Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Bedřich Engels



Frankfurtské shromáždění


Kolín nad Rýnem 31. května. Již 14 dní má Německo ústavodárné Národní shromáždění, vyšlé z voleb všeho německého lidu.

Německý lid si vybojoval svrchovanost na ulicích téměř všech velkých i malých měst své země, zejména na barikádách ve Vídni a v Berlíně. Tuto svou svrchovanost uplatnil ve volbách do Národního shromáždění.

Prvním aktem Národního shromáždění by mělo být, aby tuto svrchovanost německého lidu důrazně a veřejně vyhlásilo.

Jeho druhým aktem by mělo být, aby vypracovalo německou ústavu zakládající se na svrchovanosti lidu a odstranilo z fakticky existujícího stavu v Německu všechno, co zásadě svrchovanosti lidu odporuje.

V průběhu celého svého zasedání by Národní shromáždění mělo učinit nutná opatření k tomu, aby zmařilo všechny pokusy reakce, aby upevnilo revoluční půdu, na níž stojí, aby zajistilo vymoženost revoluce, svrchovanost lidu, před všemi útoky.

Německé Národní shromáždění mělo již na tucet schůzí, ale nic z toho všeho neuskutečnilo.

Zato však zajistilo blaho Německa těmito velikými činy:

Národní shromáždění usoudilo, že potřebuje reglement, neboť vědělo, že tam, kde se sejdou dva nebo tři Němci, musejí mít reglement, jinak se do sebe pustí židlemi. Nějaký pedant ovšem předvídal tuto okolnost a navrhl pro slavné shromáždění zvláštní reglement. Podává se návrh, aby toto školácké cvičení bylo prozatímně přijato; většina poslanců s ním sice není obeznámena, ale shromáždění je bez námitek přijímá, neboť co by si počali zástupci Německa bez reglementu? Fiat reglementum partout et toujours![a]

Pan Raveaux z Kolína podává zcela nezáludný návrh, týkající se případů, kdy se střetávaly zájmy frankfurtského a berlínského shromáždění.[5] Shromáždění však projednává definitivní znění reglementu, a třebaže návrh pana Raveauxe nestrpí odklad, je reglement ještě neodkladnější. Pereat mundus, fiat reglementum![b] Avšak moudré hlavy zvolených šosáků si nemohou odepřít, aby nepřičinily i několik poznámek k Raveauxovu návrhu, a pozvolna, zatímco se ještě jedná o tom, zda má být napřed projednán reglement či Raveauxův návrh, hromadí se k němu tucty pozměňovacích návrhů. Vyměňují se o tom názory, pronášejí se úvahy, uvázne se na mrtvém bodě, pak se zas strhne povyk, promarní se čas a nakonec se hlasování odkládá z 19. na 22. května. 22. přichází otázka znovu na pořad; nové pozměňovací návrhy se jen sypou, zas a zas se odbočuje od věci a po dlouhých řečech a tahanicích se shromáždění usnáší, aby otázka, která již byla dána na pořad dne, byla vrácena zpátky do sekcí. Tak příjemně uběhne čas a páni poslanci jdou obědvat.

23. května se hádají zprvu o protokol; nato jsou znovu přijaty nespočetné návrhy a shromáždění se již chystá přejít k pořadu dne, totiž k milovanému reglementu, když tu se přihlásí o slovo Zitz z Mohuče a pranýřuje brutální chování pruské soldatesky a despotické uchvacování moci pruským velitelem v Mohuči.[c] Šlo tu o jednoznačný pokus reakce, který se zdařil, o případ, který nesporně patřil do kompetence shromáždění. Bylo by na místě pohnat k odpovědnosti zpupného vojáka, který si troufal téměř před očima Národního shromáždění hrozit Mohuči bombardováním; bylo by na místě chránit odzbrojené mohučské občany v jejich vlastních domech před násilnostmi soldatesky, která jim byla vnucena a proti nim poštvána. Ale pan Bassermann, bádenský hastrman, to všechno prohlašuje za maličkost; Mohuč prý musí být ponechána svému osudu, neboť zájem celku je přednější; zde zasedá shromáždění a projednává v zájmu celého Německa reglement - opravdu, co je proti tomu bombardování Mohuče? Pereat Moguntia, fiat reglementum![d] Shromáždění však má měkké srdce a zvolí komisi, která se má vydat do Mohuče a věc přešetřit, a - už je zase na čase skončit schůzi a jít k obědu.

24. května ztrácíme již úplně nit parlamentního jednání. Reglement, zdá se, je hotov nebo zůstal někde vězet, buď jak buď, už o něm nic neslyšíme. Zato však se na nás sesype celé krupobití loajálních návrhů, v nichž četní zástupci svrchovaného lidu ukazují paličatost svého omezeného rozumu věrných poddaných[6]. Pak následovaly návrhy, petice, protesty atd., až se nakonec tato nacionální zátopa splašek vylila v proud nesčíslných řečí, v nichž se semlelo páté přes deváté. Nesmíme však pomlčet o tom, že byly jmenovány čtyři komise.

Nakonec se přihlásil o slovo pan Schlöffel. Tři němečtí občané, pánové Essellen, Pelz a Löwenstein, dostali příkaz, aby ještě téhož dne do 4 hodin odpoledne opustili Frankfurt. Velemoudrá policie tvrdila, že zmínění pánové popudili proti sobě občanstvo svými řečmi v Dělnickém spolku, a proto musí pryč! A to si dovoluje policie po tom, když bylo předparlamentem[7] vyhlášeno německé státní občanství, po tom, kdy toto právo bylo dokonce uznáno v návrhu ústavy vypracovaném sedmnácti "důvěrníky" (hommes de conflance de la diète)[8]! Věc je naléhavá. Pan Schlöffel žádá kvůli tomu o slovo; nedostane je; chce mluvit o naléhavosti otázky, používaje práva, které mu zaručuje jednací řád, tentokrát však platí: fiat politia, pereat reglementum![e] Ovšem, vždyť bylo už zase na čase jít domů k obědu.

