Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Bedřich Engels



Lassalle


Kolín 1. května. Pozítří se bude projednávat před düsseldorfskou porotou žaloba proti Lassallovi pro přímé vybízení k ozbrojení proti královské moci.

Připomínáme, že Lassalle, Cantador (velitel düsseldorfské občanské gardy) a kolportér Weyers byli zatčeni loni v listopadu, když byl vyhlášen v Düsseldorfu stav obležení, a bylo proti nim zavedeno řízení pro výše uvedený „zločin podle článků 87 a 102 Code pénal[a]“.

Vyšetřovalo se co nejpomaleji. Zatímco současně zahájený proces proti Porýnskému krajskému výboru demokratů pro odepření daní se v Kolíně projednával již 8. února, míjelo v Düsseldorfu jedno zasedání poroty za druhým, než vůbec kolínský obžalovací senát postoupil tento případ porotě. Ale Marx, Schneider a Schapper byli na svobodě, kdežto Lassalle seděl v düsseldorfské věznici; a Code dʼinstruction criminelle[b] přece předpisuje, že se procesy zatčených mají projednávat přednostně!

Ve vězení našli v Lassallovi obzvláštní zalíbení. „Neue Rheinische Zeitung“ měla dost často příležitost uveřejňovat ukázky něžné péče, s kterou se ho pochopové královsko-pruské justice ujali. Zatímco Cantadorovi byly povoleny všechny možné výhody — neboť Cantador měl přes své politické vystupování mnoho přátel mezi düsseldorfskou buržoasií — musel Lassalle podruhé[316] okusit, jaké tyranské zvůli je vystaven vyšetřovanec v královsko -pruské vyšetřovací vazbě. Nemluvíme ani o drobném šikanování, připomínáme pouze surovosti, které si vůči Lassallovi dovolil ředitel věznice pan Morret v přítomnosti vyšetřujícího soudce pana Ebermeyera[c] (máme to štěstí, že je teď zde v Kolíně). Lassalle si stěžoval u prokuratury; generální prokurátor pan Nicolovius rozhodl, že jednání, na něž byla podána stížnost, není ani zločinem, ani přečinem, a nemůže být proto stíháno!

Připomínáme dále, že Lassallovi předepsal lékař vycházky, naléhavě nutné pro jeho zdraví, a prokuratura k nim dala svůj souhlas, kdežto krajská správa je zamítla, přestože vězeň ve vyšetřující vazbě nepodléhá podle zákona krajské správě, nýbrž jedině prokuratuře.

Potíže, s nimiž byl spojen přístup k Lassallovi do vězení, všechny ty výmluvy, vytáčky atd. zná každý, kdo se někdy pokusil proniknout do düsseldorfského „ústavu“.

Konečně bylo vyšetřování skončeno a pře měla být postoupena radní komoře. Tehdy ještě byl čas dostat proces na poslední zasedání poroty, které se konalo v únoru a v březnu. Ale tomu se mělo stůj co stůj zabránit. Když byly spisy předloženy zástupci vrchního státního návladního, „milostivému“ panu von Ammonovi I., aby připravil svůj konečný návrh, vytáhl pan Ammon najednou Lassallův dopis zaslaný nějakému Stangierovi, rolníku z altenkirchenského okresu, a založil na něm novou žalobu. Tento dopis však už několik týdnů klidně odpočíval v páně Ammonově šuplíku a panu Ammonovi ani nenapadlo, aby jej přiložil ke spisům jako další bod obžaloby. A teď, když bylo všechno hotovo a zasedání poroty přede dveřmi, se s ním vytasil. Nyní ovšem museli být vyslechnuti noví svědci a celá věc se zas protáhla o další týdny, což zcela stačilo k tomu, aby se znemožnilo projednávání Lassallova procesu na nadcházejícím zasedání poroty.

