Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx a Bedřich Engels



Data k životu a činnosti
1849 - březen 1853
1849
4. ledna Marx píše článek „Buržoasní dokument“ o dělnické knížce (předpisy pro dělníky zaměstnané na městských pracích), vydané kolínskou městskou radou. Článek vychází v „Neue Rheinische Zeitung“ 5. ledna.
8. ledna Marx píše článek „Novoroční blahopřání“, který je uveřejněn v „Neue Rheinische Zeitung“ 9. ledna.
11. ledna Engels píše článek „Švýcarský tisk“; Článek je otištěn v „Neue Rheinische Zeitung“ 17. ledna.
13. ledna „Neue Rheinische Zeitung“ uveřejňuje Engelsův článek „Boj v Uhrách“.
15. ledna Marx se účastní výborové schůze kolínského Dělnického spolku. Ve své řeči vysvětluje, proč musí dělníci podporovat demokratické kandidáty v nadcházejících volbách do druhé sněmovny pruského zemského sněmu.
Polovina ledna Engels se vrací ze Švýcarska do Kolína a znovu se plně zapojuje do redakční práce v „Neue Rheinische Zeitung“.
20.—21. ledna Marx píše polemický článek „Montesquieu LVI.“, v němž odhaluje demagogické předvolební sliby „Kölnische Zeitung“ [„Kolínských novin“], že sociální otázku vyřeší oktrojovaná ústava. Marx vyzývá dělníky a maloburžoasii, aby volili jen ty poslance, kteří budou energicky vystupovat proti přežilým feudálním pořádkům. Články vycházejí v „Neue Rheinische Zeitung“ 21. a 22. ledna.
21. ledna Engels píše článek „Pruský zatykač na Kossutha“, který je uveřejněn v „Neue Rheinische Zeitung“ 28. ledna.
25.—27. ledna Marx píše článek namířený proti pruským liberálům „Berlínské noviny ‚Nationalzeitung‘ prvotním voličům“. Článek je otištěn v „Neue Rheinische Zeitung“ 26. a 28. ledna.
26. ledna Engels je vyslýchán vyšetřujícím soudcem v souvislosti se zářijovými událostmi v Kolíně. Po výslechu byl Engels zcela zproštěn obvinění.
29. ledna Marx se účastní výborové schůze kolínského Dělnického spolku, na níž je usneseno, že se bude znovu vydávat tiskový orgán spolku „Freiheit, Bruderlichkeit, Arbeit“, aby čelil vlivu listu „Freiheit, Arbeit“, který se stal orgánem sektářské skupiny Gottschalkovy.
30. ledna Marx píše článek „‚Kölnische Zeitung‘ o volbách “, v němž dokazuje nutnost společného boje proletariátu, městské maloburžoasie a rolnictva za demokratickou republiku. Článek vychází v „Neue Rheinische Zeitung“ 1. února.
Kolem února V redakci „Neue Rheinische Zeitung“ se koná porada s Josefem Mollem, který přijíždí do Německa jako emisar londýnského ústředního výboru Svazu komunistů. Porady se účastní Marx i Engels a jedná se na ní o reorganisaci Svazu komunistů.
Začátek února Marx a Engels se v redakci „Neue Rheinische Zeitung“ setkávají s vedoucím činitelem společnosti Dělnické bratrstvo Stephanem Bornem, který projíždí Kolínem.
3. února Marx píše článek „Camphausen“, který je uveřejněn v „Neue Rheinische Zeitung“ 4. února.
4. února Na plenární schůzi kolínského Dělnického spolku se oznamuje, že Marx a Engels se nabídli, že budou konat pro členy spolku pravidelné bezplatné přednášky o sociálních otázkách. Shromáždění se usnáší reorganisovat spolek a dát mu pevné stanovy a organisační strukturu, aby se vytvořila pevnější organisace dělnictva.
7. února Marx a Engels pronášejí řeč před soudem při procesu vedeném proti „Neue Rheinische Zeitung“ pro urážku vrchního státního návladního Zweiffela a pro pomluvu četníků (v článku „Zatýkání“, uveřejněném v listu 5. července 1848). Marx a Engels využívají tohoto soudního procesu k tomu, že veřejně pranýřují pruskou vládu, která provedla kontrarevoluční převrat. Porota Marxe, Engelse a odpovědného vydavatele listu Korffa osvobozuje. Marxova i Engelsova řeč před soudem vychází v „Neue Rheinische Zeitung“ 14. února.
8. února Marx mluví před kolínskou porotou za procesu, který byl zaveden proti němu, Schapperovi a Schneiderovi II. pro „podněcování ke vzpouře“, jehož prý se dopustili v provolání krajského výboru demokratů z 18. listopadu 1848. Marx dokazuje ve své řeči, že lid má právo odpovědět na kontrarevoluční postup královské moci revolucí. Všichni obžalovaní jsou osvobozeni. Marxova řeč před soudem je uveřejněna v „Neue Rheinische Zeitung“ 25. a 27. února.
10. února Marx píše článek „Dělba práce v ‚Kölnische Zeitungʻ“, který je otištěn v „Neue Rheinische Zeitung“ 11. února.
   Marx píše první článek „Lassalle“, který vychází v „Neue Rheinische Zeitung“ 11. února. Později uveřejňují Marx a Engels v listu několik článků o procesu proti Lassallovi.
10. února Marx a Engels se účastní demokratického banketu, který uspořádal Dělnický spolek v Mülheimu (Porýnská provincie). Marx na něm pronáší řeč o účasti německých dělníků v revolučních bojích ve Francii, v Anglii, v Belgii a ve Švýcarsku. Engels ve svém projevu zdraví revoluční bojovníky v Uhrách. Člen Dělnického spolku Lukas pronáší přípitek na počest těch demokratů, kteří podobně jako Marx již dávno před únorovou revolucí hájili práva dělnické třídy.
14.—l5. února Engels píše článek „Demokratický panslavismus“, který vychází v „Neue Rheinisehe Zeitung“ 15. a 16. února.
l5. února Na výborové schůzi kolínského Dělnického spolku podává Engels návrh, aby byl uspořádán banket k výročí francouzské únorové revoluce; Engelsův návrh je přijat.
16.—21. února Marx píše články „Pruské finanční hospodářství za Bodelschwingha a spol.“ a „Ještě jednou o staropruském finančním hospodářství“. Články vycházejí v „Neue Rheinische Zeitung“ 17. a 23. února.
17. února Engels píše článek „‚Kölnische Zeitung‘ o boji Maďarů“, který je uveřejněn v „Neue Rheinische Zeitung“ 18. února.
24. února Marx a Engels se účastní banketu na oslavu výročí francouzské únorové revoluce. Engels na něm pronáší přípitek na počest bojujících Italů a na římskou republiku.
28. února Ve vydavatelství „Neue Rheinische Zeitung“ vychází ve formě brožury s názvem „Dva politické procesy“ zpráva o průběhu soudních procesů ze 7. a 8. února s plným textem Marxovy i Engelsovy řeči.
2.—3. března K Marxovi do bytu přicházejí dva poddůstojníci kolínské posádky a snaží se ho hrozbami přimět, aby jmenoval autora noticky v „Neue Rheinische Zeitung“ o hejtmanu Uttenhoverovi. Marx to kategoricky odmítne. 3. března kvůli tomu posílá energický protest veliteli města Kolína.
7. března V úvodníku „Neue Rheinische Zeitung“ „Hospodářská situace“ se rozebírá vývoj anglického hospodářství v předvečer roku 1848 a vysvětluje se, jaký vliv má revoluce roku 1848 na obchod a průmysl.
10.—15. března Marx píše články „Březnový spolek“ a „Frankfurtský březnový spolek a ‚Neue Rheinische Zeitungʻ“; články jsou uveřejněny 11. a 17. března.
11. března Na schůzi prvotních voličů v sále Gürzenich v Kolíně je Marx zvolen členem výboru, který má být ve stálém styku s poslanci druhé sněmovny. Na schůzi je přijata adresa poslancům druhé sněmovny, v níž se žádá, aby vymohli zrušení stavu obležení v Berlíně a skoncovali s diktaturou šavle.
13.—23. března V úvodnících v „Neue Rheinische Zeitung“ Marx ostře kritisuje návrhy zákonů o klubech a shromážděních, o plakátech a o tisku, předložené Brandenburgovou a Manteuffelovou vládou; tyto návrhy zákonů anulovaly demokratické svobody dobyté březnovou revolucí 1848.
16. března Engels píše článek „Návrh adresy druhé sněmovny“, který je téhož dne uveřejněn ve zvláštní příloze k „Neue Rheinische Zeitung“. Později píše několik článků, v nichž kritisuje debaty druhé sněmovny pruského zemského sněmu.
18. března V noticce napsané Marxem se oznamuje, že „Neue Rheinische Zeitung“ nebude oslavovat výročí březnové revoluce v Berlíně, nýbrž výročí povstání pařížských dělníků z 25. června 1848. Noticka je uveřejněna v druhém vydáni „Neue Rheinische Zeitung“ z 18. března.
19. března Na četně navštíveném banketu v kolínském sále Gürzenich, uspořádaném k výročí barikádníeh bojů v Berlíně, pronáší Engels přípitek na počest pařížských červnových povstalců.
25. března Engels píše článek „Berlínské debaty o adrese“, který vychází v „Neue Rheinisehe Zeitung“ 30. března.
27. března Engels píše článek „Válka v Itálii a v Uhrách“, jejž uveřejňuje „Neue Rheinische Zeitung“ 28. března.
29. března Pruský ministr vnitra navrhuje, aby Marx byl vypovězen z Kolína; vrchní president Porýnské provincie Eichmann uznává, že je to žádoucí, ale vyslovuje obavu, aby proto nevznikly ve městě nepokoje; radí, aby se vyčkalo příhodnější chvíle, a Marx byl pak vypovězen nejen z Kolína, ale i z Pruska.
30. března— 3. dubna Engels píše tři články nazvané „Porážka Piemonťanů“; analysuje v nich průběh války Piemontu s Rakouskem a ukazuje, že Itá1ie se může rakouské nadvlády zbavit jen skutečnou národní revoluční válkou, všeobecným povstáním lidu. Články vycházejí v „Neue Rheinische Zeitung“ 31. března, 1. a 4. dubna.
5.—11. dubna Marx uveřejňuje v „Neue Rheinische Zeitung“ svou práci „Námezdní práce a kapitál“, jejíž základ tvoří přednášky, které Marx proslovil v druhé polovině prosince 1847 v německérn dělnickém spolku v Bruselu. Snaží se zde populární formou odhalit podstatu kapitalistického vykořisťování a ukázat nesmiřitelný protiklad mezi zájmy kapitalistů a námezdních dělníků.
11. dubna Výbor kolínského Dělnického spolku se usnáší, že zařadí do programu diskusních večerů svých odboček otázku mzdy a použije přitom Marxovy práce „Námezdní práce a kapitál“, uveřejněné v „Neue Rheinische Zeitung“.
14. dubna Marx společně s Schapperem, Wilhelmem Wolffem a Annekern vystupují z Porýnského krajského výboru demokratických spolků. Marx a jeho stoupenci se organisačně rozcházejí s maloburžoasní demokracií, ale nezříkají se společného postupu s ní v boji proti nastupující kontrarevoluci. Mají v úmyslu sjednotit dělnické spolky a pak prakticky přikročit k vytváření samostatné masové dělnické strany. Prohlášení je otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“ 15. dubna.
