Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
*Referát na schůzi bolševiků,
účastníků celoruské porady sovětů dělnických a vojenských zástupců
4. (17.) dubna 1917[64]
Načrtl jsem několik tezí, které nyní podrobněji vysvětlím. Pro nedostatek času jsem nemohl připravit zevrubný, systematický referát.
Hlavní otázkou je stanovisko k válce. To hlavní, co vystupuje do popředí, když člověk čte o Rusku a vidí, co se zde děje, je, že zvítězilo obranářství, že zvítězili zrádci socialismu a že buržoazie klame masy. Je nápadné, že u nás v Rusku je v socialistickém hnutí stejná situace jako v jiných zemích: obranářství, „obrana vlasti“. Rozdíl je v tom, že nikde není taková svoboda jako u nás, a proto máme velkou odpovědnost vůči veškerému mezinárodnímu proletariátu. Nová vláda je imperialistická stejně jako předešlá, skrznaskrz imperialistická, přestože slibuje republiku.
„I. V našem stanovisku k válce, která je ze strany Ruska i za nové vlády Lvova a spol. vzhledem ke kapitalistickému charakteru této vlády nesporně válkou loupeživou, imperialistickou, nelze připustit sebemenší ústupky ‚revolučnímu obranářství‘.
S revoluční válkou, která by skutečně ospravedlňovala revoluční obranářství, může uvědomělý proletariát souhlasit pouze za těchto podmínek: a) že moc převezme proletariát a k němu se přidávající chudé vrstvy rolnictva; b) že se upustí od veškerých anexí nejen slovy, ale i skutky;c) že se skutečně nadobro skoncuje se všemi zájmy kapitálu.
Protože široké vrstvy řadových stoupenců revolučního obranářství, které uznávají válku jen z nutnosti, a ne pro územní zisky, smýšlejí bezpochyby poctivě a protože jsou klamány buržoazií, je třeba jim zvlášť důrazně, vytrvale a trpělivě vysvětlovat, že se mýlí, vysvětlovat jim, že kapitál je nerozlučně spojen s imperialistickou válkou, a dokazovat, že bez svržení kapitálu není možné ukončit válku opravdu demokratickým, ne násilným mírem!!
Organizovat co nejširší propagandu tohoto názoru v bojující armádě.
Sbratřování.“
V našem stanovisku k válce nelze připustit sebemenší ústupky obranářství ani za nové vlády, která zůstává vládou imperialistickou. Masy pohlížejí na skutečnost prakticky, nikoli teoreticky. Říkají: „Chceme bránit vlast, a ne zabrat cizí země.“ Kdy je možné považovat válku za svou věc? Když úplně upustíme od jakýchkoli anexí.
Masy nepřistupují k této otázce teoreticky, ale prakticky. Děláme chybu, že k ní přistupujeme teoreticky. S revoluční válkou, která by skutečně ospravedlňovala revoluční obranářství, může uvědomělý proletář souhlasit. Se zástupci širokých vrstev vojáků je třeba projednávat tuto otázku prakticky, jinak to nejde. My vůbec nejsme pacifisté. Hlavní otázka však zní: Která třída vede válku? Třída kapitalistů, spojená s bankami, nemůže vést jinou válku než imperialistickou. Dělnická třída může. Stěklov a Čcheidze na to na všechno zapomněli. Když člověk čte rezoluci sovětů dělnických zástupců[65], žasne nad tím, jak mohli lidé, kteří si říkají socialisté, takovou rezoluci schválit.
Co je pro Rusko specifické, je závratně rychlý přechod od hrubého násilí k nejrafinovanějšímu klamání. Hlavní podmínkou je upustit od anexí ne slovy, ale skutky. Reč běduje nad prohlášením listu Social-demokrat, že připojení Kuronska k Rusku je anexe. Avšak anexe je připojení každé země, která má své národní zvláštnosti, každé připojení národa proti jeho vůli bez ohledu na to, zda má svůj jazyk, zda se cítí být jiným národem. Je to předsudek Velkorusů, vypěstovaný staletími.
