Manifest Komunistické strany, Karel Marx + Bedřich Engels 1848
1 Názvy předmluv byly vesměs doplněny vydavateli.
2 "K této mylence," pravím v předmluvě k anglickému překladu, "která je podle mého mínění předurčena, aby měla pro historickou vědu stejně pokrokový význam jako Darwinova teorie pro přírodovědu - k této mylence jsme se oba postupně přibliovali u několik let před rokem 1845. Jak dalece jsem v tomto směru postoupil samostatně, ukazuje moje "Postavení dělnické třídy v Anglii". Kdy jsem se vak na jaře roku 1845 znovu seel s Marxem v Bruselu, měl tuto mylenku propracovánu a vyloil mi ji slovy téměř stejně jasnými, jakými jsem ji shrnul zde." (Engelsova poznámka k německému vydání z roku 1890.)
3 Lassalle osobně nám vdycky prohlaoval, e je Marxovým ákem, a jako takový stál na půdě Manifestu. Ale ve své veřejné agitaci v letech 1862 a 1564 neel na poadavek výrobních drustev podporovaných státním úvěrem. (Engelsova poznámka.)
4 "The Condition oí the Working Class in England in 1844". By Frederick Engels. Translated by Florence K. Wischnewetzky, New York, Lovell - London, W. Reeves, 1888. (Původní poznámka)
5 Lassalle se osobně vůči nám vdycky prohlaoval za "áka" Marxova a stál jako takový na půdě Manifestu. Jinak tomu bylo s ětmi jeho přívrenci, kteří se nedostali za poadavek výrobních drustev se státním úvěrem a dělili celou dělnickou třídu na stoupence státní moci a na stoupence svépomoci. (Engelsova poznámka.)
6 Tato věta je v polském vydání z r. 1892 vynechána.
7 Tato slova jsou v italském překladu z r. 1893 vynechána.
8 Buroazií se rozumí třída novodobých kapitalistů, kteří vlastní prostředky společenské výroby a pouívají námezdní práce. Proletariátem třída novodobých námezdním dělníků, kteří nemají své výrobní prostředky a jsou tedy nuceni, aby mohli ít, prodávat svou pracovní sílu. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.)
9 To jest, přesně řečeno, celé písemně dochované dějiny. Roku 1847 byla předhistorie společnosti, společenská organizace, která předcházela vekeré psané dějiny, jetě téměř neznámá. Později objevil Haxthausen pospolné vlastnictví půdy v Rusku. Maurer dokázal, e je společenským základem, z něho v historickém vývoji vycházeli vechny německé kmeny, a postupně se zjistilo, e vesnická občina s pospolnou drbou půdy byla prvobytnou formou společnosti od Indie po Irsko. Konečně Morgan dovril dílo svým objevem pravé povahy rodu a jeho postavení v kmeni, čím odhalil vnitřní organizaci této prvobytné komunistické společnosti v její typické formě. Rozkladem této prvobytné občiny počíná těpení společnosti na zvlátní, koneckonců antagonistické třídy. Pokusil jsem se probádat tento proces rozkladu ve spise "Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu", 2. Vydání, Stuttgart 1886. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.)
10 Cechovní mistr je plnoprávný člen cechu, mistr v cechu, ne vak jeho hlava. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.)
11 (1888) pokrokem této třídy.
12 "Komunami" se nazývala ve Francii vznikající města dokonce dříve, ne si vydobyla na svých feudálních velmoích a pánech místní samosprávu a politická práva jako "třetí stav". Veobecně řečeno, jako země typická pro ekonomický rozvoj buroazie je zde vzata Anglie, pro její politický vývoj Francie. (Engelsova poznámka k německému vydání z roku 1890.)
13 (1848, 1872) ozbrojená a samosprávná sdruení
14 (1888) republika (jako v Itálii a Německu).
15 (1888) monarchie (jako ve Francii).
16 (1848) monarchii a hlavní.
17 (1848, 1872, 1883) dřívějích.
18 (1848) vak.
19 (1848) nýbr dokonce.
20 (1848) pustoivá.
21 (1848) rozvoji buroazní civilizace a
22 (1848) dělníka.
23 později pouívaný termín: pracovní síly.
24 (1888) břemeno.
25 (1848, 1872, 1883) svůj poslední cíl.
26 (1848) en a dětí.
27 (1848) si.
28 (1888) spolky (tradeuniony).
