Vladimír Iljič Lenin
DĚLNÍKŮM A DĚLNICÍM
TORNTONOVY TOVÁRNY[29]
Dělníci a dělnice Torntonovy továrny!
9. a 7. listopad musí být pro nás pro všechny památný... Svým společným odporem proti panskému útlaku tkalci dokázali, že se v těžkých dobách mezi námi ještě najdou lidé, kteří jsou s to prosazovat naše společné dělnické zájmy, a že našim šlechetným pánům zaměstnavatelům se ještě nepodařilo udělat z nás nadobro ubohé otroky svých plných kapes. Držme se, soudruzi, pevně a neústupně naší linie až do konce, zapamatujme si, že své postavení můžeme zlepšit jen společnými akcemi. Především, soudruzi, neupadněte do léčky, kterou tak chytře nastrojili páni Torntonové. Ti uvažují takto: „Protože odbyt zboží už vázne, nedosáhneme za současných pracovních podmínek v továrně dřívějších zisků... Ale s menšími se nechceme spokojit... Budeme to muset nastrojit na dělníky tak, aby nesli na svých bedrech břemeno nízkých tržních cen... Ale nesmíme to provést lajdácky, ale důmyslně, aby dělník ve své prostotě ani nepochopil, jaké překvapení pro něj chystáme... Kdybyste se dotkli všech naráz, všichni se naráz vzbouří a nic s nimi nepořídíte, ale když napálíme nejdříve chudé tkalce, pak tomu neujdou ani ostatní... Nezvykli jsme si dělat s těmi chudáky žádné cavyky, nač taky? Nové koště dobře mete...“ A tak páni, mající na mysli blaho dělníka, chtějí dělníkům všech továrních dílen pomalu ale jistě připravit stejný osud, jaký už připravili tkalcům... Nebudeme-li se proto o osud tkalcovny zajímat, vykopeme si sami jámu, do které zanedlouho shodí i nás. V poslední době vydělávali tkalci přibližně 3 rubly 50 kopějek za 14 dní, sedmičlenná rodina dokázala vystačit po tuto dobu s pěti rubly, tříčlenná rodina — muž, žena a dítě — dokonce se dvěma rubly. Roztrhali poslední chatrné oblečení, projedli poslední groš získaný za pekelnou dřinu, zatímco dobrodinci Torntonové hromadili jeden milión za druhým. Ale ani to nestačilo, museli se ještě dívat na neustálé vyhazování dalších obětí panské chamtivosti a útlak se nemilosrdně stupňoval... Do vlny se začaly bez jakéhokoli vysvětlení přidávat nollesy[30] a nopy[31] a tím se značně zpomalovala výroba zboží, doba stanovená na přípravu osnovy se mimoděk prodlužovala, pak se začala zkracovat pracovní doba a teď se přidělují kusy o délce pěti šmiců[32] místo devíti, aby se tkadlec musel stále častěji starat o osnovu a mořit se s jejím navlékáním, za což samozřejmě nedostane ani groš. Chtějí umořit naše tkalce hladem a výdělek 1 rubl 62 kopějek za 14 dní, který se začal objevovat v mzdových knížkách některých tkalců, se může v krátké době stát v tkalcovnách běžným výdělkem... Soudruzi, chcete se také dočkat takové panské přízně? Jestliže ne, jestliže vaše srdce ještě nezkameněla a strádání stejných chudáků, jako jste vy sami, vám není lhostejné, spojte se s našimi tkalci, abychom mohli předložit své společné požadavky a při každé vhodné příležitosti bojovat proti našim utiskovatelům za lepší životní podmínky. Přadláci, nenechte se oklamat stálými a poněkud vyššími výdělky... Vždyť téměř dvě třetiny ostatních dělníků byly už propuštěny z továrny a váš lepší výdělek byl vykoupen hladem dělníků vyhozených na ulici. Je to zase jen vychytralý panský manévr a není těžké jej pochopit, jestliže si spočítáme, kolik vydělala celá přádelna bavlny dříve a kolik vydělává dnes. Dělníci nové barvírny! Už dnes dostáváte za 14 a čtvrt hodiny každodenní práce, při níž jste od hlavy k patě prosyceni vražednými výpary barev, všeho všudy 12 rublů za měsíc! Všimněte si pozorně našich požadavků: chceme už jednou skoncovat s nezákonnými srážkami, které vám strhávají za neschopnost vašeho mistra. Pomocní a ostatní nekvalifikovaní dělníci továrny! Snad nedoufáte, že si udržíte své 60—80 kopějkové denní mzdy, když vyučený tkadlec se bude muset spokojit s 20 kopějkami za den? Soudruzi, nebuďte slepí, neupadněte do léčky, kterou vám páni přichystali, stůjte při sobě pevněji, jinak nám všem bude letos v zimě zle. Musíme co nejpozorněji sledovat taktiku našich továrníků při snižování sazeb a všemožně mařit toto pro nás zhoubné úsilí... Neposlouchejte jejich výmluvy na špatné obchody: pro ně to znamená jenom menší přírůstek kapitálu, pro nás to znamená hlad a utrpení našich rodin, ztrátu posledního kousku tvrdého chleba. Cožpak je možné položit obojí na jedny váhy? Teď utiskují především tkalce, a my musíme požadovat:
1. zvýšení tkalcovských sazeb na jarní výši, tj. přibližně na 6 kopějek za šmic;
