Jak se připoutali ke kapitalistům

Vladimír Iljič Lenin

Jak se připoutali ke kapitalistům

List velkokapitalistů a bank Finansovaja gazeta^{^[134]} skvěle odhaluje v úvodníku ze 17. dubna nesmírně důležitý fakt, totiž jak si strana socialistů-revolucionářů, strana sociálních demokratů menševiků atd. svázaly ruce, jak se známou „dohodou“ s prozatímní vládou připoutaly ke kapitalistům.

Otiskujeme tento úvodník v plném znění:

LEVICE A PŮJČKA

Půjčka svobody vypsaná prozatímní vládou nevyvolala v levicových kruzích takové nadšení, jakým na půjčku reagovala většina obyvatelstva.

Levicový tisk se rozpadl do tří skupin. Leninská Pravda se jednoznačně vyslovila proti půjčce: vyjádřila tím stanovisko bolševiků. Plechanovovo Jedinstvo půjčku rozhodně podporuje. A konečně ostatní orgány socialistického tisku — Rabočaja gazeta, Zemlja i volja a Volja naroda — zaujaly stanovisko „středu“: ani tak, ani onak; nejsou ani pro půjčku, ale ani proti ní. Takové je i stanovisko sovětu vojenských a dělnických zástupců, který se nejdříve v zásadě usnesl půjčku podporovat, ale nyní zase zapochyboval a váhá. List Děň měl pravdu, když této hlavní, nejsilnější skupině, k níž patří menševici a socialisté-revolucionáři, nedávno vytkl, že zastává nevyhraněné, dvojaké stanovisko.

Sovět vojenských a dělnických zástupců, jako by chtěl poskytnout další důkaz, že je tato výtka správná, se včera k otázce půjčky, už jednou vyřešené, znovu vrátil a debatoval o ní. N. S. Čcheidze sdělil, že se v nejbližších dnech očekává nový dokument vlády, který zevrubně objasní její stanovisko k otázkám zahraniční a vnitřní politiky. N. S. Čcheidze navrhl, aby se projednávání otázky, zda půjčku podporovat, do té doby odložilo.

Tento postoj levice vyvolává mírně řečeno rozpaky. Někdo přece musí řídit stát a realizovat reformy, po kterých zkrušené Rusko prahne.

Buď, anebo: buď má nynější vláda důvěru levice, tj. až dosud, v minulosti se nedopustila ničeho, co by porušovalo daný závazek, anebo tuto důvěru nemá. V druhém případě se musí levice, připraví-li prozatímní vládu o podporu, nejen ujmout „kontroly“ nad její činností, ale musí převzít i celé břemeno státní správy a odpovědnost vůči lidu a dějinám. Nemůže-li však prozatímní vládě nic, co udělala, vytýkat, pak přirozeně nemá právo čekat na její příští dokumenty a musí ji plně podporovat. Ale v žádném případě není přípustná ona dvojakost, ona uhýbavá zdrženlivost, ony náznaky, které jednak ani trochu neusnadňují odpovědnost prozatímní vlády, jež se ani nemůže odvolávat před dějinami na svou izolovanost, a jednak ji fakticky připravují o podporu širokých demokratických mas a stavějí ji do obtížné situace.

Předností socialistických směrů byla vždy jejich přímočarost. Politika socialistických stran neznala vyhýbavost, šosáckou bezpáteřnost a pružný oportunismus. Hlavní skupiny socialismu v Rusku nyní v otázce půjčky tyto tradiční zásady zradily a daly se cestou okťabristické polovičatosti. Veřejné mínění má právo je vyzvat, aby bez vytáček objasnily své stanovisko k půjčce a aby poctivě a otevřeně prohlásily, zda se na ní budou podílet či nikoli, a tak splnily svou morální povinnost vůči prozatímní vládě: buď aby jí umožnily opřít se o levicové směry, nebo aby konstatovaly, že se s ní rozcházejí.

Bankovní magnáti jsou lidé praktičtí. Dívají se na politiku střízlivě: Když jste slíbili, že budete kapitalistickou vládu (která vede imperialistickou válku) podporovat, tak vypište půjčku.

Správně! Strana socialistů-revolucionářů a strana menševiků si svázaly ruce a bezmocně kapitulovaly před kapitalisty. Slib, že bude „v nejbližších dnech“ vydán „nový dokument vlády, který zevrubně (!!??) objasní“ — objasněno je to už ažaž! — „její stanovisko k otázkám zahraniční a vnitřní politiky“, je jen planým slibem.

Žádné „dokumenty“, jako prohlášení, ujišťování a deklarace, podstatu věci nezmění. Podstatné totiž je, že vláda kapitalistů, Lvova, Gučkova, Miljukova a spol., zastupuje zájmy kapitálu, je těmito zájmy vázána a nemůže se vymanit (ani kdyby chtěla) z imperialistické, dobyvačné, anexní politiky.

Naše imperialistická vláda má v úmyslu „opřít se“ pomocí nic neříkajících a k ničemu nezavazujících frází o „levicové“ směry, tj. podepřít autoritou levice svou imperialistickou politiku, aniž by od ní ve skutečnosti nějak ustoupila, a Čcheidze a jeho přátelé jí v tom objektivně pomáhají.

Politikové, kteří jasně vidí podstatu věcí, nejen věcně, ale i naprosto správně hodnotí linii socialistů-revolucionářů a menševiků okřídleným výrazem — „okťabristická polovičatost“.

Pravda, č. 36
3. května (20. dubna) 1917

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:

134 Finansovaja gazeta — politickohospodářský burzovní večerník velkokapitalistů a bankéřů; vycházel v Petrohradě v letech 1915—1917.