29 (1888) politického a veobecného vzdělání.
30 (1888) prvků osvěty a pokroku.
31 (1848, 1872,1883) nebo se snaí.
32 (1848, 1872, 1883) Nejpodstatnějí.
33 (1848,1872) své vlastní.
34 (1888) sektářské.
35 (1888) větiny meninou.
36 (1848) naeho buroy.
37 (1848) e chtějí.
38 (1888) na vedoucí třídu národa.
39 (1848) národů.
40 (1848) svědomí.
41 (1848) vekeré.
42 (1848) protikladu.
43 (1848,1872,1883) atd. atd.
44 (1848) protikladu, tříd vůbec.
45 Nejde o anglickou restauraci z let 1660-1689, nýbr francouzskou restauraci z let 1814-1830. (Engelsova poznámka k anglickému vydáni z roku 1888.)
46 (1888) padající ze stromu průmyslu.
47 To se týká hlavně Německa, kde pozemková aristokracie a junkeři obdělávají velkou část svých pozemků na vlastní účet s pomocí správců a kromě toho jsou majiteli velkých cukrovarů a lihovarů. Bohatí angličtí aristokraté jetě tak hluboko neklesli; ale i oni vědí, e pokles renty je si mono vynahradit tím, e propůjčí své jméno zakladatelům víceméně pochybných akciových společností. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.)
48 (1848) Svatý.
49 (1888) Nakonec vak, kdy tváří v tvář nezvratným historickým faktům vyprchalo vechno opojení sebeklamu, zvrhla se tato forma socialismu v ubohou kocovinu.
50 (1848) neplodnou spekulací o pravé společnosti.
51 (1848) Toto podsouvání svých
52 (1848) předpokládá
53 (1890) der deutschen Pfahlbürgerschaft (1888) Philister - německých filistrů.
54 (1890) den deutschen Spießbürger - (1888) kleinen Philister - malého filistra.
55 Revoluční bouře z roku 1848 smetla celý tento praivý směr a vzala jeho nositelům chu jetě dále se plést do socialismu. Hlavním představitelem a klasickým typem tohoto směru je pan Karl Grün. (Engelsova poznámka k německému vydáni z roku 1890.)
56 (1848, 1872, 1883) aby
57 (1848,1872,1883) a
58 (1848) Její socialismus tkví.
59 (1848) Toto fantastické líčení.
60 (1848, 1888) odpovídá době.
61 (1848) protikladu města a venkova.
62 Falansterami se nazývaly socialistické kolonie, které plánoval Fourier; Ikarií nazývá Cabet svou utopickou zemi a později svou komunistickou kolonii v Americe. (Engelsova poznámka k anglickému vydáni z roku 1888.)
Home-colonies (koloniemi ve vlastní zemi) nazývá Owen své vzorné komunistické společnosti. Falanstery byl název společenských paláců, plánovaných Fourierem. Ikarie bylo jméno utopické fantastické země, její komunistická zařízení vylíčil Cabet. (Engelsova poznámka k německému vydání z roku 1890.)
63 (1848) spíe.
64 Tato strana byla tehdy' zastoupena v parlament Ledru-Rollinem, v literatuře Louis Blancem, v denním tisku listem "La Réforme". Název sociální demokracie znamenal, e tato část demokratické nebo republikánské strany, stejně jako původci tohoto názvu, měla víceméně socialistický nátěr. (Engelsova poznámka k anglickému vydání z roku 1888.)
Stranu, která se tehdy ve Francii nazývala socialisticko-demokratickou, zastupoval v politickém ivotě Ledru-Rollin a v literatuře Louis Blanc; liila se tedy jako den a noc od dnení německé sociální demokracie. (Engelsova poznámka k německému vydání z roku 1890.)
65 (1848) protikladu buroazie a proletariátu.
b Únorová revoluce ve Francii roku 1848 byla vyvrcholením odporu proti reimu červencové monarchie, který byl nezastřeným panstvím úzké nejbohatí vrstvy finančníků. Veobecným povstáním 22.-24. února 1848 byl svren Ludvík Filip Orleánský a prohláena druhá republika (1848-1852). Prozatímní vláda, sloená hlavně z umírněných republikánů, provedla vak demokratické reformy jen částečně. Buroazně demokratickou revoluci brzdil zejména konzervativní tlak venkova. Kdy vláda nevyřeila dělnickou otázku a nakonec uzavřela i národní dílny, které měly zabránit nezaměstnanosti, propuklo 23. června 1848 v Paříi dělnické povstání, které si kladlo za cíl zřídit sociální republiku. Poráka červnového povstání vedla k posílení "výkonné moci" (Cavaignac) a k přijetí ústavy, je dávala velkou pravomoc presidentu republiky (byl jím 10. prosince 1848 zvolen Ludvík Bonaparte). K moci přila monarchistická "strana pořádku".
