Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Jak jsme přijeli[71]
Do socialistického tisku už pronikly zprávy, že anglická a francouzská vláda odmítly pustit emigranty-internacionalisty do Ruska.
Dvaatřicet emigrantů, členů různých stran (mezi nimi 19 bolševiků, 6 bundovců a 3 stoupenci pařížského internacionalistického listu Naše slovo[72]), kteří se vrátili, považuje za svou povinnost oznámit toto:
Máme řadu dokumentů, které zveřejníme, jakmile je dostaneme ze Stockholmu (kde jsme je nechali proto, že na švédsko-ruských hranicích jsou jako doma zmocněnci anglické vlády), a které všem ukážou, jak smutnou úlohu sehrály v této otázce zmíněné „spojenecké“ vlády[73]. K tomu už jen dodáváme: curyšský výbor pro evakuaci emigrantů, v němž je zastoupeno 23 skupin (mezi nimi ústřední výbor, organizační výbor, socialisté-revolucionáři, Bund[74] atd.), v jednomyslně schválené rezoluci veřejně konstatoval, že anglická vláda se rozhodla znemožnit emigrantům-internacionalistům návrat do vlasti a účast v boji proti imperialistické válce.
Tento záměr anglické vlády byl emigrantům jasný hned v prvních dnech revoluce. Tehdy na poradě zástupců strany socialistů-revolucionářů (M. A. Natanson), ústředního výboru SDDSR (G. Zinovjev), organizačního výboru SDDSR (L. Martov) a Bundu (Kosovskij) vznikl plán (přišel s ním L. Martov) získat pro emigranty povolení k průjezdu Německem výměnou za německé a rakouské zajatce internované v Rusku.
Do Ruska byla poslána řada telegramů v tomto smyslu a zároveň byly prostřednictvím švýcarských socialistů podniknuty kroky k uskutečnění tohoto plánu.
Telegramy poslané do Ruska byly zadrženy, zřejmě naší prozatímní „revoluční vládou“ (nebo jejími přívrženci).
Dva týdny jsme čekali na odpověď z Ruska a pak jsme se rozhodli, že tento plán uskutečníme sami (ostatní emigranti se rozhodli zatím ještě čekat, neboť jsme ještě neměli důkazy, že prozatímní vláda opravdu nepodnikne kroky k povolení návratu všech emigrantů).
Záležitost byla v rukou švýcarského socialisty-internacionalisty Fritze Plattena. Platten uzavřel přesně vypracovanou písemnou smlouvu s německým velvyslancem ve Švýcarsku. Text této smlouvy uveřejníme. Její hlavní body: 1. Pojedou všichni emigranti bez ohledu na svůj názor na válku. 2. Vagón, v němž emigranti pojedou, bude mít právo exteritoriality a nikdo nebude oprávněn do něho vstoupit bez Plattenova povolení. Ani pasy, ani zavazadla nebudou kontrolovány. 3. Vracející se emigranti se zavazují, že budou v Rusku agitovat pro výměnu příslušného počtu internovaných Rakušanů a Němců za propuštěné emigranty.
Vracející se emigranti rozhodně odmítli všechny pokusy německé sociálně demokratické většiny navázat s nimi spojení. Platten celou cestu vagón doprovázel. Chtěl s námi dojet až do Petrohradu, ale na ruských hranicích (v Torneå) byl zadržen. Doufejme, že jen dočasně. Všechna jednání se konala za účasti a naprosté solidarity celé řady zahraničních socialistů-internacionalistů. Protokol o cestě podepsali dva francouzští socialisté — Loriot a Guilbeaux, dále socialista z Liebknechtovy skupiny (Hartstein), švýcarský socialista Platten, polský sociální demokrat Bronski, švédští sociálně demokratičtí poslanci Lindhagen, Carleson, Ström, Ture Nerman a jiní.
„Kdyby byl teď Karl Liebknecht v Rusku, Miljukovové by ho s radostí pustili do Německa; Bethmannové-Hollwegové pouštějí vás, ruské internacionalisty, přes své území do Ruska. Vaším úkolem je jet do Ruska a bojovat tam jak proti německému, tak proti ruskému imperialismu.“ To nám řekli jmenovaní soudruzi internacionalisté. Domníváme se, že měli pravdu. Zprávu o cestě podáme výkonnému výboru sovětu dělnických a vojenských zástupců. Doufáme, že dosáhne osvobození příslušného počtu internovaných, především význačného rakouského socialisty Otto Bauera, a že dosáhne toho, aby se do Ruska mohli vrátit všichni emigranti, nejen sociálpatrioti. Doufáme, že výkonný výbor také skoncuje s tou neslýchanou situací, kdy není dovoleno posílat do zahraničí žádné noviny levicovější než Reč[75] a kdy se do zahraničního tisku nedostane ani manifest sovětu dělnických a vojenských zástupců adresovaný dělníkům všech zemí.
