Spolčení lhářů

Vladimír Iljič Lenin

Spolčení lhářů

Ukazuje se, že nejběžnější a „spolehlivě“ účinná je stále ve všech zemích jedna metoda buržoazního tisku: Lži, dělej povyk, křič a opakuj lež — „něco se vždycky ujme“.

„Lenin dělá v paláci Kšesinské povyk, povykuje z plna hrdla,“ píše Reč. Lenin mluví na shromáždění z balkónu budovy cirkusu Modern, píše řada listů.

To všechno je lež. Na modernském shromáždění Lenin nebyl. A už vůbec nedělal povyk, přednesl bolševikům a menševikům jediný referát a měl několik drobných článků v malém listě Pravda.

Povyk dělají kapitalisté a kapitalistický tisk, to oni „povykují z plna hrdla“, aby překřičeli pravdu, aby ji přehlušili, aby všechno zaplavili proudem nadávek a výkřiků, aby zabránili vysvětlení věci.

V tom je dnes podstata úsilí kapitalistů a také těch rádobysocialistů, kteří jako pan Plechanov úplně přeběhli ke kapitalistům.

V dnešním zvlášť „státně důležitém“ úvodníku Reč opět horlí proti „hlásání anarchie“ a sama se přitom zvlášť názorně kompromituje — názorně pro každého, kdi přemýšlí o tom, co čte a co slyší.

„Velká revoluce smetla celou starou organizaci moci.“ To není pravda. Ještě zdaleka ne celou. „Obnovit ji může pouze obrat v psychologii lidu (v širokém smyslu), lépe řečeno nová psychologie, která uzná, že moc je nutná a že je třeba se jí podřídit.“

Tak tady sami vidíte zjevnou lež, zjevné spolčení kapitalistických lhářů s pány Plechanovy, Čerevaniny a spol., kteří povykují o anarchii.

Jak ve vědě, tak i v běžné řeči je anarchismus jednoznačně chápán jako odmítání státu pro přechodné období od kapitalismu k socialismu.

Marxismus učí, že socialismus vede k „odumírání“ státu, a Miljukovové, Plechanovové, Čerevaninové atd., kteří se spolčili ve lži, to musí vědět.

Popírají snad pravdovci nebo Lenin, že stát je dnes nutný? Že je nutná „organizace moci“? Že „je třeba se jí podřídit“?

Všichni gramotní lidé kromě spolku lhářů dobře vědí, že to nepopírají.

Pravda i Lenin řekli zcela jasně a několikrát, že my všichni bezvýhradně obhajujeme nutnost státu a organizace moci nejen nyní, ale i v dalším historickém období přechodu od kapitalismu k socialismu.

Jenom spolek lhářů to může popírat nebo nevidět.

Jde jen o to, jakou „organizaci moci“ lidu nabízíme.

Ne starou organizaci moci, ne policii, ne úřednictvo, ne pravidelnou armádu, ale novou organizaci: sověty dělnických, vojenských, rolnických a jiných zástupců.

Takové sověty už existují, revoluce už je zrodila a všichni, dokonce i kapitalistická vláda, je už uznali jako poloviční moc.

A řekli jsme zcela jasně, že takové sověty jsou jedině možnou formou revoluční vlády.

Co může být jednoznačnější?

Když „jedině možnou“, pak to znamená, že dokud někdo nepoužije vůči masám násilí, musíme jenom vysvětlovat.

Všichni pravdovci uznali a propagují mezi lidem, že „moc je nutná a je třeba se jí podřídit“.

Miljukovové, Plechanovové, Čerevaninové a spol. lžou, aby lidu zatajili pravdu; lžou, aby utajili to hlavní: třídní charakter té či oné organizace moci.

V tom je podstata.

Kapitalista označuje sověty dělnických a jiných zástupců za „anarchii“, protože taková organizace moci nevhání lid už předem a bezpodmínečně do kapitalistického jařma, ale zároveň s možností pokojného a postupného přechodu k socialismu mu poskytuje svobodu a pořádek.

A právě to kapitalisty dráždí, pobuřuje a rozhořčuje. Odtud to spolčení lhářů. Odtud ta záplava pomluv a nenávistný povyk.

Odtud ta zastřená a narážkami maskovaná štvavá agitace Reči, která ve zmíněném úvodníku vyzývá k „odporu“, ke skoncování s „lhostejností“, „pasivitou“ atd.

Je-li většina lidu na vaší straně, pánové, je-li pevný váš svazek se sověty (v nichž dnes většinu nemáme my, což jsme jasně řekli), tak čeho se, pánové, bojíte, proč lžete?

My chceme jenom dělníkům a chudým rolníkům vysvětlovat chyby v jejich taktice. Uznáváme sověty za jedině možnou moc. Hlásáme, že moc je nutná a že je třeba se jí podřídit.

Čeho se tedy bojíte? Proč lžete?

Bojíte se právě pravdy. Lžete, abyste pogromistickým vyhrožováním, pomluvami, násilím a špínou vyloučili možnost vyložit pravdu.

Už to vidí i někteří naši odpůrci. Přečtěte si dnes Dělo naroda^{^[118]}, orgán eserské strany, orgán, s nímž spolupracuje ministr Kerenskij.

V tomto orgánu se píše o Plechanovovi, nejvěrnějším spojenci listů Russkaja volja a Reč: „... taková slova, takový způsob boje jsme zvyklí vídat na stránkách listu Russkaja volja. Vidíme-li je v článcích socialistů, je to opravdu smutné a bolestné...

To píšou naši odpůrci.

To píšou demokraté, v nichž se probudilo svědomí demokrata.

Je marné chtít přimět Miljukovy, Plechanovy a Čerevaniny, aby se zastyděli, ale když už se i list, s nímž spolupracuje ministr Kerenskij, štítivě odvrací od Plechanovových zuřivě šovinistických, špinavě pomlouvačných metod, jež zavánějí pogromem, pak můžeme říci:

Hrdinové takových metod jsou odepsané veličiny.

Napsáno 13. (26.) dubna 1917
Otištěno 14. dubna 1917
v Pravde, č. 32

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:

118 Dělo naroda — deník, orgán centristických elementů eserské strany; vycházel v Petrohradě od března 1917 do července 1918 (po Říjnové revoluci byl několikrát zastavena vycházel pod jinými názvy). Od července 1917 byl orgánem ústředního výboru eserské strany. V roce 1917 byli členy jeho redakce V. M. Černov, R. V. Ivanov-Razumnik, V. V. Lunkevič, N. I. Rakitnikov, N. S. Rusanov a V. M. Zenzinov. List zaujímal obranářské stanovisko a podporoval buržoazní prozatímní vládu. V říjnu 1918 začal znovu vycházet v Samaře, obsazené tehdy českými legionáři, bělogvardějci a eserskými vzbouřenci (vyšla 4 čísla), a v březnu 1919 v Moskvě (vyšlo 10 čísel); poté byl list pro kontrarevoluční činnost zastaven.