c Paříská komuna 1371, revoluční vláda dělnické třídy vytvořená proletářskou revolucí v Paříi. Byla to první vláda proletářské diktatury v dějinách. Existovala 72 dní (18. března - 28. května 1871). Bezprostřední pohnutkou zrodu revoluční Paříské komuny byly události prusko-francouzské války 1870-71, které zrevolucionovaly nejen francouzské dělnictvo, ale i drobné řemeslníky a ti v době obléhání Paříe německými vojsky vytvořili společně národní gardu k obraně města. Postup reakčního Národního shromádění a vlády v čele s A. Thiersem, zejména snaha odzbrojit paříské dělníky a uvěznit členy ústředního výboru národní gardy, vedl k vypuknutí spontánního povstání paříského dělnictva a národních gard proti buroaznímu Národnímu shromádění a Thiersově vládě, která prchla do Versailles. Moc tak přela 18. března do rukou dělnické třídy a s ní spojené maloburoazie. Dne 29. března se konaly volby Paříské komuny, která pak byla 28. března slavnostně vyhláena. Politicky bylo její sloení značně různorodé (proudhonisté, blanquisté, novojakobíni, aj., mezi nimi 2-3 členové blízcí marxismu). Paříská komuna provedla řadu revolučních opatření: odstranění byrokratické mainérie a stálé armády, povinnou kolní docházku, zrovnoprávnění en, odluku církve od státu, svěření závodů oputěných majiteli dělníkům, zlepení postavení dělnictva (vyí mzdy, přesídlení do bytů buroazie, zruení pokut) aj. Současně se vak Paříská komuna dopustila závaných omylů: nekonfiskovala ohromné sumy, uloené ve Francouzské bance (3 mld. franků), nepostupovala dost rozhodně proti reakční versailleské vládě a jejím agentům v Paříi, nepečovala soustavně o organizaci a vyzbrojení revoluční armády; nedovedla se spojit s francouzským venkovem a zůstala tak v izolaci, 21. května vtrhla stotřicetitisícová Thiersova armáda za pomoci Prusů do Paříe. Přes velikou obětavost a statečnost revolučních dělníků při obraně města byla Paříská komuna po týdenních pouličních bojích 28. května poraena.
d Tato předmluva je poslední předmluvou k Manifestu napsanou společně Marxem a Engelsem. Existuje ve dvou německých verzích: v původním znění z 21. ledna 1882 a ve zpětném překladu z rutiny, který pořídil Engels roku 1890 pro předmluvu k novému německému vydání. Pro překlad do četiny bylo pouito původní verze.
e První ruský překlad Manifestu vydala roku 1869 enevská tiskárna "Volnaja russkaja tipografija", která do roku 1867 patřila Gercenovi. Bakunin jako překladatel text na několika místech zkomolil.
f Gatčina - zámek u Petrohradu, v něm se zdroval car ze strachu před teroristickými akcemi.
g V procesu konaném v Kolíně nad Rýnem roku 1852 bylo postaveno před soud jedenáct členů Svazu komunistů. Na základě takzvané "Knihy protokolů" ze zasedání ústředního výboru Svazu a jiných falzifikátů vyrobených pruskou tajnou policí byli obalováni z velezrady. Politické pozadí procesu i celou podlost pruáckého policejního systému ukazuje Marx v "Odhaleních o kolínském procesu proti komunistům" (Spisy 8, str. 443-508).
h Mezinárodní dělnické sdruení (I. internacionála), první mezinárodní organizace proletariátu, zaloená 28. září 1864. Její vznik vyvolala potřeba jednotné mezinárodní organizace proletariátu, která by byla s to čelit stále rostoucí a upevňující se politické i vojenské mezinárodní organizovanosti buroazie. Svou činností v generální radě I. Internacionály se Marx se svými spolupracovníky snail dát mezinárodnímu dělnickému hnutí vědecký socialistický program, aby na jeho základě mohly být vytvořeny politické strany proletariátu v jednotlivých zemích. Vypracoval zekména ustavující dokument, tzv. Inaugurační adresu MDS a Prozatímní stanovy (21.-27. října 1867). Historickým významem I. Internacionály bylo, jak praví Lenin, e "poloila základ mezinárodní organizaci pracujících pro přípravu jejich revolučního náporu na kapitál".
