Sociálšovinisté a internacionalisté

Vladimír Iljič Lenin

Sociálšovinisté a internacionalisté

Když sociálšovinisté zradili socialismus a přeběhli ke „svým“ kapitalistům, přirozeně se rozštěpili podle seskupení kapitalistů ve válce. Je stejně přirozené, že to je rozštěpení dočasné. Plechanov nechce jednat se Scheidemannem, ale týž Plechanov obhajuje sociálšovinistickou „internacionálu“, která zradila socialismus. Jinými slovy: Plechanov je pro rozchod se Scheidemanny na tak dlouho, dokud trvá roztržka mezi kapitalisty, jejichž agentem je jak Plechanov, tak Scheidemann. Až se „pánové“ (tj. kapitalisté obou zemí) usmíří, bude Plechanov pro jednotu se Scheidemanny. Nelze popírat, že Plechanovovo stanovisko je důsledné — důsledné ve zradě socialismu, důsledné v dobrovolném a svědomitém přisluhování kapitalistům.

Rovněž se nelze divit, že představitelé mezinárodního socialistického „centristického“ směru (Kautsky aj.) ‚ kteří jsou pro „jednotu“ se sociálšovinisty vůbec, souhlasí s konferencí organizovanou Scheidemannovým agentem Borgbjergem nebo sami organizují (jako výkonný výbor petrohradského sovětu dělnických a vojenských zástupců) mezinárodní „socialistickou“ konferenci společně se Scheidemanny a Plechanovy. Nelze se divit, že se naši ruští „centristé“, reprezentovaní listem Rabočaja gazeta, velmi rozzlobili na naši stranu, protože odmítla účastnit se Borgbjergovy konference.

Včera večer jsme dostali od našeho stockholmského dopisovatele tento telegram:

„Haase a Longuet se konference zúčastní. Spartakus odmítl.“

Skupina Spartakus nebo Internacionála se v Německu říká skupině, k níž patří Karl Liebknecht. V poslední době nadělali někteří lidé mnoho hluku, zvlášť ti, co mají zájem kalit vodu, že prý se Liebknechtova skupina sloučila v nové Nezávislé sociálně demokratické straně Německa^{^[161]} s kautskisty. Ve skutečnosti se Liebknechtova skupina nesloučila s kautskisty úplně, zachovala si totiž organizační samostatnost a vytvořila s nimi pouze dočasně a podmínečně blok proti sociálšovinistům.

Uvedený telegram to znovu potvrzuje. Když bylo třeba prakticky jednat, když bylo nutné okamžitě přesně a jasně odpovědět, zda se má postupovat společně se Scheidemanny a jejich agenty, spojenectví K. Liebknechta a jeho skupiny s Kautským a spol. se okamžitě rozpadlo.

Někteří soudruzi se obávali, že nás naše rezoluce o Borgbjergovi bude „izolovat“.

Ne, soudruzi! Bude nás izolovat od kolísavců. Kolísavcům nemůžeme pomoci jinak, než že sami přestaneme kolísat.

Události pozoruhodně dokonale a pozoruhodně rychle potvrdily správnost naší rezoluce proti Borgbjergovi. Němečtí kautskisté (Haase) i francouzští (Longuet) stále ještě kolísají, neboť jsou ochotni jednat se sociálšovinisty a nejsou s to se od nich definitivně oddělit.

Naše strana se při tomto definitivním oddělení chopila iniciativy a už začala sjednocovat síly III. internacionály. Shoda naší taktiky s taktikou Liebknechtovy skupiny není náhodná, ale je to jeden z kroků na cestě k rodící se III. internacionále.

Pravda, č. 44
12. května (29. dubna) 1917

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:

161 Nezávislá sociálně demokratická strana Německa — centristická strana založená v dubnu 1917 na ustavujícím sjezdu v Gotě. V období vzestupu revoluční vlny, na nějž měla velký vliv únorová revoluce v Rusku, oportunistické vedení Sociálně demokratické strany Německa stále více ztrácelo důvěru svých řadových členů a straně hrozilo, že se od ní levicové síly odštěpí. Ve snaze utlumit nespokojenost mas, odvést je od revolučního boje a zabránit vzniku revoluční strany dělnické třídy pokusili se centrističtí předáci vytvořit takovou stranu, s jejíž pomocí by dokázali udržet masy pod svým vlivem. Pod maskou centristických frází nezávislí proklamovali jednotu se sociálšovinisty a dospěli až k odmítání třídního boje. Hlavním jádrem strany se stala kautskistická organizace Pracovní souručenství v Říšském sněmu.

Po určitou dobu byla součástí Nezávislé strany také skupina Spartakus, ale zachovala si v ní svou organizační i politickou nezávislost a pokračovala v ilegální činnosti i v boji za vymanění mas z vlivu centristických předáků. V roce 1918 vystoupil Spartakův svaz z Nezávislé sociálně demokratické strany a na jeho základě vznikla Komunistická strana Německa.

V říjnu 1920 došlo na sjezdu Nezávislé sociálně demokratické strany v Halle k rozkolu. Značná část jejích členů se v prosinci sloučila s Komunistickou stranou Německa. Stoupenci pravice utvořili zvláštní stranu a přijali starý název Nezávislá sociálně demokratická strana Německa; tato strana existovala do roku 1922.