Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Je možné zastrašit dělnickou třídu „jakobínstvím“?
Orgán „socialistického myšlení“ (to snad ne!), buržoazní a šovinistický Děň, se v 91. čísle vrací k opravdu zajímavému úvodníku listu Reč z 18. června. Děň vůbec nepochopil tento úvodník, v němž promluvil právě historik a rozhněvaný kontrarevoluční buržoa zároveň. Děň vyčetl z úvodníku, že „se kadeti definitivně rozhodli odejít z koaliční vlády“.
To je nesmysl. Kadeti chtějí vyhrožováním postrašit Ceretelie a Černovy. To se nesmí brát vážně.
Vážné a zajímavé je to, jak z hlediska historika položil 18. června otázku moci autor úvodníku v listu Reč.
„Jestliže za dřívějšího složení vlády bylo možně aspoň do určité míry řídit průběh revoluce v Rusku,“ napsal, „teď je jí zřejmě souzeno, aby se vyvíjela dál podle živelných zákonů všech revolucí... O účelnosti dalšího trvání vládní koalice, která se neosvědčila, už pochybuji nejen bolševici“ (všimněte si: nejen bolševici!)... „a nejen většina sovětu... Otázku si musí položit i sami ministři z řad kapitalistů.“
Historik správně přiznal, že nejen bolševici, ale všechny vzájemné vztahy mezi třídami, celý život společnosti teď nastolil otázku „účelnosti dalšího trvání vládní koalice, která se neosvědčila“. Kolísání — taková je skutečnost. Ofenzíva je možným východiskem pro vítězství imperialistické buržoazie. Existuje ještě jiné možné východisko?
Historik v Reči odpovídá na tuto otázku takto:
„Až sověty převezmou všechnu moc, brzy se přesvědčí, že mají moci velmi málo. A budou muset doplňovat nedostatek moci metodami vyzkoušenými v dějinách mladoturky nebo jakobíny... Zdalipak si položí celou otázku znovu a budou chtít klesnout až k jakobínství a k teroru, anebo se pokusí umýt si ruce? Tohle je aktuální otázka, kterou musíme v nejbližších dnech vyřešit.“
Historik má pravdu. V nejbližších dnech nebo o něco později, ale rozhodně se právě tato otázka musí vyřešit brzy. Buď ofenzíva, obrat ke kontrarevoluci, úspěch (na jak dlouho?) imperialistické buržoazie („mytí rukou“ Černova a Cereteliho).
Anebo „jakobínství“. Buržoazní historikové vidí v jakobínství úpadek („klesnout až k jakobínství“). Proletářští historikové vidí v jakobínství jeden z nejvyšších vrcholů, jehož dosáhla utlačovaná třída v boji za osvobození. Jakobíni dali Francii nejlepší příklady demokratické revoluce i příklady toho, jak klást odpor protirepublikánské koalici monarchů. Jakobínům nebylo souzeno dosáhnout úplného vítězství hlavně proto, že Francie byla v 18. století na kontinentě obklopena příliš zaostalými zeměmi a že ani sama neměla materiální základnu pro socialismus, neměla banky, syndikáty kapitalistů, strojový průmysl ani železnice.
„Jakobínství“ v Evropě nebo na hranicích Evropy a Asie ve 20. století by znamenalo nadvládu revoluční třídy, proletariátu, který by za podpory chudého rolnictva a při existující materiální základně zajišťující postup k socialismu mohl nejen dokázat všechno to velké, trvalé a nezapomenutelné, co dokázali jakobíni v 18. století, ale mohl by také vést k trvalému vítězství pracujících na celém světě.
Je už v povaze buržoazie, že nenávidí jakobínství. Je už v povaze maloburžoazie, že se ho bojí. Uvědomělí dělníci a pracující věří, že moci se chopí revoluční, utlačovaná třída, protože to je podstata jakobínství, jediné východisko z krize a vysvobození z hospodářského rozvratu a války.
Pravda, č. 90
7. července (24.) června 1917Podle textu Pravdy