Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Povstání v Itálii. — Britská politika
Londýn, v pátek 11. února 1853
Z politické apatie, která tu tak dlouho vládla pod přírodním příkrovem husté mlhy, vyburcovaly náhle veřejnost revoluční zvěsti z Itálie. Došla telegrafická zpráva, že 6. t. m. vypuklo v Miláně povstání, že Mazzini a Kossuth vydali prohlášení, že Kossuth ve svém prohlášení vyzýval Maďary v rakouské armádě, aby se přidali k revolucionářům, že povstání bylo zpočátku potlačeno, ale později vzplanulo znovu, že rakouská posádka v arzenálu byla pobita atd. a že milánské brány byly uzavřeny. Francouzské vládní listy sice sdělují další dvě zprávy, první z Bernu z 8. t. m. a druhou z Turína z 9. t. m., v nichž se oznamuje, že 7. t. m. bylo povstání nadobro potlačeno. Avšak přátelé Italů pokládají za dobré znamení, že anglické ministerstvo zahraničních věcí je už dva dny bez přímých zpráv.
V Paříži kolují pověsti, že v Pise, Lucce i v jiných městech propukly silné nepokoje.
V Turíně se po zprávě rakouského konzula narychlo sešla vláda k poradě o událostech v Lombardii. První zprávy došly do Londýna 9. února; je zajímavé, že je to zároveň výroční den vyhlášení římské republiky roku 1849[348], popravy Karla I. roku 1649 a sesazení Jakuba II. roku 1689.
Pokud jde o vyhlídky nynějšího povstání v Miláně, je málo naděje na úspěch, ledaže by některé rakouské pluky přešly na stranu povstalců. Čekám každým dnem, že dostanu soukromé dopisy z Turína; pak vám snad budu moci podat podrobnou zprávu o celé té události.
V tisku se několik vypovězených Francouzů rozepsalo o tom, jaká vlastně je ta amnestie, kterou před nedávnem vyhlásil Ludvík Napoleon. Victor Frondes (bývalý důstojník) napsal do bruselského listu „Nation“[349], že s údivem četl v seznamu amnestovaných své jméno, protože se amnestoval sám už před pěti měsíci tím, že uprchl z Alžírska.
„Moniteur“ původně ohlašoval, že má být amnestováno 3000 vypovězených, takže v proskripčních seznamech zůstane už jen asi 1200 občanů. Za několik dní nato týž pramen sděloval, že milost dostalo 4312 osob, neboli Ludvík Napoleon vlastně omilostnil o stovku osob víc, než jich předtím odsoudil. Jen z Paříže a departementu Seine bylo vypovězeno na 4000 lidí. Z těch bylo omilostněno jen 226. Z departementu Hérault bylo vypovězeno 2611 lidí, amnestovaných je 299. Na Nièvre připadá 1478 obětí, z nichž 1100 byli otcové rodin průměrně s třemi dětmi; propuštěno bylo 180 osob. V departementu Var se vrátilo z vyhnanství 687 lidí z 2181. Z 1200 republikánů deportovaných do Cayenne dostalo milost jen několik, a to právě ti, kterým se už podařilo z trestanecké kolonie uprchnout. Těch, kteří byli deportováni do Alžírska a nyní propuštěni, je sice mnoho, ale stejně je to jen nepatrná část všech těch, kteří byli vyvezeni do Afriky; jejich celkový počet se odhaduje na 12 000. Uprchlíků, kteří nyní žijí v Anglii, Belgii, Švýcarsku a Španělsku, se až na zcela ojedinělé výjimky dekret o amnestii vůbec netýká. Na druhé straně je v seznamech omilostněných uvedeno mnoho osob, které nikdy neodjely z Francie anebo už dávno dostaly povolení se vrátit; dokonce jsou tam některá jména uvedena několikrát. Nejhnusnější však je, že se seznamy hemží jmény osob, o nichž je dobře známo, že byly pobity za krvavých prosincových „battues“[a].
Včera bylo zahájeno nové zasedání parlamentu. Důstojný úvod k budoucím činům „tisícileté“ vlády tvoří scéna, která se odehrála ve sněmovně lordů: Hrabě Derby se zeptal hraběte Aberdeena, jaká opatření zamýšlí vláda předložit parlamentu k rokování; Aberdeen na to odpověděl, že už dříve při jiné příležitosti vysvětlil své zásady a že by nebylo vhodné, aby je opakoval; že jakákoli další prohlášení předtím, než předstoupí před poslaneckou sněmovnu, by byla předčasná. A tu se rozpředl velmi podivný dialog, při němž hrabě Derby mluvil a hrabě Aberdeen jen významně pokyvoval hlavou.