Kolem 15. dubna
až 8. května
Marx podniká zájezd po městech v severozápadním Německu a ve Vestfálsku. Zajíždí do Brém, Hamburku, Bielefeldu a Hammu; všude se setkává s komunisty a demokraty, seznamuje se s místní revoluční situací a snaží se opatřit peněžní prostředky pro další vydávání „Neue Rheinische Zeitung“. Za Marxovy nepřítomnosti řídí list Engels.
16. dubna Pod vlivem Marxe a jeho stoupenců se kolínský Dělnický spolek na své schůzi jednomyslně usnáší, že vystoupí ze svazu demokratických spolků Německa a připojí se ke svazu dělnických spolků, jehož ústřední výbor je v Lipsku. Aby bylo dosaženo těsnějšího semknutí dělnických spolků, schůze se usnáší, že bude do Kolína svolán sjezd všech dělnických spolki z Porýní a Vestfálska.
17. dubna Výbor kolínského Dělnického spolku volí Marxe do prozatímní komise, která má připravit sjezd všech dělnických spolků z Porýnské provincie a Vestfálska, který je stanoven na 6. května.
19. —23. dubna Engels píše dva články o debatách druhé sněmovny pruského zemského sněmu — „Zasedání druhé sněmovny v Berlíně 13. dubna“ a „Debaty k zákonu o plakátech“. Články vycházejí v „Neue Rheinische Zeitung“ 20., 22. a 27. dubna.
20. dubna V „Neue Rheinische Zeitung“ je uveřejněna zpráva, že vzhledem k Marxovu odjezdu z Kolína se zatím přestane otiskovat jeho práce „Námezdní práce a kapitál“. Protože se zostřila politická situace v Německu a „Neue Rheinische Zeitung“ byla zastavena, nemohl Marx uveřejnit svou práci celou.
23. dubna Plenární schůze kolínského Dělnického spolku potvrzuje prozatímní komisi, zvolenou pro přípravu sjezdu dělnických spolků z Porýnské provincie a Vestfálska, jejímiž členy jsou Marx, Schapper, W. Wolff, Anneke, Esser a Otto.
28. dubna Engels píše články „Rozpuštění druhé sněmovny“ a „Poznaňsko“, které vycházejí v „Neue Rheinische Zeitung“ 29. dubna.
29. dubna List kolínského Dělnického spolku „Freiheit, Brüderlichkeit, Arbeit“ uveřejňuje usnesení první odbočky spolku, v němž se odsuzuje Gottschalkovo jednání vůči Dělnickému spolku a jeho osočování Marxe.
30. dubna Engels píše článek „Kontrarevoluční plány v Berlíně“, který je otištěn v „Neue Rheinische Zeitung“ 1. května.
První polovina května „Neue Rheinische Zeitung“ osvětluje ve svých článcích průběh lidového povstání v Sasku, v Porýnské provincii, ve Vestfálsku, ve Falci a v Bádensku.
4.—6. května V článcích „Sjezd porýnských měst“ a „Chtějí stav obležení“, uveřejněných v „Neue Rheinische Zeitung“, upozorňuje Engels kolínské dělníky, že vláda má v úmyslu 6. května, kdy se v Kolíně konají sjezdy různých stran a také sjezd dělnických spolků, vyprovokovat ve městě nepokoje, aby měla záminku vyhlásit stav obležení. Engels varuje dělníky, aby se nedali úřady vyprovokovat a nepouštěli se do boje za nepříznivých pro ně podmínek.
7. května Engels píše článek o nové revoluční vlně v Sasku, ve Falci, v porýnském Prusku a o revolučním boji v Uhrách. Článek má název „Pruská armáda a revoluční povstání lidu“ a vychází v „Neue Rheinische Zeitung“ 8. května.
9. května Po návratu do Kolína ze zájezdu po různých německých městech píše Marx článek „Hrdinské činy Hohenzollernů“, který je otištěn v „Neue Rheinische Zeitung“ 10. května.
   Engels píše článek „Nástup kontrarevoluce a rozvoj revoluce“. Článek je uveřejněn v „Neue Rheinische Zeitung“ 10. května.
Kolem 10. května Engels vypracovává plán akcí, aby bylo zajištěno vítězství povstání v Porýnské provincii.
10. května Když v Elberfeldu propuká povstání, odjíždí Engels do Solingenu, odkud pak spolu s oddílem revolučních dělníků odjíždí do Elberfeldu.
11. května Engels přijíždí do Elberfeldu, kde ho bezpečnostní výbor pověřuje řízením opevňovacích prací a dozorem nad všemi barikádami ve městě a nad dělostřelectvem. Engels žádá, aby bezpečnostní výbor ozbrojil dělnictvo a uložil buržoasii nucenou daň, jíž by se použilo k vydržování ozbrojených oddílů.
   Pruská vláda vydává příkaz k vypovězení Marxe z Pruska; chce tím dosáhnout zastavení „Neue Rheinische Zeitung“.
14.—15. května Na nátlak místní buržoasie, která se obává, aby Engels nevyhlásil ve městě rudou republiku, a proto usiluje o jeho zatčení, žádá elberfeldský bezpečnostní výbor Engelse, aby raději opustil město. Dělníci jsou jednáním bezpečnostního výboru pobouřeni. Žádají Engelse, aby zůstal, a slibují, že ho budou „chránit vlastními životy“.
15. května Engels hodnotí situaci střízlivě a nechce do tábora povstalců zanášet rozkol, odjíždí proto z Elberfeldu a vrací se do Kolína.
16. května Marx dostává příkaz, jímž je vypovězen z území Pruska.
Kolem 17. května Na Engelse je vydán zatykač pro účast na elberfeldskérn povstání.
17. května V „Neue Rheinische Zeitung“ je otištěna podrobná zpráva o elberfeldských událostech. List děkuje elberfeldským dělníkům za sympatie, které projevili jeho redaktoru Engelsovi, a ujišťuje je, že v příští rozhodné bitvě mezi dělnictvem a buržoasií budou Engels i všichni redaktoři „Neue Rheinische Zeitung“ na svém místě a žádná moc na světě je nedonutí, aby toto místo opustili.
   Aby ušel zatčení, opouští Engels Kolín a odjíždí do jihozápadního Německa, kde vypuklo revoluční povstání.
Kolem 19. května Protože Marx je vypovězen z Pruska a Engels i ostatní redaktoři listu jsou pronásledováni, vychází poslední, 301. číslo „Neue Rheinische Zeitung“ ; je vytištěno rudou barvou. Je v něm uveřejněn Marxův článek „Policejní potlačení ‚Neue Rheinische Zeitungʻ“ a Engelsův článek „Uhry“. V provolání na rozloučenou, adresovaném kolínským dělníkům, prohlašují redaktoři listu, že „jejich posledním slovem vždy a všude bude: osvobození dělnické třídy!“
19. —20. května Po zastavení „Neue Rheinische Zeitung“ odjíždí Marx a Engels do Frankfurtu nad Mohanem, kde vyzývají levé poslance Národního shromáždění, aby se postavili do čela ozbrojeného povstání v jihozápadním Německu, aby povolali do Frankfurtu revoluční armádu z Bádenska a Falce a podřídili celoněmecké Národní shromáždění vlivu vzbouřeného obyvatelstva a vzbouřené armády. Maloburžoasní poslanci Národního shromáždění na tento plán nepřistoupili.
20. nebo 21. května Marx a Engels přijíždějí do Bádenska. V Mannheimu, Ludwigshafenu a Karlsruhe se snaží přesvědčit vůdce hnutí, že je nutno poslat bádenskou revoluční armádu do Frankfurtu a dát povstání celoněmecký ráz. Maloburžoasní demokraté, kteří stojí v čele hnutí, Marxův a Engelsův návrh odmítají.
Kolem 23. až
24. května
Marx a Engels odjíždějí do Falce. Jedou do Speyeru a pak do Kaiserslauternu, kde sídlí prozatímní vláda. Protože povstání probíhá pod heslem obrany říšské ústavy a protože se do jeho čela postavili vůdcové maloburžoasní demokracie, odmítají Marx a Engels jakoukoli oficiální účast na vedení hnutí.
29. května Kárný soud v Kolíně osvobodil Marxe, Dronka, Weertha a ostatní, kteří byli pro článek v „Neue Rheinische Zeitung“ ze 14. září 1848 obžalováni z pomluvy poslanců frankfurtského shromáždění; v tomto článku se odhalovalo, jak byla zfalšována zpráva poslance Stedmanna o hlasování o příměří s Dánskem.
Konec května Marx a Engels odjíždějí do Bingen. Cestou je hesenští vojáci zatknou pro podezření z účasti na povstání; jsou dopraveni do Darmstadtu a odtud do Frankfurtu nad Mohanem. Ve Frankfurtu jsou propuštěni a znovu se vracejí do Bingen.
31. května Marx píše jménem všech redaktorů „Neue Rheinische Zeitung“ prohlášení, v němž oznamuje, že nemají nic společného s „Westdeutsche Zeitung“ [„Západoněmeckými novinami“]. Prohlášení je uveřejněno 2. června v „Neue Deutsche Zeitung“ [„Nových německých novinách“] a v jiných německých listech.
Kolem 2. června V očekávání rozhodujících revolučních událostí ve Francii odjíždí Marx z pověření ústředního výboru demokratů do Paříže, aby zastupoval německou revoluční stranu u francouzských sociálních demokratů.
   Engels odjíždí do Kaiserslauternu; chce tam zpočátku žít jako politický emigrant a vypukne-li boj, „postavit se na jediné místo, které v tomto hnutí mohla zaujmout ‚Neue Rheinische Zeitung‘: na místo vojáka“.
   Falcká prozatímní vláda nabízí Engelsovi různé občanské i vojenské hodnosti, Engels však všechny nabídky odmítá a svoluje jen, že napíše několik článků pro list falcké prozatímní vlády „Bote für Stadt und Land“ [„Posel města a venkova“].
2. června Engels píše článek „Revoluční povstání ve Falci a v Bádensku“, který vychází 3. června v listu „Bote für Stadt und Land“. Protože druhý Engelsův článek se zdá redakci příliš „povzbudivý“, bere si jej Engels zpět a zanechává další spolupráce s listem.
Kolem 3. června Marx přijíždí do Paříže.
Po 3. červnu Marx znovu navazuje a rozšiřuje své styky s vedoucími klubů a tajných dělnických organisací a se zástupci francouzských demokratů.
6. června Pruská vláda dává příkaz k pátrání po Engelsovi, na něhož je vydán zatykač.
7. června Marx sděluje v dopise Engelsovi, že v Paříži je napjatá revoluční situace, a žádá jej, aby ho pravidelně informoval o situaci v Německu.
13. června až
11. července
Engels se vydává přes Neustadt a Offenbach, aby vstoupil do bádensko-falcké armády, do dobrovolnického sboru, jemuž velí Willich. Üčastní se přímo revolučních bojů v Bádensku a ve Falci. Jako Willichův pobočník pomáhá sestavovat plány vojenských operací a plní zvlášť složité a nebezpečné vojenské úkoly. Účastní se osobně čtyř bitev, mimo jiné velké bitvy u Rastattu.
21. června Marx píše článek „13. červen“ o neúspěšném vystoupení maloburžoasních demokratů v Paříži. Článek je otištěn 29. června v německém demokratickém listu „Volksfreund“ [„Přítel lidu“].
12. července Po porážce bádensko-falckého povstání přechází oddíl, v němž bojoval Engels, jako poslední přes hranice do Švýcarska.
19. července Marx dostává od francouzských úřadů vyrozumění, že je vydán příkaz k jeho vypovězení z Paříže do Morbihanu — močálovitého, nezdravého kraje v Bretani.
