Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin



Obhajoba imperialismu zastíraná líbivými frázemi


Přesně tak můžeme označit provolání výkonného výboru petrohradského sovětu dělnických a vojenských zástupců k socialistům celého světa, uveřejněné v dnešních novinách[14]. Proti imperialismu je toho tam uvedeno spousta, ale všechna tato slova ztrácejí smysl díky jedné krátké větičce, která zní:

„Prozatímní vláda revolučního Ruska přistoupila na tuto platformu“ (totiž na platformu míru bez anexí a kontribucí a na právo národů na sebeurčení).

Právě v této větě je podstata všeho. Tato věta obhajuje ruský imperialismus, zastírá ho a přikrášluje. Protože naše prozatimní vláda ve skutečnosti nejenže „nepřistoupila“ na platformu míru bez anexí, ale každým dnem a každou hodinou ji pošlapává.

Naše prozatímní vláda „diplomaticky“ prohlásila, že se zříká anexí — přesně tak jako vláda německých kapitalistů, lupiči Vilém a Bethmann-Hollweg. Obě vlády prohlásily, že se anexí zříkají. Ve skutečnosti obě provádějí anekční politiku stále dál. Německá kapitalistická vláda drží násilím Belgii, část Francie, Srbsko, Černou Horu, Rumunsko, Polsko, dánské oblasti, Alsasko aj., ruská kapitalistická vláda část Haliče, tureckou Arménii, Finsko, Ukrajinu aj. Britská kapitalistická vláda je nejanexionističtější vládou na světě, neboť v rámci britského impéria drží násilím největší počet národů: Indii (300 miliónů lidí), Irsko aj., tureckou Mezopotámii, německé kolonie v Africe atd.

Provolání výkonného výboru nesmírně poškozuje revoluci i proletariát, protože neříká o anexích pravdu a zastíráji líbivými slovíčky. Za prvé provolání nerozlišuje mezi tím, zřekne-li se někdo anexí slovy (v tomto smyslu všechny kapitalistické státy bez výjimky „přistoupily“ na „platformu míru bez anexí“), anebo zřekne-li se anexí skutky (v tomto smyslu se anexí nezřekla žádná kapitalistická vláda). Za druhé provolání neprávem, neodůvodněně a v rozporu s pravdou líčí v lichotivějším světle ruskou prozatímní vládu kapitalistů, ačkoli tato vláda není o nic lepší (a patrně ani horší) než jiné kapitalistické vlády.

Zastírat nepříjemné pravdy líbivými slovíčky je velmi škodlivé a nebezpečné pro proletariát, pro masy pracujících. Musíme se dívat pravdě přímo do očí, i kdyby byla sebetrpčí. Politika, která tuto podmínku nedodržuje, je zhoubná.

Pokud jde o anexe, je pravda, že všechny kapitalistické vlády, ruskou prozatímní vládu nevyjímaje, obelhávají lid sliby, že se zřeknou anexí, ve skutečnosti však anekční politiku provádějí dál. Každý trochu rozumný člověk se o této pravdě snadno přesvědčí, dá-li si práci se sestavením kompletního seznamu anexí alespoň tří zemí: Německa, Ruska a Anglie.

Jen do toho, pánové!

Kdo to neudělá, kdo neprávem očišťuje vlastní vládu očerňuje ty druhé, stává se ve skutečnosti obráncem imperialismu.

Na závěr poznamenejme, že i konec provolání obsahuje „lžičku dehtu“, totiž ujištění, že „ať jsou názorové neshody, které po tři válečné roky poškozují socialismus, sebevětší, žádná frakce proletariátu se nesmí vzdávat účasti ve společném boji za mír“.

To jsou bohužel taky naprosto prázdná, naprosto bezobsažná líbivá slova. Plechanov i Scheidemann ujišťují, že oba „bojují za mír“, a to za „mír bez anexí“. Jenže kdo nevidí, že oba ve skutečnosti hájí svou imperialistickou vládu kapitalistů? Jaký užitek budou mít pracující třídy z toho, že jim budeme říkat příjemnou nepravdu a maskovat tím příklon Plechanovů a Scheidemannů k vlastním kapitalistům? Copak není jasné, že zastírat tuto pravdu je totéž jako přikrášlovat imperialismus a jeho obránce?



Pravda, č. 47
16. (3.) května 1917
  Podle textu Pravdy



__________________________________

Poznámky:

14 26. dubna (9. května) se esersko-menševický výkonný výbor petrohradského sovětu dělnických a vojenských zástupců na základě výzvy dánského sociálšovinisty Borgbjerga usnesl, že se iniciativně ujme svolání mezinárodní socialistické konference. Na konferenci byli pozváni jak sociálšovinisté, tak revoluční internacionalisté. Borgbjerg označil za cíl konference vypracování podmínek budoucího míru. Na dubnové konferenci Lenin odhalil Borgbjergovo spojení s německými socialisty a jeho jednání hodnotil jako „naprosto reálný politický krok německého imperialismu“ (Sebrané spisy 31, zde).

30. dubna (13. května) na zasedání petrohradského sovětu schválila kompromisnická většina proti hlasům bolševických delegátů rezoluci výkonného výboru o svolání konference všech socialistických stran. V této souvislosti schválil petrohradský sovět provolání K socialistům všech zemí a K armádě; obě byla uveřejněna v novinách 2. (15.) května 1917.

Eseři a menševici v nich sice odsuzovali světovou válku jako největší zločin a obvinili z něj imperialisty všech zemí, zároveň však tvrdili, že válka vedená Ruskem přestala být imperialistická, a vyzývali vojáky, aby hájili revoluci a aby se na frontě neomezovali jen na obranné akce, ale aby taky útočili, zastrašovali vojáky líčením škodlivého vlivu sbratřování s vojáky císařského Německa apod. V těchto dokumentech obhajoval obranářský blok anexionistickou podstatu zahraniční politiky kontrarevoluční prozatímní vlády a tvrdil, že prosazuje mír bez anexí a kontribucí a uznává zásadu sebeurčení národů.

O konferenci viz poznámku [37].