Hrabě Derby: „Rád bych se zeptal urozeného lorda, jaká opatření zamýšlí předložit ctihodným lordům během zasedání sněmovny?“
Několik vteřin je ticho, urozený lord se nehýbá.
Hrabě Derby: „Znamená snad mlčení, že nehodláte předložit žádná opatření?“ (Smích.)
Hrabě Aberdeen mumlá cosi nesrozumitelného.
Hrabě Derby: „Mohl bych se s dovolením zeptat, jaká opatření budou předložena této sněmovně?“
Žádná odpověď.
Lord kancléř podává návrh na odročení a ctihodní lordové návrh přijímají.
Přejdeme-li ze sněmovny lordů do „sněmovny věrných poddaných Jejího Veličenstva“, zjistíme, že hrabě Aberdeen svým mlčením ozřejmil program vlády mnohem pádněji než lord John Russell svým velice dlouhým a vážným projevem včera večer. Stručné resumé tohoto projevuje: „nejde o opatření, nýbrž o lidi“; odložit všechny závažné parlamentní otázky o rok, zato po celou tu dobu řádně vyplácet platy ministrům Jejího Veličenstva. Lord John Russell vyjádřil záměry vlády přibližně těmito slovy:
„Pokud jde o početní stav armády, námořnictva a dělostřelectva, který má parlament odhlasovat, nebude vyšší než kontingenty odhlasované před vánočními prázdninami. Pokud jde o velikost různých rozpočtových položek, dojde k značnému zvýšení proti rozpočtu z minulého roku... Bude předložen návrh zákona, který by umožnil kanadským zákonodárným orgánům disponovat církevním pozemkovým fondem v Kanadě... Ministr obchodu podá výklad návrhu zákona o lodivodech... Budou zrušena omezení týkající se poddaných Jejího Veličenstva, kteří jsou židovského vyznání... Budou předloženy návrhy týkající se školství. Nemohu ještě říci, jak daleko půjde tento projekt, který hodlám předložit jménem vlády Jejího Veličenstva. Bude obsahovat opatření k zajištění vzdělání chudších tříd obyvatelstva a návrhy týkající se oxfordské a cambridgeské university... Vypovídání do Austrálie bude zastaveno... Bude předložen návrh na úpravii systému druhořadých trestů... Hned po velikonočních prázdninách nebo hned, jakmile to po nich bude možné, předloží kancléř pokladu návrh rozpočtu na běžný rok... Lord kancléř v nejbližších dnech vysvětlí, jaká opatření navrhuje ke zdokonalení zákonů... Státní sekretář pro Irsko má v úmyslu předložit v nejbližších dnech návrh na zřízení zvláštního výboru pro přípravu zákona o landlordcch a pachtýřích v Irsku... Ministři vynaloží všechno úsilí, aby důchodová daň na tento rok byla obnovena bez jakýchkoli připomínek a debat.“
Pokud jde o parlamentní reformu, lord John Russell prohlašuje, že snad bude vzata na pořad v příštím zasedání. Čili zatím žádný návrh zákona o reformě. Ba co víc, Johnny se ze všech sil snažil popřít, že by byl někdy sliboval předložit liberálnější návrh reformy zastupitelského systému, než byl jeho návrh zákona z loňského zasedání.[350] Dokonce se rozhořčil, že se mu připisují takové výroky. Nikdy prý nic takového neřekl a ani o něčem podobném neuvažoval. Nemůže ani slíbit, že návrh, který hodlá předložit příštímu zasedání, bude tak rozsáhlý, jako byl návrh z roku 1852. O úplatkářství a korupci řekl:
„Myslím, že je lépe počkat s úsudkem o tom, zda je třeba dalších opatření proti úplatkům a korupci. Tím chci jen zdůraznit, že je to jedna z velice důležitých otázek.“
Nedá se vůbec popsat, s jakou chladnou lhostejností a údivem přijala tuto řeč „Johna-nejzazší meze“[351] poslanecká sněmovna. Těžko říci, co bylo větší, zda rozpaky jeho přátel nebo veselí jeho nepřátel. Ale zdá se, že všichni shodně pokládali jeho projev za dokonalé vyvrácení Lucretiova učení, že „nil de nihilo fit“[b]. Lord John alespoň udělal z ničeho něco: dlouhou, suchou a velice nudnou řeč.