25. května se ustarané hlavy poslanců opět skláněly pod přívalem došlých návrhů jako zralé klasy pod prudkým deštěm. Dva poslanci se znovu pokusili uvést na pořad případ vypovězení, ale ani oni nedostali slovo, dokonce ani když chtěli vznést otázku naléhavosti věci. Některé petice, zejména jedna petice Poláků, byly mnohem zajímavější než všechny návrhy poslanců. Konečně však se dostala ke slovu komise vyslaná do Mohuče. Oznámila, že může podat zprávu teprve příštího dne; ostatně prý přišla, jak se dalo očekávat, příliš pozdě; že 8000 pruských bodáků obnovilo klid odzbrojením 1200 občanských gardistů a že zatím nezbývá nic jiného než přejít zas k pořadu dne. To se stalo, aby se ihned vyřídil dnešní bod pořadu, totiž Raveauxův návrh. Protože ve Frankfurtu nebyla tato otázka stále ještě vyřešena, v Berlíně se však stala díky Auerswaldovu reskriptu již dávno bezpředmětnou, usneslo se Národní shromáždění, že věc odloží na zítřek a půjde k obědu.

26. května byly opět ohlášeny celé myriády návrhů a poté podala mohučská komise svou definitivní a velmi nerozhodnou zprávu. Zpravodajem byl pan Hergenhahn, bývalý "muž z lidu" a pro tempore[f] ministr. Navrhl krajně umírněné usnesení, ale Národní shromáždění shledalo po dlouhé diskusi i tento krotký návrh příliš smělým; usneslo se ponechat Mohučské na milost Prusům, jimž velí nějaký Hüser, a přešlo "v naději, že úřady učiní, co je jejich povinností," k dennímu pořadu! Na pořadu opět bylo, že se pánové odebrali k jídlu.

27. května se po dlouhých předběžných debatách o protokolu konečně začal projednávat Raveauxův návrh. Mluvilo se kolem dokola až do půl třetí a pak se šlo k obědu; avšak tentokrát se konala večerní schůze, v níž se tato záležitost konečně skoncovala. Poněvadž pro přílišnou pomalost Národního shromáždění vyřídil Raveauxův návrh už pan Auerswald, připojil se pan Raveaux k pozměňovacímu návrhu pana Wernera, jímž se otázka národní svrchovanosti ani nepotvrzovala, ani nepopírala.

Další zprávy o Národním shromáždění nemáme, máme však všechny důvody domnívat se, že po tomto usnesení skončilo zasedání, aby se šlo k večeři. Za to, že se poslanci dostali tak záhy k jídlu, děkují pouze slovům Roberta Bluma: "Pánové, jestliže se dnes usnášíte na denním pořadu, měl by se celý denní pořad tohoto zasedání mimořádně zkrátit!"




Napsal B. Engels 31. května 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 1 z 1. června 1848
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Ať žije reglement vždy a všude! (Pozn. red.)

b Ať zhyne svět, jen když bude žít reglement!(Pozn. red.)

c Viz zde. (Pozn. red.)

d Ať zajde Mohuč, jen když bude žít reglement! (Pozn. red.)

e Ať žije policie, i když zhyne reglement! (Pozn. red.)

f — toho času. (Pozn. red.)

5 Na zasedání frankfurtského Národního shromáždění 19. května navrhl Raveaux, aby pruští poslanci, zvolení současně do berlínského i frankfurtského shromáždění, měli právo přijmout oba mandáty. Reskript pruského ministra vnitra Auerswalda z 22. května 1848, o němž se v tomto článku mluví (3. odstavec od konce), obsahoval podobný výklad.

V uvedeném článku stejně jako v dalších článcích o debatách ve frankfurtském Národním shromáždění používali Marx a Engels stenografických zpráv, které pak vyšly, knižně s názvem "Stenographischer Bericht über die Verhandlungen der deutschen konstituierenden Nationalversammlung zu Frankfurt am Main" ["Stenografický záznam o jednáních německého Ústavodárného národního shromáždění ve Frankfurtu nad Mohanem"], Frankfurt nad Mohanem 1848-1849.

6 Omezený rozum věrných poddaných — výrok pruského ministra vnitra von Rochowa, který se stal v Německu velice známým.

7 Předparlament — shromáždění veřejných činitelů německých států, které zasedalo ve Frankfurtu nad Mohanem od 31. března do 4. dubna 1848. Velká většina delegátů předparlamentu patřila ke konstitučně monarchistickému směru. Předparlament se usnesl svolat celoněmecké Národní shromáždění a vypracoval návrh „Základních práv a požadavků německého národa“ — dokument, který deklaroval slovy některé buržoasní svobody, nedotýkal se však základů polofeudálního absolutistického zřízeni v tehdejším Německu.

8 Takzvaní „důvěrníci sněmu“ (hornmes de confiance de la diète), kteří zastupovali německé vlády, byli svoláni ústředním orgánem Německého spolku — Spolkovým sněmem ve Frankfurtu nad Mohanem. „Důvěrníci“ zasedali při Spolkovém sněmu od 30. března do 8. května 1848 a vypracovali osnovu německé říšské ústavy v konstitučně monarchistickém duchu.