Válku je možné ukončit jen tehdy, až dojde k úplnému rozchodu s mezinárodním kapitálem. Válku nevyvolali jednotlivci, ale mezinárodní finanční kapitál. Rozejít se s mezinárodním kapitálem není snadné, ale ukončit válku také není snadné. Připustit, že válku může ukončit jedna strana, je dětinské a naivní... Zimmerwald, Kienthal[66]... Jsme ze všech nejvíce povinni uhájit čest mezinárodního socialismu. Obtíže přístupu...
Protože široké masy, které uznávají válku jen z nutnosti, a ne pro územní zisky, smýšlejí bezpochyby obranářsky, je třeba jim zvlášť důkladně, vytrvale a trpělivě vysvětlovat, že bez svržení kapitálu není možné ukončit válku nenásilným mírem. Tuto myšlenku je nutné co nejvíce propagovat mezi nejširšími masami. Vojáci žádají konkrétní odpověď na to, jak ukončit válku. Slibovat však lidem, že válku můžeme ukončit na základě pouhé dobré vůle jednotlivců, to je politické šarlatánství. Před tím musíme masy varovat. Revoluce je těžká věc. Chybám se nevyhneme. Udělali jsme chybu, že jsme (neodhalili?) revoluční obranářství v celé jeho hloubce. Revoluční obranářství je zrada socialismu. Nestačí se omezit... Musíme přiznat chybu. Co dělat? Vysvětlovat. Jak dát... těm, kteří nevědí, co je socialismus... Nejsme šarlatáni. Musíme se opírat jen o uvědomělost mas. I kdybychom měli zůstat v menšině — nevadí. Stojí za to zříci se dočasně vedoucího postavení, nesmíme se bát zůstat v menšině. Když masy prohlašují, že nechtějí územní zisky, věřím jim. Když Gučkov a Lvov říkají, že nechtějí územní zisky, jsou podvodníci. Když dělník říká, že chce bránit zemi, mluví z něho instinkt utlačovaného člověka.
„II. Specifika současné situace v Rusku spočívá v tom, že jde o přechod od první etapy revoluce, která dala v důsledku nedostatečné uvědomělosti a organizovanosti proletanátu moc buržoazii, k její druhé etapě, která musí dát moc proletariátu a chudým vrstvám rolnictva.
Tento přechod se vyznačuje jednak maximální legalitou (Rusko je nyní ze všech válčících zemí nejsvobodnější zenit na světě), jednak tím, že se vůči masám nepoužívá násilí, a konečně slepou důvěřivostí mas k vládě kapitalistů, úhlavních nepřátel míru a socialismu.
Tato specifika od nás vyžaduje, abychom zvláštním podmínkám dovedli přizpůsobovat stranickou práci mezi nesmírně širokými masami proletariátu, které se právě probudily k politickému životu.“
Proč jsme neuchopili moc? Stěklov říká: Proto a proto. To je nesmysl. Jde o to, že proletariát je nedostatečně uvědomělý a nedostatečně organizovaný. To si musíme přiznat; proletariát má materiální sílu, ale buržoazie prokázala cílevědomost a připravenost. Je to otřesná skutečnost, ale musíme si ji otevřeně a poctivě přiznat a říct lidu, že jsme neuchopili moc proto, že jsme nebyli zorganizovaní a uvědomělí... Zbídačení miliónů, smrt miliónů. Nejvyspělejší země se hroutí, takže před nimi vyvstane otázka...
Přechod od první etapy ke druhé — přechod moci do rukou proletariátu a rolnictva — se vyznačuje jednak maximální legalitou (Rusko je nyní nejsvobodnější a nejpokrokovější zemí na světě) a jednak slepou důvěřivostí mas k vládě. Dokonce i naši bolševici jsou důvěřiví vůči vládě. Vysvětlit se to dá jen opojením z revoluce. A to znamená záhubu socialismu. Mějte si, soudruzi, k vládě důvěru. Je-li tomu tak, naše cesty se rozcházejí. To pak raději zůstanu v menšině. Jeden Liebknecht má větší cenu než 110 obranářů typu Stěklova a Čcheidzeho. Jestliže sympatizujete s Liebknechtem a podáte třeba jen prst (obranářům), pak tím zradíte mezinárodní socialismus. Jestliže se s těmito lidmi rozejdeme... přidá se k nám každý utlačovaný, protože ho k nám přivede válka, nic jiného mu nezbývá.