24. července Engels odjíždí do Vevey (kanton Vaud).
25. července Engels píše Marxově ženě do Paříže a vyslovuje obavy o Marxův osud, neboť se doslechl, že byl zatčen; píše také o své účasti na vojenských akcích za bádensko-falckého povstání.
Kolem 27. července V otevřeném dopise redaktorovi listu „La Presse“ vyvrací Marx nepravdivé zprávy o zastavení „Neue Rheinische Zeitung“ a o další činnosti jejího redaktora, uveřejněné v tomto listu. Dopis je uveřejněn v „La Presse“ 30. července.
Kolem 1. srpna Marx píše Engelsovi dopis, v němž vyjadřuje radost ze zpráv, které od něho dostal, a radí mu, aby napsal historii bádensko-falckého povstání; sděluje mu, že jednal o vydávání politicko-ekonomického časopisu v Berlíně.
Kolem 20. srpna Po měsíčním pobytu ve Vevey odjíždí Engels do Lausanne.
23. srpna Marx píše Engelsovi, že je vypovězen z Paříže do močálovitého kraje v Bretani. Proto se rozhoduje emigrovat do Londýna. Navrhuje Engelsovi, aby také přijel do Londýna, že tam budou společně vydávat časopis.
24. srpna Marx odjíždí z Paříže do Londýna.
Kolem 26. srpna Marx, vypovězený z Paříže, přijíždí do Londýna, kde pak žije až do konce svého života.
Konec srpna—
začátek září
Marx a někteří členové bývalého londýnského ústředního výboru obnovují ústřední výbor Svazu komunistů.
Konec srpna—září Engels připravil v Lausanne (Švýcarsko) článek „Německá kampaň za říšskou ústavu“; v Ženevě se Engels setkává s Wilhelmem Liebknechtem, který brzy nato vstupuje do Svazu komunistů.
Začátek září Marx vstupuje do londýnského Německého dělnického vzdělávacího spolku, řízeného místními obcemi Svazu komunistů.
Září—prosinec Marx připravuje vydávání časopisu, který by byl pokračováním „Neue Rheinische Zeitung“. Při získávání finančních prostředků, vydavatele a spolupracovníků se obrací o pomoc na přátele a známé, a píše proto do Kolína nad Rýnem, Düsseldorfu, Frankfurtu, Hamburku, Paříže a jiných měst.
15. září Engels se v Bernu setkává s Wilhelmem Wolffem.
Kolem 17. září Marxova žena přijíždí s dětmi z Paříže do Londýna; Marxova rodina se na čas ubytovala v penzionu na Leicester Square, odkud se brzy přestěhovala do londýnského předmésti, do bytu v Anderson Street čís. 4, v Chelsea.
18. září Plenární schůze Německého dělnického vzdělávacího spolku, jíž se účastní i němečtí političtí emigranti, volí Marxe do Výboru pro podporu německých emigrantů v Londýně.
20. září Marx podpisuje s ostatními členy výboru první výzvu ke sbírce na pomoc německým emigrantům v Londýně; výzva byla otištěna v několika německých novinách.
Začátek října Engels opouští na Marxovu radu Švýcarsko a vydává se do Anglie, kde spolupracuje s Marxem. Protože mu francouzská vláda odmítla povolit průjezd Francií, rozhodl se jet přes Itálii.
5. října Engels přibyl do Janova, odkud se 6. října vydává lodí do Anglie.
   V dopise vůdci levých chartistů Georgu Julianu Harneyovi píše Engels, že v polovině listopadu přijede do Londýna, a prosí ho, aby o tom zpravil Marxe.
Kolem poloviny října Marx se setkává s členem Svazu komunistů Augustem Willichem, který přijíždí ze Švýcarska s Engelsovým doporučením; na Marxův návrh je Willich přijat do ústředního výboru Svazu komunistů.
Listopad 1849—
září 1850
Marx pořádá v Německém dělnickém vzdělávacím spolku přednášky, ve kterých vykládá základy politické ekonomie a hlavní zásady „Manifestu Komunistické strany“. Zároveň pořádá ve svém bytě řadu podrobných přednášek na táž témata pro aktivní pracovníky Svazu komunistů. Některé z těchto přednášek chce Marx uveřejnit v „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“; to se však neuskutečnilo.
Kolem 10. listopadu Engels přijíždí po pětitýdenní plavbě do Londýna.
   Engels vstupuje do ústředního výboru Svazu komunistů; účastní se přípravných prací na novém časopisu. Brzy po svém příjezdu do Londýna vstupuje do Německého dělnického vzdělávacího spolku.
18. listopadu Protože se maloburžoazní demokraté mezi německými emigranty v Londýně (Struve, Heinzen aj.) pokoušejí s pomocí vlastní podpůrné organizace ovlivnit proletářské elementy londýnské emigrace, prosazují Marx a ostatní vedoucí Svazu komunistů na plenární schůzi Německého dělnického vzdělávacího spolku reorganizaci Výboru pro podporu německých emigrantů a jeho přeměnu v Sociálně demokratický výbor pro podporu německých emigrantů (Sociálně demokratický emigrantský výbor). Shromáždění schvaluje nové složeni výboru, jehož členy se stávají i Marx a Engels.
28. listopadu Engels píše do chartistického listu „The Northern Star“ noticku „Němečtí sociální demokraté a ,Timesʻ“ proti demagogickým projevům Karla Heinzena, které kompromitovaly německou revoluční stranu. Noticka byla otištěna 1. prosince.
3. prosince Marx a Engels podpisují oficiální zprávu Sociálně demokratického výboru pro podporu německých emigrantů, kterou pomáhali připravovat.
15. prosince Marx a Engels píší „Oznámení“ o chystaném vydáváni „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“. „Oznámení“ bylo otištěno v německých a švýcarských novinách koncem prosince 1849 a počátkem roku 1850.
Kolem 25. prosince Marx a Engels se účastní vánoční oslavy v Německém dělnickém vzdělávacím spolku.
31. prosince Marx, Engels a ostatní členové ústředního výboru Svazu komunistů se účastní silvestrovského večírku, pořádaného společností „Bratrských demokratů“, na němž jsou také představitelé revoluční emigrace z několika zemí, mezi jinými i představitelé francouzské blanquistické emigrace.

1850
Leden—únor Ústřední výbor Svazu komunistů v čele s Marxem a Engelsem začíná reorganizovat Svaz komunistů.
1. ledna Marx a Engels pomáhají sepisovat „Zahájení úpisu akcií na ‚Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revueʻ“.
   Marx a Engels hájí nutnost samostatné dělnické strany a odmítají zúčastnit se sjednocovacího sjezdu, který svolali na 3. ledna vůdcové maloburžoazní demokratické emigrace v Londýně — Gustav Struve, Rudolf Schramm, Ludwig Bamberger aj. Nechtějí se sjezdu zúčastnit, protože seznam pozvaných byl sestaven nahodile a není v něm ani jeden z dělníků, kteří už několik let stojí v čele revoluční německé emigrace v Londýně.
2. ledna Marx dostává od Rudolfa Schramma druhé pozvání na sjezd 3. ledna a neodpovídá na ně.
Začátek ledna Marx píše do Kolína nad Rýnem členu Svazu komunistů Röserovi a navrhuje mu, aby v Kolíně a podle možnosti i v jiných městech Porýnské provincie byly vytvořeny obce Svazu komunistů; dokazuje, že v důsledku faktického potlačení svobody slova a tisku je nutno obnovit ilegální Svaz, protože v nejbližší době bude možno provádět komunistickou propagandu jen tajně.
Začátek ledna—
začátek února
Marx připravuje první číslo „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“ a píše pod názvem „Červnová porážka roku 1848“ první článek ze série „1848 až 1849“. Tuto sérii článků vydal Engels znovu roku 1895 pod názvem „Třídní boje ve Francii, 1848 - 1850“.
10. ledna Na Marxův návrh přijímá ústřední výbor Svazu komunistů usnesení vyslat Konrada Schramma do USA jako emisara Svazu; Schramm měl dostat pověření také od chartistů a od francouzských blanquistických emigrantů v Londýně; v USA měl zajistit propagaci časopisu „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“, zorganizovat sbírku peněz na jeho vydávání a na jiné propagační úkoly Svazu. Marx žádá své politické přátele v Německu, aby pomohli financovat Schrammovu cestu. Cesta se neuskutečnila pro nedostatek finančních prostředků.
Konec ledna Marxova nemoc a potíže, které měl s přípravou článků pro časopis, zdržely odevzdání prvního čísla „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“ do tisku.
31. ledna Marx a Engels píší do časopisu podstatnou část „Prvního mezinárodního přehledu“.
Začátek února Na Röserův dotaz, z jakého materiálu má kolínská obec Svazu komunistů vycházet při propagandě, odpovídá Marx, že je třeba se opírat o „Manifest Komunistické strany“, ježto Stanovy Svazu komunistů z roku 1847 už zastaraly a stanovy vypracované londýnským ústředním výborem roku 1848 také nebyly schváleny; nové stanovy budou vypracovány na příštím sjezdu Svazu komunistů.
Kolem 2. února Marx a Engels posílají vydavateli do Hamburku materiál pro první číslo „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“; tisk čísla pokračuje pomalu pro obtíže při sazbě, a protože sám vydavatel Schuberth tisk odkládá, neboť se obává pronásledování.
Polovina února Engels píše článek „Otázka desetihodinového pracovního dne“ pro chartistický časopis „The Democratic Review“ [„Demokratická revue“]; článek vyšel 2. března.
25. února Engels promluvil na banketu uspořádaném francouzskými blanquistickýrni emigranty v Londýně k výročí vyhlášení francouzské republiky z roku 1848. Svou řeč zakončil přípitkem na počest pařížských červnových povstalců z roku 1848.
Konec února Marx a Engels píší dodatek k „Prvnímu mezinárodnímu přehledu“.
   Engels dokončuje poslední kapitoly „Německé kampaně za říšskou ústavu“.
Březen Engels píše článek „Anglický zákon o desetihodinovém pracovním dni“ pro „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“.
4. března Druhá zpráva Sociálně demokratického emigrantského výboru v Londýně, sestavená za účasti Marxe a Engelse, je schválena na schůzi Německého dělnického vzdělávacího spolku. Zpráva vyzývala „stranu přímo v Německu“, aby s ještě větším úsilím sbírala finanční prostředky na pomoc revolučním emigrantům; byla otištěna ve „Westdeutsche Zeitung“ 21. března a později i v dalších novinách.
6. března V Hamburku vyšlo první číslo „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“. V čísle byly otištěny: Marxův článek „Červnová porážka roku 1848“ a první dvě kapitoly Engelsovy práce „Německá kampaň za říšskou ústavu“.
Kolem 7. března Marx dokončuje druhý článek ze série „1848 až 1849“, nazvaný „13. červen 1849“.
Kolem 7. března—
konec března
Marx píše třetí článek ze série „1848 až 1849“, nazvaný „Následky 13. června 1849“. V tomto článku vyslovuje Marx myšlenku o nutnosti spojenectví proletariátu s rolnictvem a ukazuje, že podstatou revolučního komunismu je: permanentní revoluce a třídní diktatura proletariátu jako nutný průchozí stupeň k odstranění třídních rozdílů.
Polovina března—
18. dubna
Marx a Engels píší „Druhý mezinárodní přehled“, věnovaný převážně hospodářské situaci v Anglii.