Dopis, který pan Ammon, jak sám přiznal, nechal dlouho ležet ve stole, byl ostatně tak bezvýznamný, že ani radní komora, ani obžalovací senát se jím nezabývaly ani jej neuváděly jako důkaz viny!

Zkrátka, tomuto zasedání poroty se jim podařilo vyhnout a další mělo začít až v květnu. Ke generálnímu prokurátoru panu Nicoloviovi přicházela deputace za deputací a žádaly uspíšení soudního řízení nebo svolání mimořádné poroty. Pan Nicolovius sliboval všechno možné a prohlásil, že Lassalle v žádném případě nebude sedět ani šest měsíců. A vida, do šesti měsíců chybí sotva 14 dní.

Radní komora konečně rozhodla: všichni tři obžalovaní budou předáni obžalovacímu senátu. Tu se však vyskytla potíž: pánové byli přesvědčeni, že v celém düsseldorfském soudním okresu nenajdou porotu, která by odsoudila pana Cantadora. Měl-li být Cantador osvobozen, musel by být osvobozen také Lassalle, a to dokonce lidmi, kteří by jej byli jinak odsoudili. A právě na Lassallově odsouzení záleželo düsseldorfským úřadům i ministerstvu, a dokonce vysoké a nejvyšší kamarile. Nepřátelství vůči Lassallovi „se nezastaví ani před stupni trůnu“.

A ejhle, co se stane: „Obžalovací senát zastavuje řízení proti Cantadorovi a propouští ho na svobodu, zatímco Lassalle a Weyers zůstávají ve vazbě a předávají se porotě.“

A přece byl Cantador obviněn z téže věci jako Lassalle, až na jediný Lassallův projev v Neussu.

A právě této řeči v Neussu se pánové chytili a pro ni nyní Lassalle putuje před porotu.

Připomeňme si stručně celý průběh.

Když mohl už každým dnem vypuknout otevřený boj mezi blahé paměti Národním shromážděním a korunou, byl Düsseldorf, jak známo, jedno z politicky nejrušnějších měst v Porýnské provincii. Občanská garda zde byla zcela na straně Národního shromáždění a kromě toho jí velel demokrat. Byla odhodlána přejít od pasivního odporu k aktivnímu, jakmile k tomu bude dán z Berlína signál. Zbraně a střelivo byly připraveny. Lassalle a Cantador stáli v čele celého hnutí. Nejenže vyzývali občany, aby se ozbrojili proti Manteuffelově vládě, ale skutečně je také ozbrojovali. Zde v Düsseldorfu bylo středisko jejich činnosti. Došlo-li opravdu k nějakému zločinu, muselo k němu dojít zde. Kde prý se však stal podle tvrzení obžaloby? Nikoli v Düsseldorfu, nýbrž — v Neussu!!

Lassalle byl v Neussu na schůzi a vyzýval k ozbrojené výpravě na pomoc Düsseldorfu. Tato výzva neměla ani výsledek, neboť vůbec nedošlo k boji. A v tom prý je Lassallův zločin!

Lassalle se tedy teď neposílá před porotu pro svou hlavní činnost, pro skutečné ozbrojování, pro skutečné povstání, které mělo v Düsseldorfu už už vypuknout. V tom není „zločin“. I obžalovací senát, přes svou stařeckou senilitu, to musí přiznat. Zločin, kterého se prý Lassalle dopustil, spočívá ve zcela příležitostné, náhodné akci, zplna závislé na jeho hlavní činnosti v Düsseldorfu a bez ní naprosto nesmyslné, nikoli v organisování ozbrojené moci proti düsseldorfským úřadům, nýbrž ve výzvě k Neusským, aby tuto organisaci podporovali!