K lidu je třeba mluvit bez učených slov, prostě, srozumitelně. Má právo... — je třeba se přizpůsobit... přiblížit se mu, ale je to nutné. Ukáže se, že naše linie je správná.
„III. Žádnou podporu prozatímní vládě, vysvětlovat, že všechny její sliby jsou naprosto falešné, zejména pokud jde o upuštění od anexí. Demaskovat ji, a ne klást nepřípustný, iluze vzbuzující ‚požadavek‘, aby tato vláda, vláda kapitalistů, přestala být imperialistická.“
List Pravda žádá od vlády, aby upustila od anexí. Žádat od kapitalistické vlády, aby upustila od anexí, to je nesmysl, do nebe volající výsměch...
Z vědeckého hlediska je to tak neslýchaný podvod, jaký všechen mezinárodní proletariát, všechna... Je načase přiznat chybu. Už bylo dost zdravic a rezolucí, je načase dát se do práce. Je třeba začít věcně, střízlivě...
„IV. Uznat skutečnost, že ve většině sovětů dělnických zástupců má naše strana menšinu, a zatím slabou menšinu ve srovnání s blokem všech maloburžoazních, oportunistických živlů, které podlehly vlivu buržoazie a přenášejí její vliv na proletariát, lidovými socialisty a socialisty-revolucionáři počínaje a organizačním výborem (Čcheidze, Cereteli aj.), Stěklovem a dalšími a dalšími konče.
Vysvětlovat masám, že sověty dělnických zástupců jsou jedině možnou formou revoluční vlády a že proto, dokud tato vláda podléhá vlivu buržoazie, může být naším úkolem pouze to, že budeme masám trpělivě, systematicky, vytrvale a s ohledem především na jejich praktické potřeby vysvětlovat chyby v jejich taktice.
Dokud jsme v menšině, kritizujeme a vysvětlujeme chyby, zároveň však hlásáme, že veškerou státní moc musí převzít sověty dělnických zástupců, aby se masy zbavily svých chyb na vlastních zkušenostech.“
My bolševici jsme si zvykli být maximálně revolučnÍ. Ale to nestačí. Musíme se správně orientovat.
Skutečnou vládou je sovět dělnických zástupců. Myslet si něco jiného znamená upadat do anarchismu. Faktem je, že naše strana má v sovětech dělnických zástupců menšinu. Je třeba masám vysvětlovat, že sovět dělnických zástupců je jedině možná vláda, vláda, jaká ve světě kromě Komuny dosud neexistovala. A když většina sovětu dělnických zástupců zastává obranářské stanovisko — co se dá dělat? Nezbývá nám než trpělivě, vytrvale a systematicky vysvětlovat, že jejich taktika je nesprávná.
Dokud jsme v menšině, kritizujeme, abychom vyvedli masy z klamu. Nechceme, aby nám masy na slovo věřily. Nejsme šarlatáni. Chceme, aby se masy zbavily svých chyb na vlastních zkušenostech.
V provolání sovětu dělnických zástupců není ani slovo, které by svědčilo o třídním uvědomění. Je to samá fráze! Jedině, co mařilo všechny revoluce, byly fráze a klamání revolučního lidu. Marxismus nás na každém kroku učí, že nesmíme propadat revolučnímu frazérství, zejména ve chvílích, kdy jsou revoluční fráze v módě.
„V. Nikoli parlamentní republiku — návrat k ní od sovětů dělnických zástupců by byl krokem zpět —‚ nýbrž republiku sovětů zástupců dělníků, zemědělských dělníků a rolníků v celé zemi, zdola až nahoru.
