Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Demokratická strana[17]
Kolín 1. června. Od každého nového orgánu veřejného mínění se obvykle požaduje nadšení pro stranu, k jejímž zásadám se hlásí, bezpodmínečná důvěra v její sílu a neustálá pohotovost buďto faktickou silou hájit zásadu, nebo leskem zásady maskovat faktickou slabost. Nevyhovíme tomuto požadavku. Nebudeme se pokoušet zastírat utrpěné porážky pozlátkem klamných ilusí.
Demokratická strana utrpěla porážky. Zásady, které vyhlásila ve chvíli svého triumfu, jsou v sázce; odnímá se jí krok za krokem půda, kterou si skutečně vydobyla; mnoho už ztratila a brzy vyvstane otázka, kolik jí ještě zůstalo.
Nám jde o to, aby si demokratická strana uvědomila svou situaci. Budou se nás ptát, proč se obracíme k nějaké straně, proč se raději nezaměříme na cíle demokratických snah, blaho lidu, na to, co prospívá všem bez rozdílu?
Takové je právo a obyčej boje a jedině z boje stran může vzejít blaho nové doby, a ne z rádobymoudrých kompromisů a licoměrné shody při protichůdných názorech, zájmech a cílech.
Žádáme na demokratické straně, aby si uvědomila svou situaci. Tento požadavek vyplývá ze zkušeností posledních měsíců. Demokratická strana podlehla příliš opojení z prvních vítězství. Zmámena radostí, že konečně jednou smí nahlas a nezastřeně vyhlásit své zásady, domnívala se, že stačí jen vyhlásit je a už si může být jista jejich uskutečněním. Dál než za toto vyhlášení se po svém prvním vítězství a ústupcích, které vzápětí nato následovaly, nedostala. Ale zatímco štědře rozdílela své myšlenky a jako bratra objímala každého, kdo si netroufal hned jí odporovat, přikročili ti druzí, kterým byla ponechána nebo dána moc, k činu. A jejich činnost nebylo radno podceňovat. Mlčeli o svých zásadách a uplatňovali je jen potud, pokud byly zaměřeny proti starému zřízení svrženému revolucí, opatrně drželi na uzdě hnutí, prý v zájmu nově se vytvářejícího právního stavu a v zájmu obnovení vnějšího pořádku; činili domnělé ústupky příznivcům starého zřízení, aby si jimi mohli být tím jistější při uskutečňování svých plánů, načež postupně v základě vybudovali svůj vlastní politický systém. Tak se jim podařilo zaujmout střední postavení mezi demokratickou stranou a stoupenci absolutismu, přičemž na jedné straně postupovali vpřed, na druhé straně zatlačovali, zároveň pokrokoví - vůči absolutismu, a reakční - vůči demokracii.
Tak vypadá strana opatrné, umírněné buržoasie, které se podařilo přelstít lidovou stranu v první chvíli jejího opojení z úspěchu, až se jí nakonec přece jen otevřely oči, když ji hanebně odstrčili, denuncovali jako stranu rozvratníků, připisujíce jí všechny možné podlé úmysly; až se konečně přesvědčila, že v podstatě nedosáhla nic víc než to, co páni buržoové pokládali za slučitelné se svým vlastním správně pochopeným prospěchem. Protidemokratickým volebním zákonem se dostala do rozporu sama se sebou, utrpěla porážku ve volbách a teď vidí proti sobě dvě zastupitelské instituce, přičemž je těžko říci, která z nich se staví rozhodněji proti jejím požadavkům. Tím se ovšem všechno její nadšení rozplynulo jako dým a ustoupilo střízlivému poznání, že se k vládě dostala mocná reakce, a to kupodivu ještě předtím, než vůbec došlo k nějaké akci v zájmu revoluce.
Třebaže to všechno je naprosto nesporné, bylo by nebezpečné, kdyby nyní demokratická strana pod trpkým dojmem prvních porážek, které si zčásti sama zavinila, podlehla zklamání a vrátila se k onomu neblahému, bohužel německé povaze tak blízkému idealismu, který svádí k tomu, aby se zásada, kterou nelze ihned uskutečnit, odložila do daleké budoucnosti a v přítomnosti se ponechala "myslitelům" k neškodnému zpracování.
Musíme přímo varovat před oněmi obojetnými přáteli, kteří sice prohlašují, že souhlasí se zásadou, ale pochybují o tom, že by ji bylo možno uskutečnit, protože svět prý pro ni ještě nevyspěl, a kteří se vůbec ani nehodlají přičinit, aby vyspěl, nýbrž naopak raději se v tomto slzavém údolí podílejí na všeobecném údělu všeho špatného. Jsou-li tohle ti tajní republikáni, z nichž má dvorní rada Gervinus takový strach, souhlasíme s ním z té duše: ti lidé jsou nebezpeční.
Napáno 1. června 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 2 z 2. června 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)17 Tento článek původně napsal Heinrich Bürgers, avšak Marx, jak sám později poznamenává, celou polovinu vyškrtal, když článek redigoval, a druhou přepracoval.