Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx a Bedřich Engels
Závěrečné prohlášení k nedávnému kolínskému procesu
Redaktorovi listu „Morning Advertiser“ Vážený pane,
podepsaní pokládají za svou povinnost vůči sobě a vůči svým právě odsouzeným přátelům v Kolíně nad Rýnem předložit anglické veřejnosti fakta, která souvisí s nedávným monstrprocesem v tomto městě a s kterými ji anglický tisk patřičně neseznámil.
Jen k sehnání důkazního materiálu k tomuto procesu bylo zapotřebí osmnáct měsíců. Po celou tuto dobu byli naši přátelé drženi v samovazbě, nebylo jim povoleno žádné zaměstnání, ba ani četba; když onemocněli, byla jim odepřena nezbytná lékařská péče, anebo když jim byla nakrásně poskytnuta, nebyla za podmínek, v nichž byli vězněni, nic platná. I po tom, když jim byl doručen „obžalovací spis“, nesměli se poradit se svými právními zástupci, což přímo odporuje zákonu. A jaké byly záminky pro prodlužování tohoto krutého věznění? Po prvních devíti měsících „obžalovací senát“ prohlásil, že není podklad pro podání obžaloby, a že proto musí vyšetřování začít znovu. Začalo znovu. O tři měsíce později při zahájení přelíčení před porotou prohlásil veřejný žalobce, že se důkazní materiál strašně rozrostl a že jej dosud nebyl s to zpracovat. Po dalších třech měsících bylo přelíčení znovu odloženo pro onemocnění jednoho z hlavních svědků obžaloby.
Skutečný důvod tohoto neustálého odkládání byl strach pruské vlády vyrukovat po tak halasně vytrubovaných „neslýchaných odhaleních“ s tak hubenou skutkovou podstatou. Nakonec se vládě podařilo sestavit porotu, jakou Porýnská provincie ještě nepamatuje, složenou ze šesti reakčních šlechticů, čtyř představitelů „haute finance“[a] a dvou příslušníků byrokracie.
A jaký důkazní materiál nakonec předložili této porotě? Jen nesmyslné proklamace a dopisy hrstky ignorantských fantastů, spiklenců, kteří si chtěli dodat důležitosti a kteří byli zároveň nástrojem i společníky jakéhosi Chervala, nechvalně známého policejního agenta. Většina těchto písemností byla do té doby v rukou jistého Oswalda Dietze v Londýně. V době, kdy se konala Světová výstava[281], dala pruská policie za Dietzovy nepřítomnosti vypáčit jeho stůl a získala tak sprostou krádeží žádoucí dokumenty. Tyto písemnosti sloužily především k odhalení takzvaného francouzsko- německého spiknutí v Paříži[282]. Soudní přelíčení v Kolíně však dokázalo, že tito spiklenci a jejich pařížský agent Cherval byli přímými politickými odpůrci obžalovaných a jejich níže podepsaných londýnských přátel. Avšak veřejný žalobce prohlásil, že obžalovaní a jejich londýnští přátelé se nepřipojili k spiknutí Chervala a spol. jen pro osobní rozmíšky. Touto argumentací se měla dokázat morální spoluvina kolínských obžalovaných na pařížském spiknutí. Zatímco tedy byla kolínským obžalovaným připisována spoluodpovědnost za činy jejich přímých nepřátel, dala vláda k dispozici soudu osoby, o nichž bylo všeobecně známo, že jsou Chervalovými přáteli a společníky, ne pro lavici obžalovaných, ale pro lavici svědků, aby vypovídali proti obžalovaným. Ale to bylo přece jen trochu silné. Veřejné mínění přimělo vládu, aby se poohlédla po trochu méně pochybném svědectví. Pod velením jistého Stiebera, korunního svědka vlády v Kolíně, královského policejního rady a šéfa berlínské kriminální policie, se celá policejní mašinérie rozjela na plné obrátky. Při přelíčení 23. října Stieber oznámil, že mimořádný kurýr z Londýna mu odevzdal velmi významné dokumenty, které nezvratně dokazují, že obžalovaní se zúčastnili údajného spiknutí spolu s níže podepsanými. „Mezi jinými dokumenty mu kurýr přinesl originální knihu zápisů ze schůzí tajné společnosti vedené dr. Marxem, s kterým byli obžalovaní v písemném styku.“ Avšak pokud jde o datum, kdy k němu kurýr přijel, se Stieber zapletl do rozporů. Dr. Schneider, hlavní obhájce obžalovaných, ho přímo obvinil z křivého svědectví a Stieber se nezmohl na jinou odpověď, než že se odvolal na svou důstojnost představitele koruny, kterého nejvyšší moc ve státě pověřila velice důležitým posláním. Pokud jde o knihu zápisů, Stieber dvakrát pod přísahou prohlásil, že to je „originální kniha zápisů londýnské komunistické společnosti“, ale později, zahnán do úzkých obhajobou, připustil, že to je pouze zápisník pořízený jedním z jeho špiclů. Z jeho vlastních údajů vyšlo nakonec najevo, že kniha je záměrným padělkem a že stopy jejího původu vedou k třem Stieberovým agentům v Londýně, Greifovi, Fleurymu a Hirschovi. Hirsch se později sám přiznal, že knihu vyrobil z návodu Fleuryho a Greifa. Důkazy o této věci předložené v Kolíně byly tak pádné, že i sám veřejný žalobce označil Stieberův významný dokument za „velice neblahou knihu“, za pouhý padělek. Týž muž odmítl zabývat se dopisem, který byl součástí vládního důkazního materiálu a kde byl zfalšován rukopis dr. Marxe; ukázalo se, že i tento dokument je průhledný a hrubý padělek. I všechny ostatní dokumenty, které policie předložila ve snaze dokázat nejen revoluční tendence, nýbrž i faktickou účast obžalovaných na něčem, co by jen trochu připomínalo spiknutí, se ukázaly jako podvrhy policie. Strach vlády z odhalení byl tak velký, že nejen dala poště pokyn, aby zadržela všechny dokumenty adresované obhájcům, nýbrž snažila se je Stieberovým prostřednictvím zastrašit vyhrůžkami, že budou stíháni pro „trestnou korespondenci“ s podepsanými.
A byl-li nyní přes nedostatek usvědčujících důkazů přesto vynesen odsuzující rozsudek, bylo to i za takového složení poroty možné jen proto, že bylo se zpětnou platností použito nového trestního zákoníku, podle kterého lze kdykoli pohnat před soud i samotné „Times“ a Mírovou společnost pro závažné obvinění z velezrady. Kromě toho kolínský proces díky své délce a mimořádným prostředkům, kterých obžaloba použila, nabyl takových rozměrů, že osvobozující rozsudek by byl znamenal odsouzení vlády; a v Porýnské provincii se všeobecně rozšířil názor, že bezprostředním důsledkem osvobozujícího rozsudku by bylo muselo být úplné zrušení porotních soudů.
Zůstáváme, vážený pane, v plné úctě Vaši
B. Engels
F. Freiligrath
K. Marx
W. WolffV Londýně 20. listopadu 1852
__________________________________
Napsali K. Marx a B. Engels
Otištěno v „The Morning Advertiser“,
čís. 19 168 z 29. listopadu 1852Podle textu časopisu
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — finanční aristokracie. (Pozn. red.)
281 Londýnská průmyslová výstava — první světová obchodní a průmyslová výstava; konala se v květnu až říjnu 1851.