Konec března V Hamburku vyšlo druhé číslo „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“, v kterém byly otištěny: druhý Marxův článek ze série „1848 až 1849“, nazvaný „13. červen 1849“, a třetí kapitola Engelsovy práce „Německá kampaň za říšskou ústavu“, dále několik recenzí, napsaných společně Marxem a Engelsem, a „První mezinárodní přehled“.
   Marx a Engels píší první „Provolání ústředního výboru ke Svazu komunistů.“, v němž shrnují výsledky německé revoluce z let 1848—1849, Ostře kritizují německé maloburžoazní demokraty, vyzývají k upevnění Svazu, k vytvoření samostatné proletářské strany a charakterizují bojovou taktiku proletariátu v příští revoluci. „Provolání“ obsahuje základní teze Marxova a Engelsova učení o permanentní revoluci.
Konec března—
začátek dubna
Ústřední výbor Svazu komunistů v čele s Marxem a Engelsem posílá Heinricha Bauera jako emisara do Německa, aby tam provedl reorganizaci obcí Svazu; zároveň veze Bauer do Německa text „Provolání“.
Duben Marx a Engels s Willichem, zmocněni ústředním výborem Svazu komunistů, navazují trvalý kontakt s francouzskými blanquistickými emigranty a s revolučními chartisty; účastní se ustavování „Světové společnosti revolučních komunistů“, která měla sdružovat představitele těchto tří organizací.
   Marx píše článek „Ludvík Napoleon a Fould“.
   Marxovi je zabaven nábytek a svršky, protože nezaplatil nájemné; celá rodina se musí na čas uchýlit do hotelu, odkud se brzy nato stěhuje do bytu na Dean Street, čís. 64.
5. dubna Marx a Engels se účastní mezinárodního shromáždění uspořádaného společností „Bratrských demokratů“ k výročí narozenin Maximiliena Robespierra; Engels ve své řeči zdůrazňuje význam revolučních tradic Angličanů, zdůrazňuje, že už za anglické revoluce vznikla taková strana, jako byli levelleři, a končí přípitkem na počest anglických dělníků. Kromě Engelse vystupuje jménem německých dělníků i Konrad Schramm, hájí Marxovu myšlenku, že diktatura dělníků je nutná, aby bylo možno úplně odstranit třídy a společenské vztahy, z nichž se třídy rodí; svou řeč končí přípitkem na počest Augusta Blanquiho, čelného představitele francouzského proletariátu.
9. duben—květen Marx a Engels píší několik dopisů Josephu Weydemeyerovi a Theodoru Schusterovi a žádají je, aby uspořádali v Německu sbírku ve prospěch německých emigrantů.
Kolem poloviny dubna Ústřední výbor Svazu komunistů v čele s Marxem a Engelsem posílá do Švýcarska jako svého emisara Ernsta Dronka a ukládá mu, aby společně s Wilhelmem Wolffem, který působil v Curychu, obnovil a posílil obce Svazu komunistů a bojoval proti intrikám tajné organizace „Revoluční centralizace“, vedené maloburžoazními demokraty. Dronke je také pověřen, aby navštívil Bádensko a navázal spojení s tamějšími obcemi Svazu komunistů.
Polovina dubna Marx a Engels píší článek „Gottfried Kinkel“. Odhalují v něm před proletářskou stranou zbabělost německé maloburžoazní demokracie, jejímž byl Kinkel typickým představitelem.
Kolem 17. dubna V Hamburku vyšlo třetí číslo „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“, v němž byl otištěn třetí Marxův článek ze série „1848 až 1849“, nazvaný „Následky 13. června 1849“, a poslední kapitola Engelsovy práce „Německá kampaň za říšskou ústavu“.
20. dubna Marx a Engels píší jménem Sociálně demokratického emigrantského výboru prohlášení, v němž vyvracejí pomluvy rozšiřované vůdci maloburžoazní emigrace. Prohlášení bylo uveřejněno v „Neue Deutsche Zeitung“ 28. dubna i v jiných novinách.
23. dubna Marx a Engels spolu s ostatními členy výboru podpisují oficiální zprávu Sociálně demokratického emigrantského výboru, v níž odhalují intriky maloburžoazních demokratů Struva, Bauera (ze Stolpu) aj. proti proletářské straně. Zpráva končí výzvou k německé sociálně demokratické straně, aby pomohla emigrantům v jejich těžkém hmotném postavení. Zpráva byla otištěna 10. května v „Norddeutsche Freie Presse“ i v jiných novinách.
Přibližně v květnu Marx a Engels navazují z příkazu ústředního výboru Svazu komunistů spojení s levým křídlem maďarských emigrantů.
Kolem 1. května Engels píše W. Wolffovi dopis, v němž mu sděluje příkaz ústředního výboru Svazu komunistů, aby sledoval činnost „Revoluční centralizace“ a pravidelně o ní informoval ústřední výbor.
6. května Marx a Engels varují Pardigona, jednoho z vůdců francouzské blanquistické emigrace v Londýně, aby se nesbližoval s maloburžoazní společností emigrantů, vedenou Struvem, a upozorňují, že v opačném případě by byl Svaz komunistů nucen přerušit přátelské vztahy k blanquistické společnosti.
Kolem poloviny května Na výletě pořádaném Německým dělnickým vzdělávacím spolkem se Marx seznamuje s Wilhelmem Liebknechtem, který přijel do Londýna, když byl vypovězen ze Švýcarska.
Kolem 19. května Vychází čtvrté číslo „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“. V časopise vyšly recenze „Druhý mezinárodní přehled“ a článek „Gottfried Kinkel“, dále Marxův Článek „Ludvík Napoleon a Fould“ a Engelsův „Anglický zákon o desetihodinovém pracovním dni“.
Začátek června Marx a Engels píší druhé „Provolání ústředního výboru ke Svazu komunistů.“, v němž je podrobná zpráva o stavu organizace v Belgii, Německu, Švýcarsku, Francii a Anglii a dále taktické a organizační pokyny nižším složkám Svazu.
14. června Marx a Engels s ostatními členy Sociálně demokratického emigrantského výboru podpisují prohlášení, v němž se vyvracejí pomlouvačná obvinění, která proti výboru vznesli vůdci maloburžoazní emigrace. Prohlášení bylo otištěno 25. června ve „Westdeutsche Zeitung“ a v jiných novinách.
Polovina června Marx a Engels se obracejí na anglické noviny „Sun“, „Spectator“, „Globe“ a „Northern Star“ s otevřenými dopisy, ve kterých protestují proti tomu, že anglická policie špehuje na nátlak pruské vlády politické emigranty v Londýně, a proti pokusům reakčních anglických kruhů prosadit obnovení zákona o cizincích v Anglii.
25. června Marx píše redaktorovi frankfurtské „Neue Deutsche Zeitung“ Otto Lüningovi prohlášení k jeho recenzi „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“, v níž je nesprávně vyložena Marxova teze o diktatuře dělnické třídy.
   K téže Lüningově recenzi píše do „Neue Deutsche Zeitung“ prohlášení i Engels a obhajuje tam své hodnocení „Neue Rheinische Zeitung“ jako jediných novin, které za německé revoluce z let 1848—1849 důsledně hájily stanovisko proletariátu.
   Marxova a Engelsova prohlášení byla otištěna 4. července v „Neue Deutsche Zeitung“.
Přibližně v červnu Marx začíná důkladně studovat hospodářské dějiny posledních deseti let z odborné literatury o historii cen, bankovnictví a hospodářských krizí v Anglii a na evropském kontinentě, jakož i z úplných ročníků londýnského časopisu „Economist“.
Červenec Sociálně demokratický emigrantský výbor, vedený Marxem a Engelsem, organizuje společnou ubytovnu, jídelnu a dílnu pro emigranty bez zaměstnání.
Po 3. červenci Marx a Engels dostávají pro ústřední výbor Svazu komunistů od Dronka podrobnou zprávu o tom, co udělal pro posílení Svazu ve Švýcarsku, a o jeho rozhovorech s vůdci „Revoluční centralizace“. Marx hájí nutnost samostatné proletářské strany a navrhuje ústřednímu výboru, aby zamítl návrh „Revoluční centralizace“ na sjednoceni.
30. července Marx a Engels s ostatními členy Sociálně demokratického emigrantského výboru v Londýně podpisují zprávu výboru za květen, červen a červenec 1850. Zpráva byla otištěna 7. srpna v „Norddeutsche Freie Presse“.
Konec července V ústředním výboru Svazu komunistů se projevují velké neshody mezi Marxem, Engelsem a většinou členů ústředního výboru na jedné straně a Willichem na druhé straně, protože Willich prosazuje organizační sblížení s maloburžoaznírni emigrantskými organizacemi v Londýně.
   Marx a Engels docházejí k závěru, že hospodářská krize z roku 1847 je u konce a že za začínající všeobecné konjunktury a při bouřlivém rozvoji výrobních sil buržoazní společnosti nemůže být o skutečné revoluci ani řeči. Toto nové zhodnocení situace, vyložené v „Třetím mezinárodním přehledu“, určuje Marxovu a Engelsovu novou taktickou linii, spočívající v důkladné přípravě proletářské strany na budoucí revoluční boje; Marx a Engels začínají tuto taktiku prosazovat v ústředním výboru Svazu komunistů.
Kolem 27.—28. srpna Na zasedání Sociálně demokratického emigrantského výboru dochází k prudkému konfliktu mezi Willichem a většinou výboru v čele s Marxem. Willich oznamuje, že z výboru vystupuje.
   Na schůzi Německého dělnického vzdělávacího spolku, konané nazítří, vystupují Marx a Engels s ostrou kritikou Willicha, který informoval členy spolku, že vystupuje ze Sociálně demokratického emigrantského výboru.
Konec léta Engels dokončuje práci „Německá selská válka“, v níž se snaží připomenout německému lidu v době panující reakce jeho revoluční tradice.
10. září Engels se účastní veřejného shromáždění „Bratrských demokratů“, které mělo vyhlásit solidaritu s dělníky pivovarské firmy Barkeley, Perkins a spol., kteří zbili rakouského polního maršálka Haynaua, kata maďarského lidu. Engels ve své řeči poděkoval anglickým dělníkům, že dali správným způsobem za vyučenou jeho krajanu Haynauovi.
10.—l5. září Marx a Engels s Bauerem a Pfänderem oznamují, že vystupují ze Sociálně demokratického emigrantského výboru. Komise, pověřená Německým dělnickým vzdělávacím spolkem, aby přezkoumala činnost výboru, shledává účetní doklady v naprostém pořádku.
l5. září Na zasedání ústředního výboru Svazu komunistů Marx ostře kritizuje Willicha a Schappera za nesprávné hodnocení politické situace a s tím spojenou dobrodružnou taktiku: ukazuje, že materialistickou analýzu skutečných poměrů nahrazují „revoluční“ frází. Na zasedání dochází k rozkolu. Většina výboru podporuje linii Marxovu a Engelsovu. Přes Willichův a Schapperův protest je přijato usnesení, aby sídlo ústředního výboru bylo přeneseno do Kolína nad Rýnem; kolínský kraj dostává za úkol vytvořit nový ústřední výbor.
Kolem 17. září Marx dostává od kolínských komunistů dopis ze 14. září, v němž ho žádají, aby znovu vydal „Manifest Komunistické strany“, přepracoval ho z hlediska posledních událostí a dokončil knihu o politické ekonomii, jejíž vydání by mělo velký význam pro propagandu.
17. září Marx a Engels se svými stoupenci vystupují z Německého dělnického vzdělávacího spolku, protože většina spolku se přidala na stranu Willichovu a Schapperovu.
18. září Marx a Engels podpisují s Bauerem a Pfänderem poslední zprávu Sociálně demokratického emigrantského výboru (za dobu od 1. srpna do 10. září 1850). Zpráva vyšla 27. září „Deutsche Londoner Zeitung“.
