K čemu vedou kontrarevoluční kroky prozatímní vlády

Vladimír Iljič Lenin

K čemu vedou kontrarevoluční kroky prozatímní vlády

Dostali jsme tento telegram:

„Jenisejsk. Sovět dělnických a vojenských zástupců se seznámil s telegramem ministra Lvova, zaslaným do Jenisejsku jako směrnice a adresovaným dosazenému komisaři Jenisejské gubernie Krutovskému.

Protestujeme proti úmyslu zavést znovu úřednictvo a prohlašujeme, že: 1. nepřipustíme, aby nám poroučeli dosazení úředníci; 2. vyhnaní vesničtí správcové se nesmějí vrátit; 3. uznáváme pouze ty orgány, které si v jenisejském újezdu ustavil sám lid; a 4. dosazení úředníci hudou moci rozkazovat jen přes naše mrtvoly.

Jenisejský sovět zástupců.“

Prozatímní vláda tedy dosazuje z Petrohradu „komisaře“, aby „řídili“ jenisejský sovět dělnických a vojenských zástupců nebo vůbec jenisejský orgán místní samosprávy. Přitom to provedla takovou formou, že jenisejský sovět dělnických a vojenských zástupců protestuje proti „úmyslu zavést znovu úřednictvo“.

A nejen to, jenisejský sovět dělnických a vojenských zástupců prohlašuje, že „dosazení úředníci budou moci rozkazovat jen přes naše mrtvoly“. Tento postup prozatímní vlády dohnal vzdálený sibiřský újezd, reprezentovaný jeho vedoucím orgánem zvoleným vším lidem, k tomu, že se vládě přímo vyhrožuje ozbrojeným odporem.

Ti to dopracovali, ti pánové z prozatímní vlády!

A ještě by chtěli horlit — jako to dosud dělali — proti škůdcům, kteří „hlásají“ „občanskou válku“!

Proč se mají z Petrohradu nebo z kteréhokoli centra dosazovat „komisaři“, aby „řídili“ zvolený místní orgán? Může snad cizí člověk lépe znát místní potřeby, může „řídit“ místní obyvatelstvo? Čím zavdali Jenisejští podnět k tomuto nesmyslnému opatření? Pokud se v něčem dostali do konfliktu s rozhodnutím většiny občanů jiných oblastí, nestačilo pokusit se nejdříve získat informace a nezavdávat podnět k tomu, aby se mluvilo o „úřednictvu“, nevyvolávat oprávněnou nespokojenost a rozhořčení místního obyvatelstva?

Na všechny tyto otázky je jen jedna odpověď. Páni představitelé statkářů a kapitalistů, kteří zasedají v prozatímní vládě, chtějí děj se co děj zachovat starý, caristický správní aparát: shora „dosazované“ úřednictvo. Takhle to dělaly všechny buržoazní parlamentní republiky na světě téměř vždy, vyjma krátká revoluční období v některých zemích. Takhle to dělaly a tím usnadňovaly a připravovaly návrat od republiky k monarchii, k Napoleonům, k vojenským diktátorům. Takhle to dělaly — a páni kadeti chtějí tyto neblahé vzory stůj co stůj napodobit.

Je to nesmírně závažný problém, nač si něco nalhávat. Těmito kroky, a právě jimi připravuje prozatímní vláda — ať vědomě či nevědomky — obnovení monarchie v Rusku.

Veškerou odpovědnost za případné a do jisté míry nevyhnutelné pokusy obnovit v Rusku monarchii nese prozatímní vláda, která podniká tyto kontrarevoluční kroky. Vždyť úřednictvo „dosazované“ shora, aby „řídilo“ místní obyvatelstvo, vždy bylo a vždy bude tou nejspolehlivější zárukou obnovení monarchie, stejně jako pravidelná armáda a policie.

Jenisejský sovět dělnických a vojenských zástupců má jak prakticky, tak zásadně naprostou pravdu. Nesmí se dovolit, aby se vrátili vyhnaní vesničtí správcové. Není možné připustit, aby se zavedlo „dosazované“ úřednictvo. Je třeba uznávat „pouze ty orgány, které si“ v dané oblasti „ustavil sám lid“.

Myšlenka, že je nutné „řídit“ prostřednictvím úředníků „dosazovaných“ shora, je zásadně pochybený, nedemokratický, césaristický či blanquistický avanturismus. Engels měl naprostou pravdu, když roku 1891 ve své kritice návrhu programu německých sociálních demokratů silně nakažených byrokratismem, trval na tom, aby nad místní samosprávou nebyl žádný dozor shora; měl pravdu, když připomínal zkušenosti Francie, která byla v letech 1792—l798 spravována volenými místními orgány bez jakéhokoli takového dozoru, a nijak „se nehroutila“, nijak „se nerozpadala“, ale upevňovala se, demokraticky se stmelovala a organizovala.^{^[160]}

Hloupé byrokratické předsudky, zkostnatělost caristické rutiny, reakční profesorské názory o nezbytnosti byrokratismu a kontrarevoluční záměry a choutky statkářů a kapitalistů — to je půda, z níž vyrostla a vyrůstají taková opatření prozatímní vlády, o jakých mluvíme.

A jenisejský sovět dělnických a vojenských zástupců projevil zdravý demokratický instinkt dělníků a rolníků, pobouřených výsměšným pokusem „dosadit“ dospělým místním lidem, obrovské většině, která si zvolila své zástupce, úředníky shora, aby je „řídili“.

Lid potřebuje skutečně demokratickou dělnickou a rolnickou republiku, která nezná jiné mocenské orgány než volené a na přání obyvatelstva kdykoli odvolatelné. A za takovou republiku musí všichni dělníci a rolníci bojovat, bojovat proti záměrům prozatímní vlády obnovit monarchistické, caristické metody a správní aparát.

Pravda, č. 43
11. května (28. dubna) 1917

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:

160 Viz B. Engels, Ke kritice návrhu sociálně demokratického programu z roku 1891 (K. Marx-B. Engels, Spisy 22, Praha 1967, s. 278).