V. I. Lenin
K návrhu dohody se Struvem[140]
Představitelé sociálně demokratické skupiny Zarja — Jiskra a skupiny demokratické opozice Svoboda se dohodli o následujícím:
1. Skupina Zarja vydává při stejnojmenném časopise zvláštní přílohu pod názvem Sovremennoje obozrenije, na jejímž redigování se podílí skupina Svoboda.
2. Redigování se bude provádět takto: každá ze stran má právo veta, pokud jde o materiály a články druhé strany.
3. Program publikace: a) materiály a dokumenty týkající se činnosti vlády[a], vládních, veřejných a stavovských institucí apod.
b) články o veřejném dění v Rusku, o vnitřní a zahraniční politice vlády.
c) vnitropolitický přehled.
4. Obě strany se zavazují, že budou obstarávat materiál pro Sovremennoje obozrenije. Redakce časopisu Zarja však může ve svých zvláštních publikacích uveřejňovat svůj vlastní materiál k tématům uvedeným v bodě 3, jestliže se svým charakterem lépe hodí do těchto publikací.
5. Skupina Zarja se postará o vydávání, dopravu i kolportáž přílohy Sovrernennoje obozrenije. Skupina X naproti tomu zaplatí všechny výlohy s tím spojené.
6. V případě likvidace jmenovaného podniku si obě strany rozdělí napůl výtisky přílohy Sovremennoje obozrenije, které budou k dispozici.
Poznámka. Redakce časopisu Zarja je oprávněna uveřejňovat na obálkách přílohy Sovrernennoje ohozrenije oznámení o svých publikacích.
Napsáno před
17. (30.) lednem 1901
v prosinci 1900Otištěno poprvé,
podle rukopisu__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Text vytištěný petitem napsal A. N. Potresov. Red.
140 Návrh dohody se Struvem byl vypracován po jednání Lenina, Zasuličové a Potresova se Struvem, k němuž došlo z Potresovova podnětu 29. prosince 1900 (viz tento svazek zde). Představitelé legálního marxismu (v dokumentu se o nich mluví jako o skupině „demokratické opozice“ Svoboda) P. B. Struve a M. I. Tugan-Baranovskij měli zájem vydávat v zahraničí ilegální orgán (měl se jmenovat Sovremennoje obozrenije), který by vycházel paralelně s Jiskrou a Zarjou, veřejně by však se sociální demokracií nesouvisel. Redakce Jiskry a Zarje souhlasila, že se bude na této publikaci podílet, neboť počítala s tím, že prostřednictvím Struveho získá politický materiál a příspěvky pro Jiskru; kladla si však podmínku, že nový orgán nebude vycházet častěji než Zarja a bude její přílohou. Redakci časopisu Sovremennoje obozrenije měli tvořit podle zásad rovnoprávnosti členové redakce Jiskry a zástupci „demokratické opozice“ Struve a Tugan-Baranovskij.
Při jednání však vyšlo najevo, že Struve hodlá využít redakce Jiskry a Zarje pro účely časopisu Sovremennoje obozrenije, snaží se udělat z něho orgán, který by konkuroval Jiskře rozsahem, obsahem i periodičností. Při vypracovávání návrhu dohody odmítl Struve bod 7 navržený skupinou Jiskry a Zarje o tom, že redakce Jiskry bude naprosto volně používat veškerého politického materiálu, zasílaného časopisu Sovremennoje obozrenije. Obsah jednání se Struvem vylíčil Lenin v dopise Plechanovovi z 30. ledna 1901, v němž se kategoricky vyslovil pro přerušení jednání (viz Spisy 34, Praha 1959, s. 48—50). Na Plechanovovo naléhání vstoupila dohoda v platnost; byla připravena prohlášení, že bude vycházet Sovremennoje obozrenije, která za Jiskru a Zarju napsal Plechanov a za skupinu „demokratické opozice“ Struve. Avšak k vydávání časopisu nedošlo. Záminkou bylo odmítnutí Dietzova nakladatelství uveřejnit prohlášení, protože neodpovídalo požadavkům cenzury (viz Spisy 36, Praha 1958, s. 56). Další jednání zástupců Jiskry se Struvem skončilo naprostou roztržkou.