24. září Marx posílá prostřednictvím emisara ústředního výboru Haupta Röserovi do Kolína dopis o rozkolu, k němuž došlo ve Svazu komunistů.
Kolem 28. září Marx dostává od Rösera dopis z 25. září, z něhož se dovídá, že kolínský krajský výbor Svazu komunistů předběžně souhlasí s tím, že převezme povinnosti ústředního výboru, protože v Londýně došlo k rozkolu, a žádá nutné dokumenty a adresy.
Konec září —
začátek října
Marx a Engels píší svým stranickým přátelům — Wilhelmu Wolffovi, Weydemeyerovi, Dronkovi aj. o rozkolu, k němuž došlo ve Svazu komunistů. Marx se znovu pouští do práce na kritice buržoazní politické ekonomie, kterou plánoval už zjara 1844; soustavně navštěvuje knihovnu Britského muzea, kde studuje ekonomickou literaturu, díla Johna Milla, Johna Fullartona, Roberta Torrense, Thomase Tooka a jiných ekonomů.
Říjen Engels pracuje na článku určeném pro „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“; článek je namířen proti anarchistickým vystoupením části bývalých mladohegelovců seskupených kolem listu „Abend-Post“. Rukopis nebyl dokončen.
Říjen Engels pracuje na článku určeném pro „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“; článek je namířen proti anarchistickým vystoupením části bývalých mladohegelovců seskupených kolem listu „Abend-Post“. Rukopis nebyl dokončen.
9. října Marx a Engels odmítají návrh francouzských blanquistických emigrantů — Adama, Vidala a Barthélemyho — kteří se postavili na stranu Willicha a Schappera, že je třeba sejít se a posoudit otázku další existence „Světové společnosti revolučních komunistů“, a poukazují na to, že toto sdružení přestalo fakticky existovat.
Přibližně v říjnu Marx pomáhá Eccariovi napsat a zredigovat pro „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“ článek „Krejčovství v Londýně neboli boj velkého a malého kapitálu“ a píše k němu redakční poznámku.
1. listopadu Marx a Engels dokončují „Třetí mezinárodní přehled. Od května do října“, v němž analyzují hospodářský vývoj a politické události v tomto období v Anglii, Francii, Spojených státech amerických a Německu, konstatují změny v perspektivách revolučního hnutí a kritizují dobrodružné plány vůdců evropské maloburžoazní demokracie.
9. listopadu V chartistickém listu „Red Republican“ začíná vycházet první anglický překlad „Komunistického manifestu“ Karla Marxe a Bedřicha Engelse.
11. listopadu Londýnský kraj Svazu komunistů v čele s Marxem a Engelsem podává ústřednímu výboru v Kolíně nad Rýnem návrh, aby byli ze Svazu vyloučeni hlavní organizátoři frakční skupiny v Londýně, zejména Willich, Schapper, Schärttner, Dietz, Lehmann, Gebert a Fränkel, a aby o tom byl uvědomen celý Svaz.
Polovina listopadu Engels odjíždí do Manchesteru, kde chce znovu pracovat u firmy Ermen & Engels; rozhodl se k tomu hlavně proto, aby mohl materiálně podporovat Marxe, a umožnil mu tak vypracovat ekonomickou teorii. Od té doby si Marx a Engels skoro denně dopisují.
29. listopadu V Hamburku vychází poslední, dvojité (5—6) číslo „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonornische Revue“, ve kterém je Marxův a EngelsůvTřetí mezinárodní přehled. Od května do října“, Engelsova „Německá selská válka“; dále byla přetištěna třetí kapitola „Manifestu Komunistické strany“.
Konec listopadu Engels začíná v Manchesteru soustavně studovat vojenství.
Konec listopadu 1850
—únor 1851
Marx vyjednává s členy Svazu komunistů v Kolíně a Hamburku i s vydavateli o dalším vydávání „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“ jako tříměsíčníku.
Prosinec Marx koresponduje s Hermannem Beckerem v Kolíně o vydávání svých sebraných spisů.
   Marxova rodina se přestěhovala do Soho, Dean Street 28.
Po 3. prosinci Marx dostává od člena Svazu komunistů Haupta zprávu o situaci Svazu v Hamburku.
18. prosince Marx dostává od ústředního výboru Svazu komunistů v Kolíně nad Rýnem prohlášení tohoto výboru ke Svazu z 1. prosince 1850 a návrh nových stanov.
30. prosince Marx se ženou a Engels, který přijel na kratší dobu do Londýna, se účastní novoročního večírku pořádaného společností „Bratrských demokratů“. Ve svém projevu Engels podrobně rozebírá příčiny porážky revoluce na evropském kontinentu.
Konec prosince Engels se začíná učit rusky.

1851
Leden—únor Marx se dál usilovně zabývá politickou ekonomií; pravidelně pracuje v knihovně Britského muzea; vyjednává s vydavateli o vydání své práce, věnované kritice buržoazní politické ekonomie a vypracování ekonomické teorie proletariátu.
5. ledna Marx se účastní zasedání londýnského kraje Svazu komunistů, kde byly přijaty stanovy předložené kolínským ústředním výborem.
   Engels se účastní schůze manchesterských chartistů, kde Ernest Jones, který kvůli tomu přijel z Londýna, hájí platformu levých chartistů.
Kolem 8. ledna Engels sděluje Marxovi, že chce propagovat ideje „Manifestu Komunistické strany“ mezi nejrevolučnějšími chartisty v Manchesteru.
27. ledna Marx a Engels píší prohlášení k článku Arnolda Ruga v „Bremer Tages-Chronik“, který obsahuje zlovolné výpady proti „Neue Rheinische Zeitung“ a zvláště proti Marxovi a Engelsovi. Toto prohlášení zaslané redakci brémské „Weser-Zeitung“ nebylo uveřejněno.
Konec ledna —
začátek února
Engels píše pro chartistický list „Friend of the People“, redigovaný Harneyem, sérii článků proti některým buržoazním a maloburžoazním demokratům — Mazzinimu, Ledru Rollinovi, Rugovi aj. — kteří stáli v čele ústředního výboru evropské demokracie.
12. února Engels píše Marxovi, že se zúčastnil založení nové místní organizace levých chartistů v Manchesteru.
Polovina února Marx a Engels vyjadřují nesouhlas s tím, že se Harney zúčastnil mezinárodního shromáždění, pořádaného 11. února vůdci maloburžoazní emigrace (Louis Blanc aj.), Willichem a Schapperem i francouzskými blanquistickými emigranty, kteří vedli pomlouvačnou kampaň proti Marxovi, Engelsovi a jejich stoupencům. Engels si vyžádal nazpět články napsané pro Harneyův časopis „Friend of the People“.
21. února Marx doporučuje revolučnímu chartistovi Jonesovi, aby se neúčastnil mezinárodního shromáždění, tzv. „banketu rovných“, pořádaného Louis Blancem a francouzskými blanquistickými emigranty a Willichovou a Schapperovou frakcí k výročí únorové revoluce z roku 1848.
24. února Marx posílá Konrada Schramma a Wilhelma Piepera na mezinárodní „banket rovných“, aby tam získali informace. Willichovi a Schapperovi stoupenci vyhnali Schramma a Piepera ze sálu a zbili je.
26. února Engels posílá s Marxovým souhlasem dopis Harneymu, ostře ho odsuzuje za jeho účast na „banketu rovných“ a za sblížení s Willichem a Schapperem.
28. února Marx sděluje členům Svazu komunistů v Kolíně podrobnosti o „banketu rovných“ z 24. února a žádá je, aby o tom informovali německé dělníky.
Kolem 3. až 4. března Engels přijíždí na několik dní k Marxovi; připravují spolu některá opatření, která mají odhalit počínání maloburžoazních demokratů Landolpha, Louis Blanca aj., dále Schappera, Willicha a jejich stoupenců na banketu z 24. února. Marx a Engels překládají do angličtiny a němčiny text zdravice, kterou zaslal „banketu rovných“ Auguste Blanqui a kterou organizátoři banketu účastníkům zatajili. Německý překlad zdravice s úvodem, který napsali Marx a Engels, byl vytištěn v 30 000 exemplářích a rozšířen v Německu a Anglii.
5. března Engels zasílá redaktorovi listu „Times“ otevřený dopis, v němž odhaluje pořadatele „banketu rovných“; k dopisu přikládá anglický překlad Blanquiho zdravice. „Times“ dopis neotiskly.
Duben Engels pracuje na rukopisu známém pod názvem „Možnosti a perspektivy války Svaté aliance proti Francii roku 1852“. V tomto rukopisu podává Engels poprvé ve vojenské literatuře materialistický výklad vojenského uměni.
Duben až
počátek května
Marx koresponduje s Hermannem Beckerem o vydání německého překladu své knihy „Bída filosofie“. Vydání se neuskutečnilo.
Duben—květen Marx studuje literaturu o používání elektřiny k zvyšováni výnosu půdy.
Kolem 2. dubna V dopisu Danielsovi kritizuje Marx filosofické názory Feuerbachovy, z jehož vlivu se Daniels podle Marxova mínění dosud nevymanil.
Konec dubna V Kolíně nad Rýnem vychází první sešit „Sebraných spisů Karla Marxe“, vydávaných Hermannem Beckerem. Sešit obsahuje článek „Poznámky k nové pruské censurní instrukci“ a část prvního článku „Jednání šestého porýnského sněmu“, napsaného roku 1842. Další vydávání bylo přerušeno, protože Becker byl zatčen.
Kolem 24. až
28. května
Marx dostává z Německa z několika stran zprávu, že byli zatčeni a obviněni z vlastizrady členové Svazu komunistů Petr Nothjung, Hermann Becker, Petr Röser, a píše o tom Engelsovi. Aby udržel spojení s Kolínem, navazuje písemný styk s advokátem Bermbachem, členem Svazu komunistů.
Konec května Na Danielsovu prosbu vyjadřuje Marx ochotu napsat předmluvu k jeho dílu o antropologii a vyslovuje tuto myšlenku: „Komunisté musí ukázat, že teprve za komunistických vztahů se mohou v praxi uskutečnit už dosažené technologické pravdy.“
První polovina
června
Aby podpořil Ernesta Jonese při vydávání časopisu „Notes to the People“, píše Marx článek „Ústava Francouzské republiky“. Článek byl uveřejněn v „Notes to the People“ 14. června. Marx a Engels přerušují v té době styky s Harneyem, ale spolupracují dál s chartistickými časopisy redigovanými Jonesem, pomáhají mu při některých jeho článcích a vůbec při redigování těchto listů.
31. července V dopise Engelsovi píše Marx o svém úmyslu dělat společně s Wilhelmem Wolffem dopisovatele něrneckoamerického tisku. Engels to v odpovědi na Marxův dopis schvaluje a vidí v tom možnost „pokračovat v ‚Neue Rheinische Zeitung‘ litograficky“.
Srpen—listopad V době, kdy v Evropě nastává reakce a policejní teror, snaží se Marx v Londýně a Engels v Manchesteru o to, aby uchovali jádro Svazu komunistů jako základ budoucí proletářské organizace a ideově zocelili a vychovali kádry proletářských revolucionářů.
