Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
VII. (dubnová) celoruská konference SDDSR(b)
24.-29. dubna (7.-12. května) 1917
25
Rezoluce o současné situaci
Světová válka, vyvolaná bojem světových trastů a bankovního kapitálu o ovládnutí světového trhu, už dospěla k hromadnému ničení materiálních hodnot, k vyčerpání produktivních sil a k takovému růstu válečného průmyslu, že není možné vyrábět ani naprosto nezbytné minimum spotřebních předmětů a výrobních prostředků.
Tak přivedla tato válka lidstvo do bezvýchodné situace a uvrhla je na pokraj záhuby.
V důsledku války nesmírně rychle dozrávaly a dozrávají objektivní předpoklady pro socialistickou revoluci, které v nejrozvinutějších, vyspělých zemích nesporně existovaly už před válkou. Dochází k ještě rychlejšímu vytlačování a zániku malých a středních hospodářství. Obrovsky vzrůstá koncentrace a internacionalizace kapitálu. Monopolní kapitalismus se mění v kapitalismus státně monopolní, v řadě zemí se pod tlakem okolností zavádí společenské regulování výroby a rozdělování výrobků a některé z nich přecházejí k všeobecné pracovní povinnosti.
Všechny tyto kroky k větší monopolizaci a k většímu zestátňování výroby jsou při zachování soukromého vlastnictví výrobních prostředků nutně provázeny zvýšeným vykořisťováním pracujících mas, stupňováním útlaku, znesnadňováním odporu vůči vykořisťovatelům a stupňováním reakce a vojenského despotismu; zároveň nutně vedou k neuvěřitelnému růstu zisků velkokapitalistů na úkor všech ostatních vrstev obyvatelstva a k zotročení pracujících mas na mnoho desetiletí daněmi, které budou muset platit kapitalistům ve formě miliardových úroků z půjček. Tytéž podmínky jsou však při zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků a při úplném přechodu státní moci do rukou proletariátu zárukou, že taková přeměna společnosti, která odstraní vykořisťování člověka člověkem a zajistí blahobyt všem, bude úspěšná.
Na druhé straně dal vývoj událostí očividně za pravdu předpovědi socialistů celého světa, kteří v basilejském manifestu z roku 1912 jednomyslně prohlásili, že proletářská revoluce je nevyhnutelná právě v souvislosti s imperialistickou válkou, která se tehdy blížila a která dnes zuří. Revoluce v Rusku je pouze první etapou první z proletářských revolucí, které válka nutně vyvolává.
Ve všech zemích vzrůstá pobouření širokých lidových mas vůči třídě kapitalistů a proletariát si čím dál víc uvědomuje, že jen přechod moci do jeho rukou a odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků zachrání lidstvo před záhubou.
Ve všech zemích, zejména v těch nejvyspělejších, v Anglii a v Německu, uvrhly kapitalistické vlády do vězení stovky socialistů, kteří nepřeběhli ke „své“ národní buržoazii, a tímto pronásledováním názorně odhalily, jak se bojí proletářské revoluce, která narůstá v lůně lidových mas. O jejím dozrávání v Německu svědčí také masové stávky, které v posledních týdnech zvlášť zesílily, a rovněž vzrůstající sbratřování německých a ruských vojáků na frontě.
Tak se začíná pozvolna obnovovat bratrská důvěra a bratrský svazek dělníků různých zemí, kteří se nyní pro zájmy kapitalistů navzájem vyhlazují, a tím vznikají předpoklady pro jednotné revoluční akce dělníků různých zemí. Jedině takové akce mohou zaručit co nejplánovitější vývoj a co nejjistější úspěch světové socialistické revoluce.
Proletariát Ruska, působící v jedné z nejzaostalejších zemí v Evropě, mezi masami drobných rolníků, si nemůže klást za cíl uskutečnit socialistickou přeměnu okamžitě.
Bylo by však obrovskou chybou, a v praxi by to dokonce znamenalo úplný přechod na stranu buržoazie, kdybychom z toho vyvozovali, že dělnická třída musí podporovat buržoazii nebo že musí omezovat svou činnost na to, co je přijatelné pro maloburžoazii, anebo že se proletariát má vzdát vedoucí úlohy, jde-li o to vysvětlovat lidu, že řadu prakticky dozrálých kroků k socialismu nelze odložit.
Takovým krokem je především nacionalizace půdy. Toto opatření, které přímo nepřesahuje rámec buržoazního zřízení, by bylo zároveň silným zásahem do soukromého vlastnictví výrobních prostředků, čímž by posílilo vliv socialistického proletariátu na vesnické poloproletáře.
Dále je takovým opatřením zavedení státní kontroly nad všemi bankami a jejich sloučení do jediné ústřední banky, jakož i nad pojišťovnami a největšími kapitalistickými syndikáty (například nad syndikátem cukrovarnickým, společnostmi Produgol a Prodamet atd.) s postupným přechodem ke spravedlivějšímu, progresívnímu zdanění příjmů a majetku. Tato opatření jsou ekonomicky úplně zralá, technicky se dají rozhodně okamžitě uskutečnit a politicky mohou nalézt podporu u převážné většiny rolníků, kteří těmito reformami po všech stránkách získají.
Sověty dělnických, vojenských, rolnických a jiných zástupců, jejichž síť je teď v Rusku stále hustší, by mohly vedle uvedených opatření přikročit také k zavedení všeobecné pracovní povinnosti, neboť charakter těchto institucí na jedné straně zaručuje, že se ke všem těmto novým přeměnám přikročí tehdy, až bude převážná většina lidu pevně přesvědčena o jejich praktické nutnosti, a na druhé straně charakter těchto institucí zaručuje, že tyto přeměny nebude realizovat policie a úřednictvo, ale že se na řízení svého vlastního hospodářství budou dobrovolně podílet organizované a ozbrojené masy proletariátu a rolnictva.
Všechna uvedená i podobná opatření mohou a musí být nejen projednávána a připravována, aby mohla být uskutečněna v celostátním měřítku, jestliže veškerá moc přejde do rukou proletářů a poloproletářů, ale také mohou a musí být v případě možnosti místními revolučními orgány všelidové moci realizována.
Při realizaci uvedených opatření je nutná mimořádná prozíravost a obezřetnost, je třeba získat spolehlivou většinu obyvatelstva a dosáhnout, aby byla naprosto přesvědčena, že pro to či ono opatření jsou praktické předpoklady, a právě tímto směrem se musí zaměřit pozornost a úsilí uvědomělého předvoje dělnických mas, jejichž povinností je pomoci rolnickým masám najít východisko ze vzniklého hospodářského rozvratu.
Příloha k listu
Soldatskaja pravda, č. 13
16. (3.) května 1917Podle textu přílohy
porovnaného s protokolárním
zápisem psaným na stroji
a opraveným V. I. Leninem