Zrušit policii, armádu a úřednictvo[a].
Platy všech úředníků, kteří budou všichni volitelní a kdykoli odvolatelní, nesmějí být vyšší než průměrná mzda dobrého dělníka.“
To je poučení z francouzské Komuny, na které Kautsky zapomněl a k němuž dospěli dělníci v roce 1905 a v roce 1917. Zkušenosti z těchto let nás učí, že nesmíme dopustit, aby byla obnovena policie a aby byla obnovena stará armáda.
Musíme změnit program, je zastaralý. Sovět dělnických a rolnických zástupců znamená krok k socialismu. Žádnou policii, žádnou armádu, žádné úřednictvo. Svolat Ústavodárné shromáždění — ale kdo je má svolat? Rezoluce se píšou, aby se strkaly do zásuvky a nechaly se usnout. Byl bych rád, kdyby bylo Ústavodárné shromáždění svoláno hned zítra, ale je naivní věřit, že je svolá Gučkov. Všechny řeči o tom, že je třeba přimět prozatímní vládu, aby svolala Ústavodárné shromáždění, jsou jen pouhé řeči a nic než podvod. Revoluce se dělaly, ale policie zůstávala, revoluce se dělaly, ale všichni úředníci apod. zůstávali. V tom je příčina porážek revolucí. Jediná vláda, která může toto shromáždění svolat, je sovět dělnických zástupců. Všichni jsme se nadchli pro sověty dělnických zástupců, ale nepochopili jsme je. Vracíme se od této formy zpátky, k internacionále, která je ve vleku buržoazie.
Buržoazní republika nemůže otázku (války) vyřešit, neboť tato otázka může být vyřešena jen v mezinárodním měřítku. Neslibujeme, že osvobodíme..., ale říkáme, že je to možné jen touto formou (sovětů dělnických a vojenských zástupců). Žádnou jinou vládu než sovět zástupců dělníků a zemědělských dělníků. Budeme-li mluvit o Komuně, nepochopí to. Ale když řekneme, že místo policie bude sovět zástupců dělníků a zemědělských dělníků, naučte se spravovat veřejné záležitosti — nikdo nám v tom nezabrání — (to pochopí).
Umění spravovat veřejné záležitosti se nedá vyčíst z žádných knížek. Zkoušej to, dělej chyby, uč se vládnout.
„VI. V agrárním programu přesunout těžiště na sověty zástupců zemědělských dělníků.
Konfiskace veškeré statkářské půdy.
Nacionalizace veškeré půdy v zemi, půdou budou disponovat místní sověty zástupců zemědělských dělníků a rolníků. Vytvořit samostatné sověty zástupců chudých rolníků. Z každého velkostatku (o výměře asi 100—300 děsjatin podle místních a jiných podmínek a podle rozhodnutí místních orgánů) vytvořit vzorové hospodářství kontrolované sovětem zástupců zemědělských dělníků a vedené z prostředků společnosti.“
Co je to rolnictvo? Nevíme, nemáme statistiku, ale víme, že je to síla.
Jestli vam vezmou pudu, mužete si byt jisti, že vám ji nevrátí a nás se ptát nebudou. Osa programu se přesunula, těžištem jsou sověty zastupcu zemědelskych dělníku Jestliže nevyřeší revoluci ruský rolník, pak ji vyřeší německý dělník.
Tambovský mužik...
Za jednu děsjatinu není třeba platit, za druhou jeden rubl, za třetí dva ruble. Půdu zabereme a statkář si ji už nebude moci vzít zpátky.
Hospodaření podle kolektivních zásad.
Je nezbytné vytvořit samostatný sovět zástupců chudých rolníků. Existuje bohatý mužik a existuje zemědělský dělník, který, i když dostane půdu, stejně hospodářství nevybuduje. Z velkostatků je třeba vytvořit vzorová hospodářství s hospodařením podle kolektivních zásad a hospodařit musí sověty zástupců zemědělských dělníků.
Velkostatky máme.