Napsáno 4. (17.) dubna 1917
Otištěno 5. dubna 1917
v listech Pravda, č. 24
a Izvěstija, č. 32Podle textu Pravdy
porovnaného s textem
listu Izvěstija
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)71 Zprávu Jak jsme přijeli uveřejnily 5. (18.) dubna 1917 současně dva listy, Pravda a Izvěstija. V Pravdě vyšla s podtitulkem Zpráva předložená výkonnému výboru soudruhy Leninem a Zinovjevem z pověření soudruhů, kteří přijeli ze Švýcarska.
Schůze výkonného výboru se konala 4. (17.) dubna v 8 hodin večer. V diskusi k otázce O postavení švýcarské emigrace vystoupil jako první poslanec II. státní dumy A. G. Zurabov, který se vrátil do Ruska přes Kodaň. Konstatoval, že emigrantům-internacionalistům bylo na příkaz ministra zahraničních věcí P. N. Miljukova bráněno v návratu do vlasti. Jménem emigrantů, kteří zůstali ve Švýcarsku, přednesl návrh, aby „pod tlakem“ výkonného výboru začala prozatímní vláda vyjednávat s německou vládou o výměně politických emigrantů za německé internované civilisty a válečné zajatce.
G. J. Zinovjev po přednesení své zprávy navrhl schválit rezoluci vyjadřující souhlas s výměnou politických emigrantů za internované Němce. Lenin výkonnému výboru doporučil, aby se k této rezoluci připojil.
Protože se menševici I. G. Cereteli a B. O. Bogdanov postavili proti tomuto návrhu, prosazoval Lenin svůj návrh.
Redakce listu Izvěstija otiskla za zprávou Jak jsme přijeli toto prohlášení: „Výkonný výbor vyslechl zprávu soudruhů Zurabova a Zinovjeva a usnesl se okamžitě obrátit na prozatímní vládu a učinit opatření, aby se mohli neprodleně do Ruska vrátit všichni emigranti bez ohledu na své politické názory a stanovisko k válce. O výsledcích jednání s vládou podáme zprávu v nejbližších dnech. Red.“
V. I. Lenin byl kooptován do petrohradského sovětu.
72 Naše slovo — menševický trockistický list; vycházel od ledna 1915 do září 1916 v Paříži místo listu Golos. Od září 1916 do března 1917 vycházel pod názvem Načalo.
73 Lenin má na mysli dále zmíněný Protokol schůze členů SDDSR sjednocené ústředním výborem (z 8. dubna 1917 podle nového kalendáře), Komuniké první skupiny politických emigrantů, kteří se vrátili do Ruska přes Německo (viz tento svazek, Průjezd ruských revolucionářů Německem. Komuniké skupiny.) a Prohlášení levicových sociálních demokratů ze Švýcarska, Německa, Francie, Polska, Norska a Švédska, podepsané v Bernu 25. března (7. dubna) a ve Stockholmu 31 . března ( 13. dubna).
74 Bund (Všeobecný židovský dělnický svaz v Litvě, Polsku a Rusku) byl založen roku 1897 na ustavujícím sjezdu židovských sociálně demokratických skupin ve Vilně [Vilníusu]. Sdružoval převážně poloproletářské židovské řemeslníky ze západoruských oblastí.
Za první světové války stáli bundovci na sociálšovinistických pozicích. V roce 1917 podporoval Bund prozatímní vládu a bojoval na straně nepřátel Říjnové revoluce. V letech cizí vojenské intervence a občanské války se vedení Bundu spolčilo s kontrarevolučními silami. Někteří řadoví členové však začali spolupracovat se sovětskou mocí. V březnu 1921 se Bund rozpadl; část jeho členů byla přijata do KSR(b).
75 Reč — deník, ústřední orgán kadetské strany. Vycházel od 23. února (8. března) 1906 v Petrohradě. Faktickými redaktory byli P. N. Miljukov a I. V. Gessen, jejich nejbližšími spolupracovníky M. M. Vinaver, P. D. Dolgorukov, P. B. Struve aj. Vydávání listu bylo 26. října (8. listopadu) 1917 zastaveno vojenským revolučním výborem při petrohradském sovětu. Poté až do srpna 1918 vycházel pod různými názvy: Naša reč, Svobodnaja reč, Věk, Novaja reč a Naš věk.