2. aby se i na tkalce vztahovalo dodržování zákona v tom smyslu, že dělníkovi musí být před započetím práce oznámena výše mzdy, za kterou pracuje. Ať se mzdová tabulka, podepsaná továrním inspektorem, neobjeví jen na papíře, ale i ve skutečnosti, jak to stanoví zákon. Pro práci tkalců musí např. být u platných sazeb uvedeny také údaje o jakosti vlny, kolik je v ní odpadové vlny a krátkých vláken, a musí být započtena i doba nutná k přípravě práce;
3. pracovní doba musí být rozdělena tak, abychom zbytečně neztráceli čas; teď to např. udělali tak, že tkadlec na každém kuse ztrácí den na přípravu osnovy, a bude-li kus skoro dvakrát menší, bude mít tkadlec bez ohledu na mzdovou tabulku dvojí ztrátu. Chce-li zaměstnavatel takovým způsobem snižovat náš výdělek, ať to řekne rovnou, abychom věděli, o kolik nás chce okrást;
4. tovární inspektor musí dbát na to, aby nedocházelo k podvodům se sazbami, aby nebyly dvojí sazby. To např. znamená, že ve mzdové tabulce nesmějí být u téhož druhu zboží majícího jiný název dvojí ceny. Např. biber jsme tkali za 4 rubly 32 kopějky, ural[33] jen za 4 rubly 14 kopějek — ale cožpak to není jedna a táž práce? Ještě drzejší podvod je dvojí cena za práci na zboží téhož označení. Takto páni Torntonové obcházeli zákony o pokutách, v nichž se praví, že pokutu je možné uložit jen za škodu způsobenou dělníkovou nedbalostí; v takovém případě se musí srážka nejdéle do tří dnů ode dne, kdy byla uložena, zanést do rubriky pokut v pracovní knížce. Všechny pokuty musí být přesně vyúčtovány a získaný obnos nesmí plynout do kapsy továrníka; má být vynaložen na potřeby dělníků dané továrny. Ale u nás — podívejme se do našich knížek —je čisto, pokuty žádné, člověk by si myslel, že naši továrníci jsou nejhodnější ze všech. Ve skutečnosti však obcházejí zákon, protože ho neznáme, a snadno provádějí různé čachry... Jak vidíte, nepokutují nás, jen nám srážejí ze mzdy, platí podle nižší sazby, a pokud existují dvě sazby — nižší a vyšší — nelze je usvědčit, srážejí nám neustále z mezd a srážky plynou do jejich kapsy;
5. současně se zavedením jednotné sazby musí být každá srážka zanesena do rubriky pokut s vyznačením, zač byla uložena.
Pak poznáme každou nespravedlivou pokutu, méně naší práce přijde nazmar a sníží se počet takových nepřístojností, jaké se provádějí nyní např. v barvírně, kde dělníci vydělávali méně kvůli nešikovnému mistrovi. To nemůže být podle zákona důvod pro nezaplacení práce, protože nejde o dělníkovu nedbalost. A cožpak máme málo takových srážek, za které nemůžeme?
6. požadujeme, abychom za byt platili tolik, kolik se platilo do roku 1891, tj. 1 rubl za osobu a měsíc, protože platit 2 rubly při našem výdělku nemáme z čeho, a také za co?... Za tu špinavou, páchnoucí, těsnou a z požárního hlediska nebezpečnou díru? Nezapomínejme, soudruzi, že se v celém Petrohradu 1 rubl za měsíc považuje za cenu dost vysokou, jenom našim starostlivým pánům továrníkům to nestačí; musíme je tedy přinutit, aby si v tomto ohledu nechali zajít chuť. Soudruzi, hájením těchto požadavků, se nijak nebouříme, jen požadujeme to, co už podle zákona dostávají dělníci jiných závodů, co nám vzali v domnění, že neumíme hájit svá vlastní práva. Dokažme, že naši „dobrodinci“ se tentokrát zmýlili.
Napsáno po 19. (25.) listopadu 1895
Rozmnoženo jako letákPodle textu letáku
porovnaného s textem sborníku
Rabotnik, č. 1/2, 1896__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)29 Leták Dělníkům a dělnicím Torntonovy továrny napsal V. I. Lenin po 7. (19.) listopadu 1895 v souvislosti se stávkou asi 500 tkalců. Stávku, ke které došlo 6. (18.) listopadu, vyvolala nesnesitelná situace dělníků a nová omezení ze strany vedení továrny. Stávku vedl petrohradský Svaz boje za osvobození dělnické třídy. Před jejím vypuknutím vydal Svaz boje leták s požadavky tkalců. Jeho autorem byl G. M. Kržižanovskij. Leták se dosud nenašel.
Leninův leták byl za několik dnů vydán a po skončení stávky se rozšířil po celé továrně. Obsahuje fakta ze života dělníků, která Lenin pečlivě shromáždil.
Leták byl rozmnožen a na jaře 1896 otištěn v zahraničí v č. 1/2 sborníku Rabotnik.
30 Nolles — krátké výčesky z vlny, méně vhodné k spřádání. Vznikají při zpracování vlny na česacích strojích.
31 Nop — krátké vlákno, získávané při postřihování sukna. Není vhodné k spřádání.
32 Šmic — délková míra (asi 3,5 m). Používala se k měření odváděného díla tkalců.
33 Biber a ural — druhy silného sukna.