Mělo se za to, že vláda stojí a padá se dvěma otázkami: nové stanoveni výše důchodové daně a nový návrh zákona o reformě. Nuže, pokud jde o důchodovou daň, má ještě rok zůstat tak, jak je. A k návrhu zákona o reformě, byť jen ve whigovských rozměrech, je tu prohlášení, že jej ministři zamýšlejí předložit jen pod podmínkou, že zůstanou ještě celý rok v úřadě. Vcelku je to program poslední Russellovy vlády — minus zákon o reformě. I projednání návrhu rozpočtu je odloženo až na dobu po velikonočních prázdninách, tak aby ministři mohli v každém případě dostat svůj čtvrtletní plat.
Dílčí návrhy reforem jsou skoro všechny vypůjčeny z programu pana Disraeliho. Tak například zlepšení soudnictví, zrušení deportace do Austrálie, návrh zákona o lodivodech, výbor pro otázku práv pachtýřů atd. Vlastním dílem nynější vlády je pouze navrhovaná školská reforma, která nebude, jak nás ujišťuje lord John, o nic větší než on sám, a odstranění právních omezení pro baroneta Lionela Rothschilda. Je otázka, zda bude anglický lid nadšen tímto rozšířením volebního práva na židovského lichváře, který je pověstný jako jeden z účastníků bonapartistického puče.
Toto drzé vystupování vlády, skládající se ze dvou stran, které byly dokonale poraženy v posledních všeobecných volbách, by bylo těžko pochopitelné, nebýt toho, že každý nový zákon o reformě by znamenal rozpuštění nynější poslanecké sněmovny, a většina poslanců se svých draze zaplacených křesel, získaných jen těsnou většinou, drží zuby nehty.
Nejrozkošnější na tom je způsob, jakým se „Times“ snaží uchlácholit své čtenáře:
„Příští zasedání není zdaleka tak nejistá lhůta jako zítra, poněvadž zítřek závisí nejen na vůli, ale i na životě toho, kdo věc odkládá, kdežto příští zasedání parlamentu se určitě uskuteční, pokud se nezboří svět. Proč tedy neodložit celou tu parlamentní reformu do příštího zasedání a nedat vládě rok klidu?“
Pokud jde o můj názor, domnívám se, že je pro lid velmi dobré, že zákon o reformě nenaoktrojují ministři za tohoto apatického stavu veřejného mínění a v „chladném stínu aristokratického koaličního kabinetu“. Nesmíme zapomínat, že lord Aberdeen byl členem toryovského kabinetu, který roku 1830 odmítl dát souhlas k jakémukoli reformnímu opatření. Národních reforem je třeba dosáhnout agitací v celém národě, a ne z milosti urozeného lorda Aberdeena.
Závěrem mi dovolte poznamenat, že na zvláštním zasedání hlavního výboru Národního sdružení na ochranu britského průmyslu a kapitálu[352], konaném minulé pondělí v budově Společnosti jižních moří za předsednictví vévody z Richmondu, se tato společnost moudře usnesla, že se rozpouští.
Napsal K. Marx 11. února 1853
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3701 Z 25. února 1853
Podpis: K a r e l M a r xPodle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — štvanic, razií. (Pozn. red.)
b — „nic nevzniká z ničeho“ (Lucretius, „O přírodě“, kn. 1). (Pozn. red.)
348 Tím se myslí účast neapolského království na intervenci proti římské republice v květnu až červenci 1849.
Římské Ústavodárné shromáždění, zvolené ve všeobecných volbách, zrušilo 9. února 1849 světskou moc papežovu a vyhlásilo republiku. Výkonnou moc v římské republice soustředil ve svých rukou triumvirát, v jehož čele stál Mazzini. Za republiky byly provedeny četné buržoazně demokratické reformy. Třídně omezená povaha republiky se ovšem projevila v její agrární politice: odmítla předat statkářskou půdu do vlastnictví rolníků a to ji připravilo o spojence v boji proti kontrarevoluci. Intervence Francie, Rakouska a Neapole způsobila, že římská republika 3. července 1849 zanikla.
349 „La Nation, organe quotidien démocrate socialiste“ [„Národ, demokraticko-socialistický deník“] — list belgických maloburžoazních demokratů, vycházel v Bruselu v letech 1848 až 1856.
352 Míní se Sdružení na ochranu zemědělství a britského průmyslu, které se původně nazývalo Sdružení na ochranu zemědělství. Bylo založeno roku 1845 a mělo bojovat proti freetraderům. Hájilo zájmy velkých pozemkových vlastníků, landlordů, a proto vystupovalo proti zrušení obilních zákonů (viz poznámku [247]).