„VII. Okamžitě sloučit všechny banky v zemi v jednu celonárodní banku a zavést nad ní kontrolu sovětu dělnických zástupců.“
Banka je „forma společenského účtování“ (Marx). Válka nás učí hospodárnosti, každý ví, že banky vysávají síly lidu. Banky jsou nerv, ohnisko národního hospodářství. Banky převzít nemůžeme, ale propagujeme jejich sloučení pod kontrolou sovětu dělnických zástupců.
„VIII. Naším bezprostředním úkolem není ‚zavést‘ socialismus, ale jen neprodleně přejít ke kontrole společenské výroby a rozdělování výrobků, prováděné sovětem dělnických zástupců.“
Život a revoluce odsunují Ústavodárné shromáždění do pozadí. U zákonů není podstatné, že existují na papíře, ale to, kdo je provádí. Diktatura proletariátu existuje, ale neví se, co s ní. Kapitalismus se změnil v kapitalismus státní... Marx... jen to, co prakticky dozrálo...
„IX. Úkoly strany:
1. okamžitě svolat sjezd strany;
2. změnit program strany, hlavně:
a) pokud jde o imperialismus a imperialistickou válku,
b) pokud jde o stanovisko ke státu a náš požadavek ,státu-komuny‘[b],
c) upravit zastaralý minimální program;
3. změnit název strany[c].
X. Obnovení internacionály.
Dát podnět k založení revoluční internacionály, internacionály proti sociálšovinistům a proti ‚centrismu‘[d].“
Celkový závěr.
Sovět dělnických zástupců je ustaven a má obrovský vliv. Všichni s ním instinktivně sympatizují. V této instituci se soustřeďuje mnohem více revolučních myšlenek než ve všech revolučních frázích. Dokáže-li sovět dělnických zástupců spravovat veřejné záležitosti, je svoboda zajištěna. Můžete napsat ty nejideálnější zákony, ale kdo je bude realizovat? Zase stejní úředníci, a ti jsou spjati s buržoazií.
Masám se nesmí říkat „uskutečňujte socialismus!“, ale prosazujte ho (?). Kapitalismus pokročil kupředu, válečný kapitalismus není stejný jako ten, který byl před válkou.
Na základě taktických závěrů je nutné přejít k praktickým krokům. Je nezbytné okamžitě svolat sjezd strany, je třeba přezkoumat program. Mnohé v něm zastaralo. Je nezbytné změnit minimální program.
Osobně navrhuji změnit název strany, nazvat ji komunistická strana. Název „komunistická“ lid pochopí. Většina oficiálních sociálních demokratů zradila, zpronevěřila se socialismu... Liebknecht je jediný sociální demokrat... Bojíte se, že se zpronevěříte starým vzpomínkám. Ale když se chce člověk převléknout, musí si svléknout špinavou košili a obléknout si čistou. Proč máme zavrhnout zkušenosti z boje na celém světě? Většina sociálních demokratů na celém světě zradila socialismus a přešla na stranu svých vlád (Scheidemann, Plechanov, Guesde). Jak to udělat, aby Scheidemann souhlasil... Takové stanovisko znamená záhubu socialismu. Poslat Scheidemannovi radiotelegram o zastavení války... to je podvod.
Výraz „sociální demokracie“ je nepřesný. Nelpěte na starém výrazu, který je úplně zprofanovaný. Chtějte budovat novou stranu... a všichni utlačovaní se k vám přidají.
V Zimmerwaldu a Kienthalu získali převahu centristé... Rabočaja gazeta. Dokážeme vám, že všechny zkušenosti ukázaly... Prohlašujeme, že jsme vytvořili levici a rozešli se s centristy. Buď mluvíte o internacionále, a pak prosazujete..., anebo...
Směr zimmerwaldské levice existuje ve všech zemích na světě. Masy musí pochopit, že socialismus se na celém světě rozštěpil. Obranáři se socialismu zřekli. Jediný Liebknecht... Celá budoucnost patří jemu.
Slyšel jsem, že se v Rusku projevuje sjednocovací tendence, tendence sjednotit se s obranáři. To je zrada socialismu. Myslím, že je lepší zůstat sám, jako Liebknecht: sám proti 110.