   Marx přikládá velký význam tornu, aby dělnická třída byla vyzbrojena poznáním zákonů ekonomického vývoje, a proto pokračuje ve studiu politické ekonomie. Celé dny studuje v knihovně Britského muzea dějiny pozemkového vlastnictví, problémy kolonizace, populace, úvěrnictví, bankovnictví atd. Dělá si hodně výpisků z děl Somersových, Wakefieldových, Prescottových, Hodgskinových, Queteletových, Townsendových, Malthusových, Humových, Grayových, Doubledayových, z děl W. P. Alisona, A. Alisona, Hardcastla, Price, Fauchera, MacCullocha aj. a připojuje k nim své kritické poznámky. Zabývá se rovněž otázkami agronomie a agrochemie a čte k tornu práce Liebigovy a Johnstonovy.
   Engels považoval za nesmírně důležité, aby vedení proletářské strany bylo v nadcházejících revolučních bojích vyzbrojeno vojenskými znalostmi, a proto studuje dál dějiny a teorii vojenství.
První polovina srpna Marx čte novou knihu P. J. Proudhona „Obecná idea revoluce devatenáctého století“ („LʼIdée générale da le Révolution au XIXe siècle“). Považuje tuto knihu za přímý útok proti komunismu, a proto ji zamýšlí kritizovat v tisku. V dopisech Engelsovi podrobně vykládá obsah knihy a žádá ho, aby mu napsal, co si o ní myslí.
Kolem 2. srpna Engels píše Marxovi, že ho v Manchesteru stále sleduje policie, a žádá ho, aby uložil stranické dokumenty do bezpečí.
Kolem 8. srpna Charles Dana, redaktor pokrokového amerického buržoazního listu „New-York Daily Tribune“, Marxovi navrhuje, aby s listem spolupracoval. Marx Danův návrh ochotně přijímá, neboť chce využít spolupráce s tímto listem k tomu, aby působil na veřejné mínění a objasňoval důležité otázky z hlediska dělnické třídy. Marx spolupracoval s „New-York Daily Tribune“ přes deset let; oficiálně byl dopisovatelem listu Marx, ale velmi mnoho příspěvků napsal na jeho žádost Engels, protože Marx byl zaneprázdněn prací na svém ekonomickém díle.
8. a 14. srpna Marx se obrací na Engelse s prosbou, aby napsal pro „New-York Daily Tribune“ sérii článků o revoluci 1848—1849 v Německu.
Druhá polovina
srpna—říjen
Engels se seznamuje s knihou P. J. Proudhona „Obecná idea revoluce devatenáctého století“ a píle kritický rozbor této knihy, ve kterém odhaluje autorovy reformistické a anarchistické názory. Rozbor posílá Marxovi, který z něho chce vyjít při své zamýšlené práci proti Proudhonovi.
Po 18. srpnu Marx dostává od Bermbacha z Kolína nad Rýnem zprávu o tom, jak pokračuje vyšetřování proti čelným představitelům Svazu komunistů, zatčeným v květnu 1851.
21. srpna 1851.—
24. září 1852
Engels píše sérii ělánků „Revoluce a kontrarevoluce v Německu“. Články byly uveřejňovány od 25. října 1851 do 23. října 1852 v „New-York Daily Tribune“ s Marxovým podpisem. Články objasňují z pozic historického materialismu předpoklady, charakter a hybné síly buržoazně demokratické revoluce z let 1848—1849 v Německu.
Konec srpna Ernst Jones sděluje Marxovi, že v 16. čísle chartistického listu „Notes to the People“, jehož je redaktorem, přetiskl Marxův článek o červnovém povstání pařížských dělníků z „Neue Rheinische Zeitung“. Marx a Engels navazují spolupráci s listem „Notes to the People“, píší pro něj články a pomáhají jej redigovat. Prostřednictvím chartistického tisku se Marx a Engels snaží získat ideový vliv na anglický proletariát a pomoci Jonesovi a jeho stoupencům obnovit chartistické hnutí na nové, socialistické základně. Podporují Jonese proti Harneyovi, který se v době, kdy chartistieké hnutí upadalo, dostal do vleku maloburžoazních živlů a zběhl z proletářských pozic.
Září Marx a Engels se dovídají z novin, že v Paříži byli zatčeni členové Willichovy a Schapperovy frakce a že bylo zahájeno vyšetřování takzvaného německo-francouzského spiknutí.
11. září V dopise Weydemeyerovi kritizuje Marx program a taktiku italského buržoazního revolucionáře Mazziniho a upozorňuje na to, že Mazzini nechápe, jak důležité by bylo pro boj za národní osvobození Itálie, kdyby byla agrární otázka vyřešena ve prospěch rolnictva.
23. a 26. září Marx a Engels zaujímají ve svých dopisech kritické stanovisko k manifestu „Jaká bude příští válka?“, který napsal účastník německé revoluce z let 1848—1849 maloburžoazní demokrat Techow.
Konec září — říjen Marx zkoumá, jaký vliv má strojová výroba na práci dělníků, a studuje k tomu knihy o dějinách techniky. Dělá si mnoho výpisků z děl Poppeovýeh, Beckmannových a Urových.
Říjen Marx a Engels bojují proti pokusům maloburžoazních emigrantů odvést pozornost proletariátu od skutečných úkolů revolučního hnutí a bedlivě sledují činnost Gottfrieda Kinkela, který se ve Spojených státech amerických pokusil uskutečnit dobrodružný nápad s „německo-americkou revoluční půjčkou“. Marx posílá členu Svazu komunistů Adolphu Clussovi do Washingtonu instrukce, jak bojovat proti Kinkelovi.
Říjen 1851 — 1852 Engels pokračuje ve studiu ruštiny a jiných slovanských jazyků a studuje také dějiny a literaturu slovanských národů. Seznamuje se s Bowringovou „Ruskou antologií“ a dělá si z ní výpisky o Lomonosovovi, Děržavinovi, Sumarokovi, Bogdanovičovi, Cheraskovovi, Karamzinovi, Žukovském, Krylovovi a o jiných ruských spisovatelích 18. a počátku 19. století. Čte rovněž v originále díla ruské klasické literatury, Puškinova „Evžena Oněgina“ a „Měděného jezdce“, Gribojedovovo „Hoře z rozumu“ a překládá prózou několik strof z 1. kapitoly „Evžena Oněgina“.
Po 2. říjnu Marx dostává dopis od Freiligratha, který píše, že vydavatel Löwenthal definitivně odmítl vydat Marxovo dílo o politické ekonomii. I jiné Marxovy pokusy najít v Německu nakladatele pro svou práci končí nezdarem.
4. října Marx píše prohlášení ke zprávě v augsburské „Allgemeine Zeitung“ z 30. září 1851, v níž ho pomlouvají a napadají v souvislosti se zatčením členů Svazu komunistů v Německu. Prohlášení bylo otištěno v „Kölnische Zeitung“ 9. října a zkráceně v „Allgemeine Zeitung“ 18. října.
16. října Marx se obrací na Weydemeyera, který se přestěhoval do USA, aby se tam pokusil vydat jako brožuru anglický překlad „Manifestu Komunistické strany“, otištěný roku 1850 v chartistickém časopisu „Red Republican“. Avšak vydat „Manifest Komunistické strany“ v Americe se nepodařilo.
31. října Marx navrhuje Weydemeyerovi zorganizovat v Americe vydávání kapesní edice, v níž by mohly vyjít některé Marxovy, Engelsovy, Wolffovy a Weerthovy články z „Neue Rheinische Zeitung“, jakož i Marxovy a Engelsovy články proti Heinzenovi z „Deutsche-Brüsseler-Zeitung“, s tím, že by tam později mohly vycházet nové aktuální brožury. Edici se nepodařilo uskutečnit.
Kolem 5.—15. listopadu Marx je na návštěvě u Engelse v Manchesteru.
Druhá polovina
listopadu
Marx se seznamuje s Proudhonovou prací „Bezplatný úvěr“ („Gratuité du crédit“) a zaujímá k ní ostře odmítavé stanovisko.
24. a 27. listopadu Marx a Engels si píší o plánech na uveřejnění Marxova díla o politické ekonomii.
1. prosince Marx se pokouší zorganizovat protestní kampaň proti kolínskému procesu, inscenovanému pruskou policií proti čelným představitelům Svazu komunistů, a přimět tisk, aby přestal zamlčovat fakta svědčící ve prospěch obžalovaných. Posílá dopisy, v nichž odhaluje pruské úřady, do Paříže k otištění ve francouzském tisku. Zároveň žádá Wilhelma Wolffa, aby napsal podobné dopisy pro americký a švýcarský tisk, a Engelse pro anglický. Avšak vyvolat protestní tiskovou kampaň se nepodařilo.
   Marx navazuje spojení s německými dělníky Stechanem, Gümplem aj., kteří vystupovali v londýnském Německém dělnickém vzdělávacím spolku proti Willichově a Schapperově frakci.
Po 1. prosinci Marx dostává od Freiligratha zprávu, že Lassalle má v úmyslu založit v Německu akciovou společnost pro vydání Marxova díla o politické ekonomii. Marx tento plán odmítá.
3. prosince V dopise Marxovi podává Engels pronikavou charakteristiku kontrarevolučního převratu, který provedl 2. prosince ve Francii Ludvík Bonaparte. Některé myšlenky z tohoto dopisu rozvedl Marx ve svém díle „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“.
Kolem 9. prosince 1851
— začátek ledna 1852
Marx dostává z Paříže od Heinova tajemníka Reinhardta řadu podrobných informací o politické situaci a náladě ve Francii v předvečer státního převratu z 2. prosince i po něm. Některých informací z těchto dopisů použil Marx v „Osmnáctém brumairu Ludvíka Bonaparta“.
Druhá polovina
prosince
Weydemeyer píše Marxovi a Engelsovi, že v New Yorku zamýšlí vydávat týdeník „Die Revolution“, a posílá jim program tohoto listu. Zároveň je žádá o články pro tento časopis a sděluje jim, že má v úmyslu otisknout v „Revolution“ některé jejich starší články i články jejich spolubojovníků.
16. prosince Engels radí Marxovi, aby napsal článek o státním převratu z 2. prosince ve Francii pro časopis „Revolution“.
Kolem 19. prosince Marx a Engels jednají s Wilhelmem Wolffem, Ferdinandem Wolfem, Weerthem, Freiligrathem a Eccariem o článcích pro Weydemeyerův časopis „Revolution“.
Asi 19. prosince l851
— asi 25. března 1852
Marx píše „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“. V tomto díle podává Marx hluboké zevšeobecnění historických zkušeností z revoluce v letech 1848—1849 a obohacuje své revoluční učení novými myšlenkami. Rozvíjí teorii proletářské revoluce a diktatury proletariátu a poprvé formuluje základní poučku, že dělnická třída musí rozbít buržoazní státní mašinérii.
Asi 20. prosince 1851
— asi 3. ledna 1852
Engels je u Marxe v Londýně.
27. prosince Marx žádá Freiligratha, aby napsal pro časopis „Revolution“ novoroční báseň.

1852
Leden 1852 —
březen 1853
Engels studuje dějiny vojenství a zvláštní pozornost věnuje válkám v období revoluce z let 1848—1849, zejména uherskému a italskému tažení, protože zamýšlí napsat dějiny těchto tažení. Čte práce Clausewitzovy, Jominiovy, Willisenovy, Hofstetterovy, Küntzelovy, Görgeyovy a mnoha dalších.
1. ledna Marx posílá Weydemeyerovi k otištění první kapitolu „Osmnáctého brumairu Ludvíka Bonaparta“.
2. — 24. ledna Marx je těžce nemocen, jen s přemáháním pokračuje v práci na „Osmnáctém brumairu Ludvíka Bonaparta“.