Ale ovšem, Cantador nebyl v Neussu, když Lassalle pronášel tu hrůzostrašnou řeč; Cantador nevybízel Neusské k ozbrojenému odporu, Cantador jen — organisoval Düsseldorfské k ozbrojenému odporu a vyzýval tamější občanskou gardu, která je sama částí ozbrojené vládní moci, k odporu proti vládě. V tom je ten rozdíl, a proto byl Cantador propuštěn na svobodu a Lassalle ponechán ve vazbě až do nynějšího zasedání poroty.

Ale to ještě není všechno. Lassalle také přímo vybízel rolníka Stangiera k ozbrojené výpravě do Düsseldorfu. Tento dopis je přiložen ke spisům a je doslova citován v obžalobě. (Viz čís. 277 „Neue Rheinische Zeitung“, 2. vydání.) Našla v něm obžaloba důvod postavit Lassalla před porotu? Ani zdání. Ani radní komora, která uvedla proti Lassallovi devět obžalovacích bodů, z nichž obžalovací senát osm bodů zrušil, nepomyslila na to, aby mezi ně pojala tento dopis. A přece obsahuje přesně týž údajný „zločin“, kterého se Lassalle dopustil v Neussu.

Sotva bylo kdy vyrobeno něco nedůslednějšího a nepochopitelnějšího, něco, co by si víc odporovalo než tento výrok obžalovacího senátu.

Přitom však je na něm pozoruhodné toto: podle výroku kolínského senátu samého v celé agitaci, která byla prováděna loňského listopadu v Düsseldorfu, v přímé výzvě k odporu proti vládě, v ozbrojování, v opatřování střeliva, v přímé a otevřené oposici občanské gardy proti vládě, v přísaze občanské gardy, že bude se zbraní v ruce bojovat proti vládě za Národní shromáždění — v tom všem není zločin. Kolínský obžalovací senát to řekl.

V tom se shoduje s kolínskou radní komorou, ba dokonce s kolínskou prokuraturou. Ve vyšetřování proti Porýnskému krajskému výboru přešly oba tyto orgány mlčky výzvu k ozbrojení proti „nepříteli“, ponechaly trestní případ stranou a soustředily se jen na fakt vyzývání ke vzpouře, který přísluší před kárný soud a který byl jen proto projednáván před porotou, že se ho dopustil tisk.

S Lassallem si počínali mnohem mazaněji. Napřed proti němu zavedli trestní řízení a kárný soud si ponechali v záloze. V případě, že by byl Lassalle zproštěn viny za svůj neusský projev, byl by totiž postaven před kárný soud pro výzvu k odporu proti úředním osobám (ke vzpouře), která prý je obsažena ve dvou jeho düsseldorfských projevech.

Stačí tujen připomenout přelíčení v procesu proti Porýnskému krajskému výboru. Tento případ je zcela obdobný. Vyšetřovalo se tam, zda došlo k zločinu (témuž, z něhož je obžalován Lassalle) či ne; a bylo uznáno, že není možno vyzývat k ozbrojenému odporu proti vládě, nevyzývá-li se přitom k odporu proti všem jednotlivým úředním osobám, které tvoří vládu. Porota vynesla osvobozující rozsudek.

Bude-li Lassalle po osvobozujícím rozsudku poroty, který je zcela nepochybný, postaven před kárný soud, octne se v téže situaci. Mezitím se však vymyslí nová záminka k prodloužení vazby, a ostatně kárný soud není tak nepoddajný jako porota!

Zítra se budeme zabývat přímo obžalobou a dokážeme také na ní všechnu směšnost celého tohoto soudního řízení.




Napsal B. Engels 1. května 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 287 z 2. května 1849
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a - trestního zákoníku. (Pozn. red.)

b — trestní řád. (Pozn. red.)

c Viz zde.


316 Poprvé byl Lassalle uvězněn od února do srpna 1848, a to v souvislosti s procesem, v němž byl obviněn, že nabádal ke krádeži skřínky s dokumenty a chtěl jich použít v rozvodové při hraběnky Hatzfeldtové; Lassalle vedl tuto při jako advokát od roku 1846 do roku 1854.