O dvojvládí

Vladimír Iljič Lenin

O dvojvládí

Stěžejní otázkou každé revoluce je otázka moci ve státě. Dokud to nebude jasné, nedá se vůbec mluvit o nějaké cílevědomé účasti v revoluci, natož o jejím vedení.

Nejpozoruhodnější zvláštností naší revoluce je, že vytvořila dvojvládí. Tento fakt si musíme uvědomit především; nepochopíme-li ho, nemůžeme jít kupředu. Musíme umět doplnit a opravit staré „formule“, například formuli bolševismu, neboť byly bezesporu správné obecně, ale jejich konkrétní uplatnění se ukázalo jiné. Na dvojvládí dříve nikdo nepomyslel a ani nemohl pomyslet.

V čem spočívá dvojvládí? V tom, že vedle prozatímní vlády, vlády buržoazie, vznikla zatím slabá, zárodečná, přesto však ve skutečnosti nepochybně existující a sílící druhá vláda: sověty dělnických a vojenských zástupců.

Jaké je třídní složení této druhé vlády? Je to proletariát a rolnictvo (oblečené do vojenských uniforem). Jaký je politický charakter této vlády? Je to revoluční diktatura, tj. moc, která se opírá přímo o revoluční uchopení moci, o bezprostřední iniciativu lidových mas zdola, a ne o zákon vydaný centralizovanou státní mocí. Je to moc zcela jiného druhu, než bývá moc v parlamentní buržoazně demokratické republice dosud běžného typu, který převládá ve vyspělých zemích Evropy a Ameriky. Na tuto okolnost se často zapomíná, nepřemýšlí se o ní, ačkoli je v ní celá podstata věci. Tato moc je mocí téhož typu, jako byla Pařížská komuna roku 1871. Hlavní znaky tohoto typu: 1. zdrojem moci není zákon předem projednaný a schválený parlamentem, nýbrž přímá iniciativa lidových mas zdola a všude, přímé „uchopení moci“, použijeme-li běžného výrazu; 2. nahrazení policie a armády jakožto institucí odtržených od lidu a postavených proti lidu přímým ozbrojením všeho lidu; státní zřízení za takové moci chrání sami ozbrojení dělníci a rolníci, sám ozbrojený lid; 3. úředníci, byrokracie jsou buď nahrazeni rovněž bezprostřední mocí lidu samého, nebo jsou alespoň podřízeni zvláštní kontrole, stávají se pouhými zmocněnci, kteří jsou nejen volitelní, ale na naléhavou žádost lidu i odvolatelní; z privilegované vrstvy s vysokým platem, jaký pobírá buržoazie za „teplá místečka“, se stávají dělníky zvláštního „druhu zbraní“, jejichž plat není vyšší než obvyklá mzda dobrého dělníka.

V tom a jedině v tom je podstata Pařížské komuny jako zvláštního typu státu. Páni Plechanovové (vyslovení šovinisté, kteří zradili marxismus) ‚ Kautští („centristé“, tj. lidé kolísající mezi šovinismem a marxismem) a vůbec všichni sociální demokraté, socialisté-revolucionáři apod., kteří jsou teď u vesla, na tuto podstatu zapomněli a překroutili ji.

Odbývají věci frázemi nebo mlčením, vykrucují se, donekonečna si navzájem blahopřejí k revoluci a nechtějí se zamyslet nad tím, co to jsou sověty dělnických a vojenských zástupců. Nechtějí vědět zjevnou pravdu, že pokud tyto sověty existují, pokud jsou mocí, potud v Rusku existuje stát typu Pařížské komuny.

Zdůraznil jsem „pokud“, neboť je to teprve moc v zárodku. Jak přímou dohodou s buržoazní prozatímní vládou, tak celou řadou faktických ústupků sama tato moc vydala a vydává pozice buržoazii.

Proč? Snad proto, že se Čcheidze, Cereteli, Stěklov a spol. dopouštějí „chyby“? Nesmysl. To si může myslet jen měšťák, ale ne marxista. Příčinou je nedostatečná uvědomělost a organizovanost proletářů a rolníků. „Chyba“ jmenovaných vůdců je v jejich maloburžoazním stanovisku, v tom, že neprobouzejí uvědomění dělníků, ale zatemňují je, že nevyvracejí maloburžoazní iluze, ale vzbuzují je, že nevymaňují masy z vlivu buržoazie, ale posilují tento vliv.

Teď již musí být jasné, proč i naši soudruzi se velmi mýlí, když se „prostě“ ptají: Je třeba okamžitě svrhnout prozatímní vládu?

Odpovídám: 1. je třeba ji svrhnout, protože je oligarchická, buržoazní, a ne všelidová, nemůže dát ani mír, ani chléb, ani úplnou svobodu; 2. není možné svrhnout ji hned, protože se opírá o přímou i nepřímou, formální i faktickou dohodu se sověty dělnických zástupců a především s hlavním, petrohradským sovětem; 3. vůbec není možné „svrhnout“ ji obvyklým způsobem, protože se opírá o „podporu“, kterou buržoazii poskytuje druhá vláda, sovět dělnických zástupců, a tato vláda je jedině možná revoluční vláda, která přímo vyjadřuje smýšlení a vůli většiny dělníků a rolníků. Nic vyššího a lepšího než takový typ vlády, jako jsou sověty zástupců dělníků, zemědělských dělníků, rolníků a vojáků, lidstvo dosud nevytvořilo a nic takového dosud neznáme.

Aby se uvědomělí dělníci stali mocí, musí získat na svou stranu většinu; pokud se vůči masám nepoužívá násilí, není jiná cesta k moci. Nejsme blanquisté, nejsme přívrženci uchvácení moci menšinou. Jsme marxisté, přívrženci proletářského třídního boje proti maloburžoazní hysterii, proti šovinistickému obranářství, proti frazérství a proti závislosti na buržoazii.

Vytvořme proletářskou komunistickou stranu; nejlepší stoupenci bolševismu už vytvořili její základy; semkněme se k proletářské třídně uvědomělé činnosti a na naši stranu bude přecházet stále víc a víc proletářů a chudých rolníků. Neboť život bude dennodenně rozbíjet maloburžoazní iluze „sociálních demokratů“, Čcheidzů, Cereteliů, Stěklovů apod., „socialistů-revolucionářů“, ještě „ryzejších“ příslušníků maloburžoazie — apod. apod.

Buržoazie je pro jedinovládí buržoazie.

Uvědomělí dělníci jsou pro jedinovládí sovětů zástupců dělníků, zemědělských dělníků, rolníků a vojáků — pro jedinovládí připravené probuzením proletářského uvědomění a jeho vymaněním z vlivu buržoazie, a ne dobrodružstvími.

Maloburžoazie — „sociální demokraté“, eseři apod. apod. — kolísá, čímž překáží tomuto probuzení a tomuto vymanění.

Takový je skutečný, třídní poměr sil, který určuje naše úkoly.

Pravda, č. 28
9. dubna 1917
Podepsán N. Lenin

Podle textu Pravdy