6. ledna V New Yorku vychází první číslo časopisu „Revolution“, ve kterém je otištěna část Marxova a Engelsova „Třetího mezinárodního přehledu“ z „Neue Rheinische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“. Dále je tam oznámení, že v časopise vyjdou Marxovy práce „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“ a „Nové objevy socialismu, aneb ‚Obecná idea revoluce devatenáctého století‘ P. J. Proudhona“. Tuto práci Marx nenapsal, protože časopis „Revolution“ přestal po 2. čísle vycházet.
9. ledna Jenny Marxová tlumočí v dopise Weydemeyerovi Marxovu prosbu, aby časopis „Revolution“ objasnil americké veřejnosti postavení kolínských obžalovaných, protože německý maloburžoazní emigrantský tisk v Americe, který je pod Kinkelovým vlivem, o této otázce záměrně mlčí.
Polovina ledna V Londýně se za Marxovy podpory tvoří z dělníků, kteří se rozešli s Willichovou a Schapperovou frakcí, nový německý dělnický spolek v čele se Stechanem.
15. ledna Marx se účastní schůze londýnského kraje Svazu komunistů, kde se předčítá dopis z Kolína nad Rýnem o průtazích ve vyšetřování kolínských obžalovaných.
23. ledna Engels píše pro časopis „Revolution“ článeko Anglii, v němž se na základě svého studia zabývá otázkou, zda kontinentální armády mohou provést invazi na britské ostrovy. Článek nebyl uveřejněn, protože časopis přestal vycházet.
28. ledna Engels píše z Marxova podnětu do redakcí listu „Times“ a „The Daily News“ dopisy o zvůli pruské vlády vůči kolínským obžalovaným a jeden z těchto dopisů posílá Marxovi. Marx tento dopis s podpisem „Prus“ odesílá 29. ledna do redakce „Times“. Ale Marxovy a Engelsovy pokusy přimět anglický oílciální tisk, aby informoval veřejnost o postavení kolínských obžalovaných, zůstaly bezúspěšné.
30. ledna Marx se informuje u Weydemeyera, zda by bylo možno vydat jeho dílo o politické ekonomii v Americe.
Únor Na Marxe doléhají těžké materiální starosti, musí dát do zastavárny své šaty, takže ani nemůže chodit do knihovny. Od usilovné noční práce ho velmi bolí oči.
Únor — počátek
dubna
Engels píše pojednání „Skutečné příčiny poměrné pasivity francouzského proletariátu v prosinci minulého roku“. Práce byla otištěna na pokračování 21. února, 27. března a 10. dubna 1852 v časopise „Notes to the People“.
4. února Marx píše Engelsovi, že má v úmyslu získat pro spolupráci s listem „Revolution“ Szemera a Perczela, účastníky maďarské revoluce z let 1848—1849.
Polovina února Engels je zavalen prací v kanceláři hrmy „Ermen & Engels“ a stěží nachází čas, aby psal články pro „New-York Daily Tribune“ a „Notes to the People“.
18. února Marx posílá Engelsovi další materiál k jeho práci „Revoluce a kontrarevoluce v Německu“ a radí mu, aby ostřeji kritizoval levé křídlo frankfurtského Národního shromáždění.
Kolem 19. února Na řádné schůzi londýnského kraje Svazu komunistů je na Marxův návrh vyloučen W. Hirsch, který byl odhalen jako agent pruské policie. V souvislosti s tím se schůze usnáší, aby se pravidelné týdenní schůze členů Svazu komunistů konaly jinde a v jinou dobu.
20. února Marx dostal zprávu, že časopis „Revolution“ přestal vycházet, a žádá Weydemeyera, aby se pokusil vydat v Americe „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“jako samostatnou brožuru.
24. února Marx dostává pozvánku na banket na počest čtvrtého výročí únorové revoluce z roku 1848, uspořádaný z podnětu vůdců francouzské maloburžoazní emigrace v Londýně. Marx se banketu neúčastní.
27. února Engels, který neustále sleduje vývoj anglického hospodářství a politiky, rozebírá v dopise Weydemeyerovi hospodářskou a politickou situaci země a slibuje, že mu pošle článek na toto téma. Ale protože Weydemeyer nemohl článek publikovat, Engels od svého úmyslu upustil.
3. března Marx píše do „Kölnisehe Zeitung“ prohlášení, v němž odmítá tvrzení tohoto listu, že prý má styky s A. Majerem, členem Willichovy a Schapperovy frakce, který byl obžalován z účasti na takzvaném německo-francouzském spiknutí. Prohlášení bylo otištěno v „Kölnische Zeitung“ 6. března.
   Marx upozorňuje v dopise Engelse, že policie čte jejich korespondenci.
5. března Marx vysvětluje v dopise Weydemeyerovi, v čem je jeho přínos k pochopení úlohy tříd a třídního boje v dějinách, totiž: „1) že existence tříd je spjata pouze s určitými historickými vývojovými fázemi výroby; 2) že třídní boj vede nutně k diktatuře proletariátu; 3) že sama tato diktatura je jen přechodem k zrušení veškerých tříd a k beztřídní společnosti.“
Druhá polovina března Marx dostává od Clusse zprávu o činnosti předáků německé maloburžoazní emigrace v Americe.
18. března V dopise Marxovi vyslovuje Engels naději, že firma „Ermen & Engels“ bude brzy likvidovat a že se pak bude moci přestěhovat do Liverpoolu, kde nebude tolik zaneprázdněn obchodními záležitostmi svého otce a bude se moci více věnovat vědecké a stranické činnosti. Píše také, že udělal velké pokroky v ruské gramatice a že už má v ruštině velkou slovní zásobu.
24. března Na řádné schůzi londýnského kraje Svazu komunistů podává Marx zprávu o činnosti Clusse a Weydemeyera v Americe, zejména o jejich vystoupení proti Heinzenovi a Kinkelovi. Schůze Clussovu a Weydemeyerovu činnost schválila.
25. března Marx odesílá Weydemeyerovi závěrečnou část „Osmnáctého brumairu Ludvíka Bonaparta“.
   Marx píše Weydemeyerovi, že Ernest Jones zamýšlí vydávat nový chartistický list a že se proto mezi chartistickými dělníky sbírají finanční prostředky.
Kolem 13. dubna Engels odjíždí po několikadenní návštěvě u Marxe z Londýna do Manchesteru.
14. dubna Marxovi umírá nejmladší dceruška Františka. Peníze na pohřeb si musí Marx vypůjčit u svého souseda, francouzského emigranta.
16. dubna Marx dostává od Weydemeyera zprávu, že vydání brožury „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“ v Americe se pro nedostatck peněz zdrželo.
Kolem 24. dubna Marx se z Weydemeyerova dopisu dovídá, že v Americe bude možno vydat „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“ díky pomoci jednoho německého dělníka, emigranta, který na tento účel věnoval své úspory, 40 dolarů.
30. dubna Marx se Engelsovi zmiňuje o svém plánu napsat společně s ním několik „politických portrétů“ předáků německé maloburžoazní emigrace. Píše, že vydání tohoto pamfletu se ujme maďarský emigrant Bangya, Szemerův a Perczelův známý (jak se později ukázalo, byl Bangya tajný policejní agent). Marx žádá Engelse, aby mu poslal charakteristiky některých předáků emigrace, které jsou v jeho dopisech Engelsovi i v jiných materiálech, a aby také napsal několik poznámek o Willichovi.
Květen Marx a Engels sbírají materiál pro pamflet o předácích německé maloburžoazní emigrace. Obracejí se na Dronka, Wilhelma Wolffa, Clusse, Freiligratha, Weydemeyera aj., aby jim poslali životopisná data o některých z těchto lidí, a začínají psát pamflet „Velikáni emigrace“.
Kolem 4. května Dana navrhuje Marxovi, aby napsal pro „New-York Daily Tribune“ několik článků o aktuálních událostech v Anglii.
Kolem 19. května V New Yorku vychází Marxův „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“ v prvním čísle časopisu „Revolution“, který byl obnoven jako neperiodická publikace.
21. května Společníci firmy „Ermen & Engels“ projednali platové podmínky, za kterých bude Engels pracovat v kanceláři firmy. Díky tomu může Engels zvýšit pomoc poskytovanou Marxově rodině.
Konec května —
druhá polovina června
Marx přijel k Engelsovi do Manchesteru. Pracují spolu na pamfletu „Velikáni emigrace“.
18. června Marx píše své ženě, aby odevzdala Jonesovi několik článků určených k uveřejnění v novém chartistickém listu „The Peopleʼs Paper“, který začal vycházet v květnu 1852. Marx pomáhá Jonesovi redigovat list, hlavně rubriku zpráv z ciziny, a také urovnat finanční záležitosti listu. Dík Marxovi, který i později tomuto chartistickému orgánu všemožně pomáhal, vzrostl počet předplatitelů a list získal na vážnosti.
Kolem 25.—28. června Po návratu z Manchesteru diktuje Marx své ženě a Dronkovi text pamfletu „Velikání emigrace“. Jeden exemplář rukopisu odevzdává Bangyovi a druhý si ponechává.
Konec června Marx a Engels dostávají od Weydemeyera zprávu, že založil v New Yorku obec Svazu komunistů. Weydemeyer je žádá, aby mu posílali pravidelně dokumenty Svazu, aby s nimi mohl seznamovat členy obce.
Červenec—srpen Marx se znovu pouští do studia v knihovně Britského muzea; studuje mnoho děl o všeobecných dějinách, o dějinách státních zřízení, o dějinách kultury, o postavení ženy v různých dobách. Dělá si výpisky z děl Machiavelliho, Hülfmanna, Wachsmutha, Sismondiho, Eichhorna, Bouterweka, Junga, Ségura a dalších.
Začátek července —
srpen
Engels studuje knihu madarského vojevůdce Görgeye „Můj život a činnost v letech 1848—1849“, dělá si poznámky na okrajích a čte i jiné práce o uherském tažení z let 1848 až 1849.
Srpen — říjen Marxa Engels pozorně sledují, jak se němečtí maloburžoazní emigranti perou o peněžní fond, který sehnal Kinkel jako „německo-americkou revoluční půjčku“.
Začátek srpna Marx a Engels se dovídají, že kolínský proces proti komunistům byl opět o tři měsíce odložen.
2. srpna Marx píše do „New-York Daily Tribune“ článek o politických stranách v Anglii. Článek, který Engels přeložil do angličtiny, posílá Marx 6. a 10. srpna do New Yorku jako dva samostatné články s názvy: „Volby v Anglii. — Toryové a whigové“ a „Chartisté“. Články byly otištěny 21. a 25. srpna.
12.—22. srpna Engels píše XVII. článek ze série „Revoluce a kontrarevoluce v Německu“, v němž na základě zkušeností z dějin válek a revolucí formuluje základní poučky vědeckého komunismu o ozbrojeném povstání.
Polovina srpna — září Marx se dotazuje Lassalla, Ebnera, Streita a Nauta, zda by bylo možné vydat v Německu „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“. Ale všechny pokusy vydat tento spis v Německu byly marné.
Kolem 16. srpna Marx píše článek odhalující protilidovou podstatu anglického volebního systému. Článek, přeložený Engelsem do angličtiny, posílá 20. a 27. srpna do New Yorku jako dva samostatné články s názvy: „Volební korupce“ a „Výsledky voleb“. „New-York Daily Tribune“ uveřejnila články 4. a 11. září.
Kolem 19. srpna Ve snaze pomoci Engelsovi v jeho studiu vojenské vědy problíží Marx v knihovně Britského muzea literaturu o vojenských otázkách a posílá Engelsovi její seznam.