I. internacionála měla významný historický podíl na vítězství marxismu proti maloburoázním názorům proudhonismu, lassallovství, anarchismu (bakuninismu), blanquismu a tradeunionismu. - Po roce 1872 téměř přeruila svou činnost a 1876 byla na konferenci ve Filadelfii oficiálně prohláena za rozputěnou, nebo splnila své historické poslání a její forma ji neodpovídala potřebám tehdejího stupně vývoje dělnického hnutí.
i Jde o projev předsedy městské rady tradeunionů ve Swansea Bevana, přednesený na výročním sjezdu roku 1887.
j Pro druhé ruské vydání s předmluvou autorů přeloil Komunistický manifest G. V. Plechanov, jak vyplývá z Engelsova doslovu k práci "O sociálních poměrech v Rusku" (1894) (srov. Spisy 22, str.. 482). Rovně Plechanov poznamenává v pozdějím ruském vydání Manifestu (1900), e překlad pro 2. ruské vydání z r. 1882 je jeho dílem.
k Francouzský překlad Laury Lafarguové vycházel v listu "Le Socialiste" od 29. srpna do 7. listopadu 1885 a knině byl vydán v Paříi 1886.
l Úvodní slova Stanov Mezinárodního dělnického sdruení (I. internacionály) ve vech jejich vydání (viz Marx-Engels, Spisy 19, str. 46 a 568; sv. 17, str, 484).
m Engels míní svou předmluvu k německému vydání Manifestu z roku 1883.
n Německý originál Marxovy předmluvy k 2. Ruskému vydání Manifestu, který se Engelsovi ztratil, byl nalezen a je uchován v archívu IML v Moskvě.
o Marx-Engels, Spisy 16, str. 46-49.
p enevský kongres I. Internacionály se konal 3.-8. září 1866. Přijal est rezolucí: o mezinárodním sjednocení vech akcí, o uzákonění osmihodinového pracovního dne, o práci dětí a en, o práci drustev, o odborech, o stálých armádách. Schválil také stanovy a organizační řád Mezinárodního dělnického sdruení.
Paříský dělnický kongres - Mezinárodní socialistický dělnický kongres, který se konal v Paříi od 14. do 20. července 1889 a byl fakticky ustavujícím kongresem Druhé internacionály.
r Kongresovka - část Polska, která pod oficiálním názvem Království polské připadla z usnesení vídeňského kongresu z let 1814-1815 Rusku.
s Sazba prvního vydání Manifestu trvala téměř celý únor. Jeho expedice byla ukončena teprve 19. března 1848.
Mylenka, e kontrarevoluce je nucena plnit úkoly revoluce, se opakuje i v jiných článcích.
t Pozn. k tomuto vydání: Francouztí legitimisté - stoupenci bourbonské dynastie, svrené roku 1830, která byla představitelkou zájmů velkých dědičných pozemkových vlastníků. V boji proti vládnoucí orleánské dynastii, opírající se o finanční aristokracii a velkoburoazii, uchylovala se část legitimistů k sociální demagogii a vydávala se za obhájce pracujících proti vykořisovatelské buroazii.
u Pozn. k tomuto vydání: Mladá Anglie - skupina anglických politiků a literátů, přísluníků statkářské toryovské strany; vznikla počátkem čtyřicátých let 19. století. Představitelé Mladé Anglie, kteří vyjadřovali nespokojenost pozemkové aristokracie s rostoucí hospodářskou a politickou mocí buroazie, se demagogicky snaili získat vliv na dělnickou třídu.
v Chartisté - přísluníci masového revolučního hnutí dělnické třídy v Anglii v 30. a 40. letech minulého století.
Reformisty jsou zde míněni stoupenci listu "Le Réforme", kteří usilovali o nastolení republiky a uskutečnění demokratických a sociálních reforem.
w V průběhu národně osvobozeneckého boje v Polsku se povstalcům podařilo ustavit 22. února 1846 v Krakově národní vládu. Krakovské povstání vak u počátkem března 1846 potlačila společnou intervencí rakouská, pruská a ruská vojska.