Poprvé otištěno 7. listopadu 1924
v Pravdě, č. 255Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Tj. nahradit pravidelnou armádu všeobecným ozbrojením lidu.
b Tj. takového státu, jehož prototypem byla Pařížská komuna.
c Místo „sociální demokracie“, jejíž oficiální vůdcové na celém světě zradili socialismus a přešli k buržoazii („obranáři“ a kolísaví „kautskisté“), je třeba přijmout název komunistická strana.
d „Centrismem“ se v mezinárodní sociální demokracii nazývá směr, který kolísá mezi šovinisty (= „obranáři“) a internacionalisty; je to Kautsky a spol. v Německu, Longuet a spol. ve Francii, Čcheidze a spol. v Rusku, Turati a spol. v Itálii, MacDonald a spol. v Anglii atd.
64 Schůze bolševiků — (březnová celoruská porada stranických pracovníků) byla zahájena 27. března (9. dubna) 1917; ruské byro ÚV SDDSR ji časově koordinovalo s celoruskou poradou sovětů dělnických a vojenských zástupců. Na pořadu schůze bylo stanovisko k válce, stanovisko k prozatímní vládě, organizace revolučních sil aj.
Zasedání ze 4. (17.) dubna, na němž Lenin přednesl uvedený referát, se konalo v Tavridském paláci. Lenin citoval po částech Dubnové teze a podával k nim výklad. Text jeho projevu je uváděn podle zápisu sekretářek, v němž jsou vynechávky označené třemi tečkami a několik nejasných míst.
Celoruská porada sovětů dělnických a vojenských zástupců, svolaná výkonným výborem petrohradského sovětu, se konala ve dnech 29. března—3. dubna (11.—l6. dubna) 1917 v Petrohradě.
Účastnili se jí zástupci petrohradského sovětu a 82 místních sovětů a rovněž zástupci vojenských jednotek z fronty i z týlu. Porada jednala o otázkách války, o stanovisku k prozatímní vládě, o Ústavodárném shromáždění, o otázce agrární, zásobovací a dalších.
Porada, na níž měli převahu menševici a eseři, zaujala stanovisko „revolučního obranářství“ (325 hlasů proti 57) a schválila rezoluci o podporování buržoazní prozatímní vlády a rovněž rezoluci o svolání mezinárodní socialistické konference k vystoupení z války. G. V. Plechanov na poradě dvakrát vystoupil v duchu sociálpatriotismu. Na diskusní příspěvky bolševika P. I. Starostina, v nichž vyzýval k ukončení války, reagovala obranářská většina porady obstrukcí.
Porada kooptovala do výkonného výboru petrohradského sovětu 16 členů, mezi nimi 6 zástupců armády a loďstva.
65 Je míněna rezoluce menševicko-eserského petrohradského sovětu dělnických a vojenských zástupců, schválená na celoruské poradě sovětů dělnických a vojenských zástupců 30. března (12. dubna) 1917 k Cereteliho referátu o stanovisku k válce. Rezoluce vyzývala k podporování zahraniční politiky prozatímní buržoazní vlády, tj. k pokračování v imperialistické válce, ačkoli to zastírala všeobecnými frázemi o svobodě a o obraně revoluce.
66 Jsou míněny mezinárodní socialistické konference v Zimmerwaldu a v Kienthalu.
Zimmerwaldská neboli I. mezinárodní socialistická konference se konala ve dnech 5.—8. září 1915.
Kientalská neboli II. mezinárodní socialistická konference se konala v Kienthalu 24.—30. dubna 1916.
Obě konference konané na půdě neutrálního Švýcarska přispěly ke sjednocení levicových živlů západoevropské sociální demokracie na ideové bázi marxismu-leninismu; tyto síly později sehrály aktivní úlohu při zakládání komunistických stran ve svých zemích a při vytváření III., Komunistické internacionály. Hodnocení zimmerwaldského sdružení viz v tomto svazku, zde a zde.