19. srpna Marx dostává dopis od Bermbacha, který ho informuje o situaci kolínských obžalovaných a o tom, že policie provedla u různých osob v Kolíně nad Rýnem prohlídky a že slídila po Marxových dopisech.
   Marx se obrací na lipského nakladatele Brockhause s návrhem, že by pro jeho edici „Gegenwart“ [„Přítomnost“] napsal přehled „Současná ekonomická literatura v Anglii od roku 1830 do roku 1852“. Brockhaus Marxův návrh odmítl.
Začátek září Marx prožívá krutou nouzi. Nemá peníze na lékaře a léky pro nemocné členy rodiny: ženu, dceru Jenny a pomocnici v domácnosti Helenu Demuthovou. Celý týden se Marxova rodina živí jen chlebem a bramborami.
Po 2. září —
asi 21. září
Marx se rozhodl uveřejnit „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“ anglicky; Engels na jeho žádost rediguje překlad první kapitoly, který pořídil člen Svazu komunistů Pieper.
28. září V článku „Činnost Mazziniho a Kossutha. — Spojenectví s Ludvíkem Napoleonem. — Palmerston“ varuje Marx vůdce italské a maďarské revoluční emigrace před nebezpečím, že bonapartistické kruhy zneužijí národního hnutí. Článek vyšel 19. října.
Říjen — 12. listopad Marx, Engels a jejich přátelé pozorně sledují soudní proces proti vedoucím představitelům Svazu komunistů, zahájený 4. října v Kolíně nad Rýnem a inscenovaný pruskou vládou. Všemožně se snaží pomoci obhájcům obžalovaných dokázat před soudem neudržitelnost obžaloby. Posílají různými cestami do Kolína dokumenty a materiály odhalující machinace pruské policie.
2.—23. října V chartistiekém listu „Peopleʼs Paper“ vycházejí Marxovy články z „New-York Daily Tribune“: „Volby v Anglii. — Toryové a whigové“, „Chartisté“, „Volební korupce“ a „Výsledky voleb“ jako série článků se společným názvem „Všeobecné volby ve Velké Británii“.
První polovina října Marx a Engels jsou znepokojeni průtahy s vydáním pamfletu „Velikáni emigrace“ a obracejí se na Weertha, Dronka aj. s žádostí, aby vyšetřili, kdo to vlastně je Bangya a vydavatelé, kteří prý Bangyovi slíbili pamflet vydat.
12. října Marx píše článek o hospodářské a politické situaci v Anglii. Článek, přeložený Engelsem do angličtiny, posílá 15. a 19. října do New Yorku jako dva příspěvky s názvy: „Pauperismus a svoboda obchodu. — Blížící se obchodní krize“ a „Politické důsledky horečného podnikání“. „New-York Daily Tribune“ články otiskla 1. a 2. listopadu.
16. října Marx píše článek o postavení politických stran v Anglii. Článek, přeložený Engelsem do angličtiny, posílá 2. a 9. listopadu do New Yorku jako dva příspěvky. První byl otištěn v „New-York Daily Tribune“ 29. listopadu pod názvem „Politické strany a perspektivy“, druhý byl otištěn 25. listopadu bez názvu.
Kolem 20. října Marx dostává od Clusse 130 výtisků brožury „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“, kterou vydal Weydemeyer New Yorku.
23. října V „New-York Daily Tribune“ je uveřejněn Engelsův XIX. článek ze série „Revoluce a kontrarevoluce v Německu“. Poslední, XX. článek, který Engels slíbil, v listu nevyšel.
25. října Marx navrhuje Engelsovi, aby po skončení kolínského procesu proti komunistům napsali společně „Objasnění pro veřejnost“, kde by odhalili činnost pruské vlády.
   Marx sděluje Engelsovi, že je v Londýně policejně sledován.
Po 26. říjnu Marx se Weerthovým prostřednictvím dovídá od berlínského nakladatele Dunckera, že vydavatel, o němž Bangya říkal, že je ochoten vydat pamflet „Velikáni emigrace“, neexistuje.
28. října Marx píše prohlášení, v němž vyvrací pomlouvačné výpady „Times“ a „Daily News“ proti kolínským obžalovaným a jejich londýnským přátelům. Toto prohlášení, podepsané Engelsem, Ferdinandem Freiligrathem, Marxem a Wilhelmem Wolffem, bylo otištěno 28. října v listu „The Spectator“ a 30. října v „Peopleʼs Paper“, „The Morning Advertiser“, „The Examiner“ a „The Leader“.
Konec října —
začátek prosince
Marx píše „Odhalení o kolínském procesu proti komunistům“.
Po 12. listopadu Marx a Engels se dovídají z novin rozsudek nad kolínskými obžalovanými: sedm jich bylo odsouzeno k vězení od tří do šesti let a pouze čtyři byli osvobozeni.
16. listopadu Marx píše do redakce „New-York Daily Tribune“ prohlášení k pomlouvačné kampani, kterou rozpoutal maloburžoazní tisk v souvislosti s jeho článkem „Činnost Mazziniho a Kossutha. — Spojenectví s Ludvíkem Napoleonem. — Palmerston“. Prohlášení bylo otištěno 1. prosince.
17. listopadu Na schůzi londýnského kraje Svazu komunistů předkládá Marx návrh na rozpuštění Svazu komunistů, který po nástupu reakce v Evropě a po zatčení vedoucích činitelů Svazu fakticky přestal existovat. Návrh byl přijat.
20. listopadu Marx a Engels posílají do redakce „Morning Advertiser“ „Závěrečné prohlášení k nedávnému kolínskému procesu“. Prohlášení, podepsané Engelsem, Ferdinandem Freiligrathem, Marxem a Wilhelmem Wolffem, bylo v tomto listu uveřejněno 29. listopadu.
29. listopadu Engels píše na Marxovu žádost pro „New-York Daily Tribune“ článek „Nedávný proces v Kolíně“. Článek, podepsaný Marxovým jménem, byl otištěn 22. prosince.
Konec listopadu
— prosinec
Vedení pruské policie dostává informaci, že Marx zamýšlí vydat brožuru, v níž chce odhalit osnovatele kolínského procesu proti komunistům, a vydává příkaz, aby brožura byla hned, jak vyjde, zkonfiskována. Zároveň žádá policii jiných zemí, zvláště belgickou, aby učinila podobná opatření.
3. prosince Marx kategoricky žádá Bangyu, aby mu sdělil, proč se vydání brožury „Velikáni emigrace“ tak protahuje, a žádá rovněž vysvětlení, proč mu Bangya uvedl fiktivního nakladatele.
6. a 7. prosince Marx posílá rukopis brožury „Odhalení o kolínském procesu proti komunistům“ k vydání Schabelitzovi do Švýcarska a Clussovi do Ameriky.
7. prosince Marx posílá Clussovi do Ameriky výzvu k pomoci odsouzeným v kolínském procesu a jejich rodinám a navrhuje ustavit k tomuto účelu výbor. Výzva, podepsaná Marxem, Engelsem, Liebknechtem, Freiligrathem, Dronkem, Wilhelmem Wolffem, Jonesem, J. G. Eccáriem, Lochnerem, Pfänderem, Pieperem aj., byla uveřejněna v lednu 1853 v „California Staats-Zeitung“ a v „New-Yorker Criminal-Zeitung“.
   V dopise Clussovi kritizuje Marx knihu P. J. Proudhona o státním převratu Ludvíka Bonaparta.
Kolem 10. prosince Marx píše pro „New-York Daily Tribune“ článek „Parlament. — Hlasování 26. listopadu. — Disraeliho rozpočet“, v němž ukazuje třídní podstatu britské daňové soustavy. Článek, přeložený do angličtiny Pieperem, byl otištěn 28. prosince.
Kolem 14. prosince Nakladatel Schabelitz sděluje Marxovi, že sev Basileji začala tisknout brožura „Odhalení o kolínském procesu proti komunistům“.
17. prosince 1852
a 11. ledna 1853
Marx píše články „Porážka vlády“ a „Vláda přestárlých. — Vyhlídky koaliční vlády atd.“ o reakční politice toryovské vlády Derby-Disraeli a koaliční vlády Aberdeenovy, která ho vystřídala. Články byly otištěny v „New-York Daily Tribune“ 7. a 28. ledna.
Druhá polovina prosince
1852 — 10. ledna 1853
Engels je na návštěvě u Marxe v Londýně.
Po 27. prosinci Marx se dovídá, že Bangya je ve spojení s pruskou policií a že jí podle všeho dal rukopis „Velikáni emigrace“ do rukou. Marx a Engels se rozhodli odhalit Bangyu při první příležitosti v tisku.

1853
Leden—březen Marx studuje teorii peněz a jiné otázky politické ekonomie a zároveň dějiny kultury a dějiny Slovanů. Dělá si výpisky z prací Galianiho, Wachsmutha aj.
   Marx písemně jedná s Clussem o vydání „Odhalení o kolínském procesu proti komunistům“ v Americe.
Druhá polovina ledna V Basileji vychází Marxova brožura „Odhalení o kolínském procesu proti komunistům“.
21. ledna Marx píše článek „Volby. — Finanční komplikace. — Vévodkyně ze Sutherlandu a otroctví“, v němž objasňuje, jakým způsobem vyvlastňovali pozemkoví magnáti rolníky na skotské vysočině. Článek, přeložený Engelsem do angličtiny, vyšel 9. února v „New-York Daily Tribune“ a zkráceně 12. března v „Peopleʼs Paper“.
28. ledna Marx poprvé píše sám anglicky článek s názvem „Trest smrti. — Pamflety pana Cobdena. — Opatření Anglické banky“. Článek, v němž rozebírá sociální příčiny růstu zločinnosti v kapitalistické společnosti, byl otištěn v „New- York Daily Tribune“ 18. února.
11. a 22. února Marx píše články „Povstání v Itálii. — Britská politika“ a „Atentát na Františka Josefa. — Milánské povstání. — Britská politika. — Projev Disraeliho. — Napoleonova závěť“. Články byly otištěny V „New-York Daily Tribune“ 25. února a 8. března.
12. února Marx dostává Jonesovým prostřednictvím pozvání výkonného výboru Národního chartistického sdružení na veřejné shromáždění chartistů konané 22. února.
4. března Marx píše článek „Nucené vystěhovalectví. — Kossuth a Mazzini. — Otázka emigrantů. — Volební korupce v Anglii. — Pan Cobden“. Článek byl uveřejněn 22. března v „New-York Daily Tribune“ a zkráceně 16. dubna v „Peopleʼs Paper“.
Kolem 7.—10. března Marx těžce onemocněl zánětem jater.
9. března Marx dostává od Schabelitze zprávu, že v bádenské pohraniční obci Weil zabavila policie 2000 výtisků brožury „Odhalení o kolínském procesu proti komunistům“, které měly být dodány do Německa.
18. března Marx píše článek „Kossuth a Mazzini. — Intriky pruské vlády. — Rakousko-pruská obchodní smlouva. — ‚Times‘ a emigranti“. V tomto článku se Marx zmiňuje o tom, že policie zabavila a zničila celý náklad brožury „Odhalení o kolínském procesu proti komunistům“ vydané ve Švýcarsku. Článek byl uveřejněn v „New-York Daily Tribune“ 4. dubna.
25. března Cluss píše Marxovi, že bostonský list „Neu-England-Zeitung“ [„Novoanglické noviny“] otiskuje na pokračování „Odhalení o kolínském procesu proti komunistům“. Marx mu navrhuje, aby se pokusil vydat tuto práci jako separátní brožuru. „Odhalení“ vychází v nakladatelství „Neu-England-Zeitung“ jako brožura kolem 24. dubna.