Válka a prozatímní vláda

Vladimír Iljič Lenin

Válka a prozatímní vláda

Přece jen jsme priměli prozatimní vládu,
aby upustila od anexí.
Z projevu J. Stěklova, proneseného 4. dubna v Tavridském paláci.

Ať je náš postoj k heslu Mír bez anexí
jakýkoli, nemůžeme ignorovat zásady,
které uznali všichni spojenci...
Z projevu P. Miljukova (Reč, 11. dubna)

Pokud jde o válku, odhalují vůdcové prozatímní vlády krok za krokem svou pravou politiku. Už v neblaze proslulé deklaraci prozatímní vlády se zároveň s formálním „upuštěníni“ od anexí mluvilo o tom, že „naše“ smlouvy s anglickou a francouzskou vládou zůstávají v platnosti. Uplynulo několik týdnů a v listu Reč, orgánu ministra zahraničních věcí pana Miljukova, čteme:

Miljukovovo prohlášení

Za svého pobytu v Moskvě učinil ministr zahraničních věcí P. N. Miljukov na členské schůzi strany svobody lidu toto prohlášení:

Deklarace prozatímní vlády o cílech války neobsahuje mírové podmínky, ale pouze všeobecné zásady, které už předtím nejednou proklamovali státníci spojeneckých zemí. Mírové podmínky nemohou být vypracovány jinak než na základě smlouvy s našimi spojenci podle londýnské konvence. Ať je náš postoj k heslu Mír bez anexí jakýkoli, nemůžeme ignorovat zásady, které uznali všichni spojenci a jež se týkají opětného sjednocení Polska a Arménie, ani uspokojení národnostních snah rakouských Slovanů (Reč, 11. /24./ dubna 1917, č. 83).

Toto prohlášení ministra zahraničních věcí Miljukova nepochybně proběhne celým zahraničním tiskem a posílí bojovnou náladu v Německu. Miljukov pomáhá německým imperialistům rozdmýchávat v Německu šovinismus, Miljukov pomáhá Vilémovi II. vést loupeživou válku „až do konce“.

Prozkoumejme prohlášení pana Miljukova. Deklarace prozatímní vlády o cílech války (táž, kterou J. Stěklov na základě politováníhodného nedorozumění označuje jako upuštění od anexí) neobsahuje, jak říká Miljukov, mírové podmínky, ale „pouze všeobecné zásady, které už předtím nejednou proklamovali státníci spojeneckých zemí“. V překladu do běžného jazyka to znamená: upuštění od anexí jsou jen okázalé fráze, „všeobecné zásady“, slova a zase slova. Takových slov napovídali i „naši“ spojenci habaděj. Ale skutečné „mírové“ podmínky jsou něco docela jiného.

Jistý státník, myslím že Bismarck, řekl, že „v zásadě“ souhlasit v jazyce diplomatů znamená ve skutečnosti odmítnout. Stejně to dělá Miljukov. „V zásadě“ je proti anexím, ale ve skutečnosti je pro anexe, a proto je pro válku „až do konce“.

Okázalé fráze, to ještě nejsou mírové podmínky — sděluje nám pan Miljukov.

A jaké jsou jeho mírové podmínky?

Tyto podmínky stanovila londýnská konvence. A právě na ni nás Miljukov odkazuje.

Ale kdo tuto konvenci (smlouvu) uzavřel? Car Mikuláš II. s anglickými a francouzskými kapitalisty! To znamená, že smlouvy, které uzavřela carská klika, zůstávají v platnosti. To znamená, že bojujeme ve jménu těchto lupičských smluv, které uzavřela carská klika a „spojenečti“ bankéři.

Mírový program pana Miljukova se tedy redukuje na anexi Polska a Arménie a na anexe v Rakousku (o Cařihradu se pan Miljukov tentokrát nezmínil).

Jak se k tomuto prohlášení ministra zahraničních věcí Miljukova vysloví vůdcové většiny v sovětu dělnických zástupců? Spokojí se s tím, že jménem „styčné“ komise Miljukovovi tato jeho slova „vytknou“... Kam se podělo to upuštění „prozatímní vlády od anexí“, kterého od ní J. Stěklov a N. Čcheidze „přece jen“ dosáhli?

V Rusku neexistuje žádné dvojvládí. Sovět dělnických zástupců jen provádí blahovolnou kontrolu prozatímní vlády. To řekl, můžeme-li věřit novinovým zprávám, N. S. Čcheidze na sjezdu vojáků v Minsku^{^[117]}.

Vida, kam jsme se dostali s tou blahovolnou kontrolou! Jménem Ruska stále ještě mluví lidé, kteří rozněcují válku. Krmí dělníky a vojáky všeobecnými frázemi o míru bez anexí, ale potají provádějí politiku, která prospívá jen hrstce milionářů bohatnoucích z války.

Soudruzi dělníci a vojáci! Předčítejte na všech schůzích výše uvedené Miljukovovo prohlášení a vysvětlujte je! Prohlaste, že nechcete umírat ve jménu tajných konvencí (smluv), které uzavřel car Mikuláš II. a které jsou pro Miljukova i nadále svaté!

Pravda, č 31
13. dubna 1917

Podle textu Pravdy

__________________________________

Poznámky:

117 Sjezdem vojáků v Minsku nazývá Lenin sjezd vojenských a dělnických zástupců armády a týlu Západního frontu, který se konal ve dnech 7.—16. (20.—29.) dubna 1917. Zúčastnilo se ho přes 1200 delegátů (vojáků, dělníků a důstojníků).

Bolševici se zúčastnili sjezdového jednání, neboť bojovali za získání širokých vrstev vojáků pro revoluci. Převaha menševiků, eserů a jejich přívrženců mezi delegáty sjezdu předem určila charakter sjezdových usnesení. K nejdůležitějším bodům programu (o válce a o stanovisku k prozatímní vládě) schválil sjezd kompromisnické rezoluce celoruské porady sovětů, konané koncem března a začátkem dubna 1917 v Petrohradě, a tak se připojil ke stanovisku „revolučního obranářství“ a vyslovil se pro podporování buržoazní prozatímní vlády. Bylo usneseno, aby v nepřátelských zákopech byla rozšířena v německém překladu rezoluce sjezdu o válce a míru.