné kroky k ni neděláme teď už my, ale naši spojenci. Jenže výsledkem revize nebude, že se všichni spojenci rovnou měrou“ (ale, ale!) „vzdají všech závažných cílů, které si vytkli, nýbrž jednostranně“ (není tohle perlička!) „se vzdají cílů, které si vytkli na jihovýchodě Evropy“ (čti; v Rakousku-Uhersku a Turecku, tj. uloupení Arménie, Cařihradu, Haliče), „ve prospěch cílů, které jsme si nevytkli my, ale naši spojenci v jiných oblastech a v koloniích.

V tisku se už objevila zmínka o možnosti, že se naši spojenci vzdají cílů vytyčených v Malé Asii. Prohlášení, která v tomto smyslu údajně vyslovil Albert Thomas v sovětu dělnických a vojenských zástupců která byla dána k dispozici moskevskému tisku, nebyla dosud oficiálně potvrzena. Avšak pokud jde o Anglii, lze něco takového těžko očekávat. Anglie zastává správný názor, že co chceš získat, musíš nejdřív zabrat“ (tak vida!) „a její vojska už teď obsazují území Mezopotámie a Palestiny, důležité pro její životní zájmy“ (Čti: pro její kapitalisty). „Za těchto podmínek její odmítnutí bojovat za uspokojení životních zájmů jiných“ (podtrženo listem Reě) „spojenců v této oblasti by ovšem mělo rovněž jednostranný charakter, výhodný jen pro ni samotnou.“

Na mou duši, Miljukovovi nebo jinému pisateli těchto řádků by se měl ještě za života postavit pomník... za upřímnost. Bravo, bravo, upřímní diplomaté z listu Reč! (A proč jsou upřímní? Protože se zlobí, že Miljukov přišel o ministenké křeslo)...

Všechno, co se v citovaných řádcích říká, je pravda, kterou potvrzují celé dějiny diplomacie — a dějiny umísťování kapitálových investic v zahraničí — z posledních let. Anglie se v žádném případě nevzdá uloupení (anexe) Palestiny a Mezopotámie, ale bude pro to, aby Rusové byli potrestáni (za „faktické příměří“ na německo-ruské frontě) ztrátou Haliče, Cařihradu, Arménie apod. — to je prostý a jasný, nikoli diplomatickým, ale srozumitelným jazykem vysvětlený smysl citovaných úryvků z listu Reč.

A ruští kapitalisté, kteří si osvojili jazyk listu Reč, stěží potlačují vztek, prozrazují tajemství zahraniční politiky a jedovatě, vztekle a zlostně narážejí při dialogu s anglickými kapitalisty, že je to „jednostranné“, pro vás „výhodné“, ale pro jiné ne.

Soudruzi dělníci, soudruzi vojáci! Zamyslete se nad těmito vzácně upřímnými, vzácně pravdivými prohlášeními dobře informovaných diplomatů a bývalých ministrů z listu Reč. Zamyslete se nad tímto jedinečným odhalením pravých cílů války, jež si vytyčili nejen ruští, ale i angličtí kapitalisté.

Soudruzi ruští vojáci! Chcete bojovat za to, aby si angličtí kapitalisté mohli pro sebe uloupit Mezopotámii a Palestinu? Chcete podporovat ruskou vládu Lvova, Černova, Tereščenka a Cereteliho, která je vázána zájmy kapitalistů a bojí se otevřeně říct pravdu, kterou teď vyžvanil list Reč?

Pravda č. 53
23. (10.) května 1917 Podle textu Pravdy